Texty: Novosedly, Popelka – 2002

S podobným problémem (podílu dětí na podobě inscenace) se potýkalo představení malotřídní školy z Novosedel. Žáci této školy hráli pohádku Popelka. Už v programu uváděné okolnosti vzniku inscenace napovídaly, jakým směrem se celá práce bude ubírat. Tato pohádka se totiž před 30 lety hrála právě v této škole. Po jejím zrušení a znovuobnovení chtěl pan Stanislav Talián obnovit i tradici hraní divadla. Dokázal inspirovat patrně velký okruh lidí - vznikly detailně propracované kulisy (scéna však byla nevyvážená - v jednom obraze realistická náves, ve druhém stylizovaný královský sál...), vznikly bohatě zdobené kostýmy, hrálo všech 11 žáků školy. Cílem bylo ukázat, že i na tak malé škole lze dělat "opravdové" divadlo.
Co však je opravdové divadlo? To přece nespočívá ve vnějších povrchních efektech, ale v opravdovosti zachycení vztahů mezi postavami. Mladí herci si však nemohli poradit s postavou bodrého hospodského, s postavou tajemné stařeny, která pomáhá Popelce, ani s Duchem českého národa, který v závěru hry promluvil ke všem zúčastněným a vyzýval k obrodě národa a k tomu, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Přes všechnu snahu působili dětští herci jako karikatury dospělých a celé představení vyznělo jako nepříliš vkusná parodie divadla z dob národního obrození.