Texty: Přemysl Hnilička, Pavel Michele a Veronika Valentová: JARNÍ DIVADELNÍ FESTIVAL V BRNĚ 2006

JARNÍ DIVADELNÍ FESTIVAL V BRNĚ 2006

Osmý ročník soutěžní přehlídky amatérského alternativního a experimentálního divadla Jihomoravského kraje s optimistickým názvem Jarní divadelní festival proběhl v letošním roce v nezvyklém časovém rozpětí od 9. do 11. března s jednodenním dodatkem 29. března. Pořádalo jej, stejně jako loni, občanské sdružení Klub přátel umění ve spolupráci s OS Kulička a Inspirace. Klání šesti inscenací (dvě představení divadelního spolku JaMY byla, bohužel, ze zdravotních důvodů na poslední chvíli zrušena) se uskutečnilo ve třech různých brněnských divadelních stáncích v Centru volného času Ulita, v Kulturním centru Stará hasička a na domovské scéně DS Dialog ve Staré radnici. A jako každý rok bylo pořádáno za účelem nominace některého ze souborů na celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův Písek.
Útulek č. 63 představil další ze svých klasických kreací, tentokráte nazvanou Kde domov můj? Účastníci improvizace pod vedením Josefa Zajíčka volně rozvíjeli téma domova, prostředkem jim byly asociace a pocity plynoucí ze slov, falešné a lidové etymologie, které dostávají tvar v mnohdy zcela doslovném tělovém provedení. Obsah i úroveň „útulných“ představení kolísá závisle na příchozích spoluhráčích. Celkové naladění tentokrát zcela přetvořila Klára Stehlíková, která svým jazykovým ostrovtipem a rychlými reakcemi přistřihla Zajíčkovi ouška a jako vichřice smetla promluvy ostatních, které začínaly být těžkopádné. Právě zde lze spatřit největší Zajíčkův přínos. Ačkoli mnozí jeho poetiku jen přebírají nebo napodobují, zjevně to není povinné. Zajíček nechává vlastní volbu těm, kteří o to jeví zájem, nevytváří své kopie, ale dopřává svým spoluhráčům nahlédnout do sebe a prodat kus svého nitra.
Jako „veselé rytmopohybové představení“ označil svou produkci spolek Cyranovy boty, pracující při Domu dětí a mládeže v Brně-Lužánkách. Představení Vesmírný úlet, se kterým na Jarní divadelní festival dorazil, začínalo jako lehká parodie na nekonečnou řadu hyperakčních televizních soutěží typu „Udělám cokoliv“. Moderátorem vylosovaní dobrovolníci se stali prvními cestujícími v novém vesmírném plavidle. Snad až příliš mnohomluvný úvod však klame, protože po něm již následuje v rychlém sledu několik kolektivních bubenických vystoupení, zasazených do velmi volně návazného „děje“. Jsou to spíše jednotlivá zastavení, občas vtipně a nápaditě využívající třeba název Mléčná dráha k exhibici nekonečné řady mléčných výrobků, navázaných na dlouhý provázek. Přes některé zajímavé režijní nápady však nejde o skutečné divadlo, spíše jen o divadelně koncipovaný koncert, nabíjející ovšem pro diváky i porotce silnou dávkou energie.
Dalším brněnským souborem, který není na jihomoravských festivalech nováčkem, je DS Dialog II, sídlící v sálku na Staré radnici. Tentokrát nabídlo velmi svéráznou inscenaci klasického Gogolova textu Ženitba v režii Roberta Krále. Podtitul Neofeministická chlívárna vyvolává zdání provokace, ve skutečnosti však jen předjímá základní dramaturgicko-režijní koncepci. Mužské postavy hrají dívky, ženské zas muži. Tato záměna samozřejmě vyvolává komické situace, nutno však podotknout, že není nijak nová. Ke škodě inscenace se režisér i herci zaměřili jen na komiku a grotesknost textu, čímž jej významově silně ochudili. Diskutabilní je i určitá modernizace a „zglajchšaltování“ Suchařípova překladu do současné hovorové češtiny. Navzdory těmto výtkám však inscenace nabízí několik zajímavých hereckých výkonů.
