Texty: Setkání - 2002; Emisar - 2003; Prcek Tom a Dlouhán Tom - 2004; Otevřené dveře - 2006;

Formu pásma etud mělo i vystoupení Divadla Růže z Českých Budějovic pod vedením Aleny Vitáčkové. Představení mělo název Setkání. Nebylo zcela jasné, zda je to setkání světa lidí a zvířat, či světa mladých a dospělých. Etudy měly různé zdroje inspirace. Některé byly založené na literárním textu (J. Klapka Jerome: Tři muži ve člunu, A. de Saint-Exupéry: Malý princ), který zachycoval právě vztah světa lidí a zvířat, jiný byl autentickou etudou ze života podnikatele a bezdomovce. Představení skutečně bylo jen letmým setkáváním bez jasné spojovací linie. Kladem však byla dobrá připravenost dívek, které dokázaly zvládnout prostor, udržovat stálý kontakt, vnímat se.

SVOBODA, Radim: Jedenácté JARO v Bechyni 2003. Deník dětské scény 2003/0.

Nejzajímavějším představením celé přehlídky pak byla inscenace Emisar podle povídky Raye Bradburyho hraná dětmi z Divadélka Růžek z Českých Budějovic. Vedoucí souboru Aleně Vitáčkové se podařilo se svým souborem napsat výborný divadelní scénář, který byl zvládnut jak v hereckém, tak i scénografickém a hudebním plánu, včetně účelného použití loutek a stínohry.


BUMERLOVÁ, Jindřiška: Bechyňské jaro 2.-3.4.2004. Deník Dětské scény Trutnov - 2004/0.

Další inscenace se do mého pracovní řazení dostává spíš proto, že v celém provedení inscenace Prcek Tom a Dlouhán Tom a (na motivy Pavla Šruta) převažovaly nadsázka a absurdní situace. To, co v předcházejících letech soubor Růžek z Českých Budějovic pod vedením Aleny Vitáčkové pouze naznačoval, totiž velmi dobrou připravenost herců (zřetelná a přirozená mluva, smysl pro rytmus, zvládnutý prostor, vzájemné vnímání herců), to vše se letos zúročilo a soubor předvedl vynikající představení. V příběhu o Prcku Tomovi a Dlouhánu Tomovi jde vlastně o rozvinutý vtip o vypočítavém prckovi, který z každé situace (někdy i morbidní) dokázal mít prospěch, a jeho sousedovi Dlouhánu Tomovi, kterému se nikdy nic nepodařilo. Téma bylo zpracováno s nadsázkou, stylizace vhodně zvolena (např. role koní a krav nebyly násilné a začlenily se do příběhu), takže i “drsné” scény vražd byly ztvárněny s vkusem. To, že se herci dokáží pohybovat v prostoru jeviště, bylo vidět i na tom, jak svižně a plynule měnili scénu. To, že mají smysl pro rytmus, se ukázalo nejen na tom, že části příběhu byly odděleny písničkami, ale na celkovém rytmu představení, neboť herci dokázali téměř po celou dobu udržet napětí a gradovat scény. I když se objevily drobné nedostatky spíše technického rázu, např. když Prcek Tom dost samoúčelně “váží” své peníze, nic to neubralo na zdařilosti představení. Ostatně to bylo vidět na nadšených reakcích diváků.

BUMERLOVÁ, Jindřiška: BECHYŇSKÉ JARO - DUBEN 2006. Deník dětské scény 2006/0.

Divadlo Růžek (vedoucí A. Vitáčková) opět prokázalo, že má velmi dobrou úroveň a „vybavenost“ dětských herců je taková, že umožňuje hrát i realistické herectví. Letos si vybrali Sakiho příběh Otevřené dveře. Lektoři navrhovali ocenění pro celý soubor za herecké ztvárnění postav, ale ani zde se nepodařilo udržet napětí inscenace.