Texty: RICHTER, Luděk, 50 Loutkářských Chrudimí. Praha 2001, str. 68,69 + foto

Hana BUDÍNSKÁ
* 25. 4. 1933 v Havlíčkově Brodě. Absolvovala Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně u profesora Karla Langra. Zde se také r. 1952 ve školní pokusné scéně Ajdivadlo aktivně zapojila do LD nejprve jako loutkoherečka, později i jako výtvarník a režisér vlastní loutkové hříčky Budulínek. Roku 1954 se stala vedoucí loutkářského úseku oddělení estetické výchovy ÚDPM JF v Praze (též DPM JF, ÚDDM JF a po roce 1989 Institut dětí a mládeže), kde až do odchodu do důchodu r. 1992 38 let vedla loutkářské kroužky a soubory dětí a mládeže, v nichž byla i citlivým režisérem, scénografem a pedagogem.
Napsala pro své soubory řadu loutkových her, hříček a adaptací, často za spolupráce kolektivu dětí. Jak to u ženských autorek bývá, její hry mají někdy poněkud měkčí dramaturgickou stavbu se sklonem k lyrizaci, ale jsou cítěny výrazně výtvarně a vždy respektují možnosti daného věku, vycházejí z něj a nabízejí mu tvořivé uplatnění i nosnou myšlenku. Uspořádala několik výstav koláží, prací s papírem, přírodními materiály a těstem, batik a kreseb (Divadlo v Nerudovce, mělnická Galerie ve věži, LCH 1978). Napsala nespočet článků (mj. rubrika Čs. loutkáře Co divák neuvidí), publikaci Odznak odbornosti Loutkář, se Soňou Pilkovou stále inspirativní Čtyři barevné kapky (Mladá fronta 1978, resp. 1979), Zájmové kroužky loutkového divadla (ÚDPM JF 1977) a kartotéku her a cvičení pod názvem Hry pro šest smyslů. Vedla mnoho seminářů na LCH i jinde a mj. učila 4 roky i na Katedře výchovné dramatiky DAMU.
Na LCH se dostala poprvé r. 1961 a od té doby zde vprůběhu 28 let hrálo v její režii 5 jejích dětských a mládežnických skupin 12 inscenací, z nichž nejúspěšnější byly v letech 1961-1970 Pohádka o malém ježkovi, Hra pro zalezlíky, Pozor, nebezpečí!, Pohádka o dvou O a Komedianti. Žel, zejména od druhé půle 70. let sílí snaha přenést dětské loutkářské inscenace na Kaplické divadelní léto a později na Dětskou scénu; ke škodě loutkářů dospělých i dětských - ti prví, dospělí, tak už neviděli inscenace, jako třeba Třináctka pro osmičky, Duhové pohádky či Krabička, ti druzí, dětští loutkáři, na Dětské scéně téměř vyhynuli.
Hana Budínská se vždy snažila o divadlo živé, současné, tvořivé. Je jednou z prvých - a na půdě českého loutkářství vůbec prvou - kdo u nás objevovali, rozpracovávali a uplatňovali nové způsoby práce s dětmi a mladými lidmi, a tím i nové inscenační přístupy. Metodami komplexní estetické výchovy a v jejím rámci dramatické hry H. Budínská nejen vychovala řadu samostatně myslících lidí, ale přinesla i oživující vklad do vývoje českého loutkářství.