Texty: Čtvrté přikázání - 2002; Šaty aneb Škatule, Škatule, hejbejte se + Tři přadleny - 2003; Brouk Pytlík + Říše Agord - 2004; Ze života Sís ... + Čarodějnice - 2006;

K přímému postupu na celostátní přehlídku Dětská scéna do Trutnova bylo vybráno představení Čtvrté přikázání, které připravil soubor Lannovka z Českých Budějovic pod vedením Pavla Petrovského.
Autorem textu je současný dánský spisovatel Michael Ramlose. Motto celého příběhu zní: "Cti otce svého a matku svou a vy, otcové a matky, buďte cti hodni". Ve hře se řeší závažné problémy, které se mohou dotýkat opravdu každého člověka: osamělost, nepochopení, manipulace. Celý příběh je nazírán z hlediska malého děvčátka, které je ve světě dospělých nadbytečné a hledá porozumění u květin, ale ke kterému se matka nakonec snaží najít cestu. Tím nejchápavějším člověkem ve spletitých rodinných vztazích však zůstává právě děvčátko.
Toto velmi těžké téma bylo zachyceno s velkým vkusem, pomocí úsporných scénických prostředků. Scéna byla představována čtyřmi dřevěnými praktikábly, které tvořily jakési jeviště na jevišti a mohly velmi rychlým seskupením měnit prostředí nutné pro jednotlivé výstupy. Hercům se podařilo podat přesvědčivé výkony, i když představitelka matky občas svůj projev poněkud "předimenzovala". Představení bylo rámováno čteným textem zesilovaným reproduktory. Text sám byl příliš návodný, snad až didaktický a neponechával divákům prostor (hlavně v závěru) pro doznění příběhu. Závěr hry sám o sobě byl dostatečně působivý. Na vystoupení bylo znát, že herci s tématem dlouho pracovali a dokázali ho zvládnout.


SVOBODA, Radim: Jedenácté JARO v Bechyni 2003. Deník dětské scény 2003/0.

Naopak existují i nové soubory, mezi něž patří například českobudějovická Lannovka, která po loňském překvapujícím postupu až na národní přehlídku letos přišla s ještě dosti rozpracovanou vlastní adaptací Císařových nových šatů. Ačkoliv představení škodil od začátku do konce příliš jednostrunně vypjatý projev hrajících děvčat, patří tento pokus nepochybně k tomu zajímavému, co jsme v Bechyni viděli. Druhé představení Lannovky, pohádka Tři přadleny, i přes zajímavě řešenou scénu, dobrý zpěv a princip zdvojení postav přadlen s využitím loutek, nesl punc prvotiny začínající režisérky z řad českobudějovického souboru.

BUMERLOVÁ, Jindřiška: Bechyňské jaro 2.-3.4.2004. Deník Dětské scény Trutnov - 2004/0.

Představení Brouk Pytlík v provedení části souboru Lannovka z Českých Budějovic (ved. Vendula Tampierová) vzbudilo určité rozpaky. Herci byli vcelku dobře připraveni - zvládali mluvu i pohyb v prostoru, dobře na sebe reagovali, scéna se měnila plynule. Proč tedy rozpaky? Především kvůli disproporci mezi tématem a věkem herců. Mohlo to být téma, které je skutečně zajímá?

Na pomezí mezi reálným a imaginárním světem se odehrával i příběh Říše Agord, který připravil soubor Lannovka z Českých Budějovic pod vedením Pavla Petrovského. Soubor se nechal inspirovat stejnojmennou knihou Daniela Heviera, v níž autor uvádí dívku Lucinku do světa iluzí vyvolaných drogou. Tam se z ní stává Halucínka, která na své cestě potkává pokušitele i lidi ovládané drogou, ale nakonec zvítězí nad sebou i pokušiteli a vrátí se. Text knihy je doplněn působivými kolážemi. Kniha se sice snaží řešit aktuální problém, ale nedokáže čtenáře vtáhnout do příběhu - motivace Lucinky, kdy poprvé sáhne po droze, není jasná, text je prvoplánově didaktický, bez přesvědčivého vývoje hlavní hrdinky, bez gradace. Podobné nedostatky měla i zmíněná inscenace. Herci navíc museli zvládnout velmi dlouhé texty, což ovlivnilo srozumitelnost jejich projevu. Herci také vstupovali do různých rolí, přičemž nebylo vždy zcela jasné, kým jsou. Kladem inscenace bylo zdařilé výtvarné - emotivní ztvárnění příběhu - i za pomoci světel a hudby. Téma bylo zvoleno velmi dobře, což se projevilo jak na zaujetí, s jakým herci své role ztvárnili, tak i na pozornosti publika.


BUMERLOVÁ, Jindřiška: BECHYŇSKÉ JARO - DUBEN 2006. Deník dětské scény 2006/0.

Další dvě inscenace vznikly ve dvou odděleních souboru Lannovka. První se jmenovalo Ze života Sís Kyselých a Jeníků Placků podle knihy M. Drijverové upravil P. Petrovský. Zaměřil se na základní problémy dětského světa - přátelství, přijímání dětí ve skupině. Také zde zvolil metodu proměnlivého obsazování rolí, a i když měl přesně stanovený řád, přesto to pro diváky bylo občas zavádějící a ne úplně logické. Na inscenaci lze však pracovat a rozvinout její klady. Opět se také oceňovalo herecké ztvárnění postav.

Druhá část souboru (V. Tampierová) předvedla příběh na motivy knihy R. Dahla Čarodějnice - zde bylo trochu sporné vyznění inscenace i celková úprava původního textu, kdy příběh byl přenesen do školního prostředí. Přesto měla inscenace velmi zdařilá místa navozující dramatické napětí. Také tato inscenace se může dále vyvíjet. Představení souboru