Texty: Nové Město na Moravě, Rok Bullerbynu - 2002; Experiment Faethón - 2003;

HULÁK, Jakub: Krajská přehlídku dětského divadlu Třebíči - 19.4.2002. Deník dětské scény Turnov 2002/0.

Prvním výrazným diváckým zážitkem přehlídky byla inscenace Rok Bullerbynu souboru ZUŠ Nové Město na Moravě. Z představení je cítit, že půvabná kniha Astrid Lindgrenové je pro nejmladší generaci stále přitažlivá. Zdá se, že vedoucí souboru Ivona Čermáková měla i poměrně šťastnou ruku v přepisu vybraných kapitol knihy do jevištní podoby. Vystoupení obsahuje řadu působivých momentů a zajímavých řešení (např. kolektivní postava Lisy jako průvodkyně jednotlivými příběhy), je ale zjevné, že děti zatím se svou malou divadelní zkušeností na naplnění tak náročného tvaru nestačí. Mnohé situace také ještě nejsou natolik domyšlené, aby dětem umožňovaly věrohodné jednání. V každém případě má ale soubor zaděláno na pozoruhodnou inscenaci.

Textovým východiskem invenční inscenace Experiment DDS LDO ZUŠ Nové Město na Moravě (ved. Ivona Čermáková) je klasický soubor české experimentální poezie Vrh kostek. Nabídnutý tvar je výsledkem kolektivního prozkoumávání tohoto typu literární tvorby, který se zpravidla už ze své podstaty vzpírá divadelnímu zpracování. O to více je třeba ocenit, že novoměstskému souboru se většinou podařilo najít princip jak tyto texty rozžít na jevišti tak, aby nešlo o popisnou ilustraci. Nejpřesvědčivější je soubor tam, kde se mu v textech a pod texty daří nacházet situace a z nich pak v drobných rozehrávkách, opřených o přesnou konkrétní představu, vytvářet střípky dramat. Méně působivá jsou ta čísla, v nichž se spokojí jen s volnou ilustrací. Většinou se divák nechá rád strhnout proudem nápaditých obrazů, rytmizovaných a výrazně stylizovaných pohybových akcí, v nichž hráči odkrývají a rozehrávají principy této hravé poezie.

Další inscenací, která do Třebíče přijela z novoměstské ZUŠ, byl Faethón, připravený mladší skupinou, kterou vede Klára Dvořáková. Inscenace je plná pěkných divadelních nápadů: dobře je řešená scéna, tvořená dvěma různě vysokými paravány, které umožňují různé úrovně hraní, šikovná je volba loutky pro člověka (na rozdíl od bohů, kteří jsou hráni živě), zdařilá je úvodní situace - schůze bohů na Olympu, na níž se řeší problém stvoření člověka... Také text (dialogy i vypravěčský part) zatím divadelně méně zkušeným dětem umožňuje vcelku přirozené jednání. Na druhou stranu je však inscenace poznamenána řadou nejasností nebo neobratností (řešení slunečního vozu, v některých momentech nedomyšlená mizanscéna, např. v dialogu Hélios - Faethón, nejasný důvod, proč se Zeus v závěru najednou stává vypravěčem atp.), děti jsou někdy poněkud vlažné, méně přesvědčivě naplňují situace a celkově nemá představení prozatím jasný temporytmus. Celkově je tu však vidět dobře rozjetá dramatickovýchovná práce s probouzející se divadelní invencí.