Nominací na celostátní přehlídku Šrámkův Písek si zasloužil a tudíž i vítězem osmého ročníku JDF se stal divadelní spolek Prkno z Veverské Bítýšky s čerstvým nastudováním hry současného francouzského dramatika Philippa Minyany Inventury v režii Pavla Vašíčka. Diváci se v ní stávají součástí soutěžní televizní reality show, do které jsou častými vstupy moderátora přirozeně a bezprostředně zahrnováni do hry, a zároveň se stávají svědky tří odhalujících a syrových výpovědí zcela odlišných osudů žen ve středním věku. Aktuální dramaturgický počin podkreslily i hlavní ženské herecké výkony (Jarky Rozsypalové v roli Jacqueline, Saskie Mikešové jako Angele a Evy Jakubcové coby Barbary), které porota festivalu neobvykle ocenila „hromadnou“ cenou za mimořádný ženský herecký výkon. V roli moderátora aktérkám skvěle sekundoval Jaroslav Hemala. Důvtipně řešená strohá scéna Marty Hošťálkové, na níž dominují výrazné portréty tří soutěžících, a hudební podklad Pavla Helana jen podbarvují a doplňují tragikomičnost svědectví o naší žhavé současnosti.
Studio Staré hasičky převedlo na scénu deníky Jiřího Pastýře Smutek Sebesám vydané knižně v 90. letech. Doslova a do písmene, protože scénu tvoří nepopsané i roztrhané stránky deníku, z jejichž pozadí se vynořuje osmero chlapců, ztělesňujících osobnostní aspekty autora, který píše o svém životě v jinakosti. Stránky ožívají tlukotem kapek deště i stínohrou, doprovázející a doplňující textovou metaforu. Některé lyrické momenty zaznívají v písních, celý hudební doprovod je dílem dvou členů souboru. Jevištní akce cyklizovaná opakováním několika veršů je redukována na živé obrazy, mnohdy jakoby důvěrně známé z ikonografie. Samotnou předlohu tvoří poetický záznam nálad, vztahů a okolností, formujících subjekt. Inscenace mladičkého režiséra Romana Macha se nese v podobném duchu. Protože se však opakují tytéž typy obrazů, zdá se představení, ke kterému herci přistoupili s obrovským citem a osobním zaujetím, bohužel poněkud zdlouhavé. Tuto táhnoucí se pomalost ale rozpouští přítomné vědomí, že se několik mladých herců pustilo do rozplétání uzlu identity, osahávání si jinakosti, tázání se po „já“.
Posledním soutěžícím kusem, jakýmsi dynamickým apendixem na samotném konci přehlídky, se stala improvizovaná studie napětí a strachu Past…, druhé festivalové představení Divadelního studia Dialog II. Inscenaci na motivy detektivní hry Agathy Christie v dramaturgické úpravě Miluše Kudličkové nastudoval osmičlenný soubor v kolektivní režii již před rokem a půl. Vyšetřování vraždy, k níž došlo za záhadných okolností v penzionu odříznutém od ostatního světa sněhovou vánicí, končí nečekaným rozuzlením a divák neznalý původní předlohy zůstává v příjemném napětí až do samotného závěru, a to především díky přesvědčivým hereckým výkonům většiny představitelů. Porota ocenila výkon Karla Čecha v roli detektiva seržanta Bakera. I přes záživnost příběhu je konverzační Past … určena především konzervativnějšímu publiku. Experimentálnost a novátorství rozhodně nejsou hlavními devízami této inscenace.
Letošní ročník Jarního divadelního festivalu ukázal i přes skromnější účast souborů než na jakou jsme zvyklí z uplynulých let, že amatérské divadlo má na jižní Moravě své pevné místo a kvalitní zástupce, kteří se přehlídky účastní s téměř železnou pravidelností. I tentokrát soubory zaujaly rozmanitostí zvolených předloh a žánrů, odvahou experimentovat i hereckým entuziasmem a velkou dávkou životní energie, kterou umí předávat dál.
Přemysl Hnilička, Pavel Michele a Veronika Valentová