Texty: Jaroslav Kodeš: PŘIJEĎTE SE PODÍVAT NA PRIMA SETKÁNÍ..., AS 2006/2

PŘIJEĎTE SE PODÍVAT
NA PRIMA SETKÁNÍ
VE STRAŠECÍ
Přijeďte se podívat na Prima setkání ve Strašecí, zvala profesorka místního gymnázia a nadšená divadelní organizátorka Iva Dvořáková na krajskou soutěžní přehlídku studentského a mladého divadla do Nového Strašecí. Pozvání přijali: Divadlo Mrsťa Prsťa z Kouřimi s inscenací hry svého vedoucího Martina Drahovzala „…a ochraň nás před šelmou“. DS Přestupní stanice Neratovice přijel se třemi improvizovanými autorskými představeními – Zrození, Tváří v tvář a Ochotné strašení. Divadlo Bára a já, taktéž z Neratovic, přivezlo rovněž autorské pásmo s názvem Dialogy. DS Šimáček z Kladna nastudoval část hry Robina Hawdona Úžasná svatba. Dramaklub z Hluboše, jinak učňovské truhlářského učiliště, se představil s Poslední bludičkou, což je část Kytice zpracované J. Suchým. Divadlo Zazelena utržená, domácí strašecký soubor ZUŠ, autorsky jevištně zpracoval několik básní od Diane di Prima pod názvem Noční můry. DS Jiří z Poděbrad potěšil vlastní úpravou známé frašky Lumpacivagabundus od J.N. Nestroye a Vrtule ze Slaného autorsky zpracovala povídku Karla Houby Čekárna. A tak jsme měli během celého víkendu od 17. do 19. března možnost zhlédnout deset představení, která usilovala o postup na národní přehlídku Prima sezóna v Náchodě nebo na Šrámkův Písek. Soutěžní program doplnily tvůrčí dílny pro členy hrajících souborů, které vedly zkušené lektorky z domácího souboru a pracovní část završily nezbytné rozborové semináře Ireny Konývkové, Luďka Richtera a Jaroslava Kodeše. Víkend strávený mezi mladými lidmi, toužícími se bavit divadlem, byl pro nás velmi příjemný.
Samotné jevištní výsledky práce vycházely z hotového textu, nebo z autorské tvorby, která už tak jednoznačná nebyla. Vedle poučených kolektivů, jako jsou studenti ZUŠ v Novém Strašecí či kolektivů z Kouřimi, Poděbrad nebo Kladna, jsme při rozborech hovořili i k úplným začátečníkům, jejichž představení svědčila o absenci základní divadelní zkušenosti. Nicméně i u nich bylo vždy o čem hovořit a diskuze proběhly v pozitivní atmosféře. Maje na mysli tento kontext, zmíním se proto jen o čtyřech inscenacích, která dle našeho soudu představovala ve Strašecí vyšší kvalitu.
Tři děvčata z Divadla Zazelena utržená ZUŠ v Novém Strašecí se s velkým osobním zaujetím pokusila ve dvacetiminutovém představení Noční můry zachytit agresivitu doby prostřednictvím beatnické poezie Diane di Prima. V představení se používá především jevištní znak pro hrůzné sny a představy (masky), které na sebe stále důrazněji útočí, kolektivní pohybové kreace a pochopitelně kultivovaná řeč básníka. Vadou tohoto představení je významová neujasněnost při předávání masek a příliš lineární stupňování agresivity - tudíž stereotypní temporytmus.
Martin Drahovzal napsal pro své studenty původní příběh „…a ochraň nás před šelmou“, inspirovaný dobou honu na čarodějnice, příběh o lidské nesnášenlivosti, falši, pokrytectví a zneužívání moci. Ujal se i režie a vytvořil slušné, poučené a přehledné představení, které se vyznačuje hereckou jistotou plynoucí z dobře řešených mizanscén. Rezervy jsou v nalezení přesnějších charakterů u některých postav, dramaturgickém dotažení vývoje postavy Jakuba a v eliminování některých nepodstatných motivů v expozici hry.
DS Jiří z Poděbrad se pokusil pro své vrstevníky převyprávět ve vlastní úpravě (L. Langer) jednoduchý příběh tří chudých tovaryšů, kteří šťastnou náhodou k velkému bohatství přijdou. Soubor vytvořil velmi energické představení se spoustou pěkných nápadů zahraných šikovnými herci, kteří ví a umí tyto nápady a gagy uplatňovat. A to na věk herců velmi suverénně. Zařádit si, to byl hlavní smysl představení, jak se vyjádřil autor úpravy a současně režisér. Příběh Lumpacivagabundus mu přišel pro dnešní dobu příliš naivní, a proto připsal spousty různých odboček, vsuvek, komentářů a aktualizací, jejichž jediným spojujícím motivem je „sranda za každou cenu“. O logice jednání a kauzalitě si proto musí divák nechat jen zdát.
Zajímavé autorské představení Čekárna souboru Vrtule Slaný je ukázkou tvořivosti a poučenosti celého mladého kolektivu při hledání metaforického jevištního tvaru pro sdělení hlavní myšlenky. Novodobé „čekání na Godota“ kdy čekajícími je skupinka lidí, která se chce jen bavit, a současně se pasivně spoléhá na to, že jejich problém (stále nejede vlak) někdo vyřeší za ně. Tato pasivita paradoxně zaviní tragédii. Obraz skutečně působivý a přesvědčivě podaný. Ovšem to může být jen jeden z výkladů. Při diskuzi se souborem jsme pak dospěli ještě k dalším. Zvláště konec představení není dotažen z hlediska celkového myšlenkového vyznění tak, aby nenabízel různá řešení.
I když se letos divadelně neudál žádný zázrak, přehlídka splnila svůj účel a u většiny představení bylo vždy o čem hovořit. Jak jinak nabýt nové zkušenosti, než tím, že jdu do konfrontace s druhými a že se mohu o viděném i pobavit. A za to patří dík všem, kteří nám Prima setkání ve Strašecím připravili.
Jaroslav Kodeš