Texty: SVOBODA, Radim: Otvírání 2002

Otvírání 2002 - Pražsku přehlídku dětského divadlu ■ Karlínské Spektrum 20.4.2002
Při zpětném pohledu (s téměř dvouměsíčním odstupem) na to, co jsem viděl na Pražské regionální přehlídce se mi nejvíce vracejí dvě představení. Jedno jako divadelně neobvyklé (Japonské pohádky souboru TY-JÁ-TR (Co?!), vedoucí Radka Tesárková) a druhé jako sociálně neobvyklé (Odporná FBI Dramatického kroužku Frajeris ZŠ Grafická, vedoucí Helena Poláková). K oběma těmto inscenacím se dále ještě na konci článku vrátím. A tak teď tedy k ostatnímu, co přehlídka nabídla.
Viděli jsme dvě vcelku zdařilá představení, která lze zařadit do kategorie recitačních pásem (My a bajky, ZUŠ u Prosecké školy, vedoucí J. Morávková a Epizody Školní, Gymnázium J. Keplera, vedoucí Eva Wasková). Děti se v prvém případě Bajek dosti ztěžka potýkaly především s rekvizitami - polštáři, které měly pomáhat spojit jednotlivé výstupy v celek představení, ve druhém případě - Epizodách školních - byla znát určitá nevyváženost a to jak v řazení a akcentování některých textů, kdy nebylo zřejmé (především v případě úvodního textu), zda se jedná o rámec celého představení, nebo jen o jeden z listů školního leporela, tak i v určité nevyváženosti kvality recitačních partů jednotlivců.
Dalším z nabídnutých žánrů byla "klasická" pohádka (Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ZŠ Umělecká, vedoucí Běla Ježková). Inscenace byla zpracována v intencích školního představení, kdy se proti poctivé snaze všech aktérů vytvořit pěkné iluzivní představení staví ne příliš vysoká kvalita použitého textu, kostýmů a rekvizit na jedné straně a nepřipravenost dětí na hraní "velkých" rolí na straně druhé.
Do další kategorie by bylo možné zařadit sympatický pokus o vlastní divadelní ztvárnění literárního textu (Medvídek PÚ, SUNAR Praha, vedoucí Adéla Gemrothová), kdy si člověk (který si to v životě i sám zažil na vlastní kůži) uvědomuje, jak daleká a náročná je cesta mezi kvalitní literaturou, kterou má rád a divadlem, které chce předvést divákům.
Další kategorii, a to studentské recesistické divadlo (Bludička, Gymnázium J. Nerudy, vedoucí Jindřich Mářa) se dostalo na přehlídce ke hranici svých současných možností, kdy spontánně vzniklé představení pro obveselení svých blízkých narazí ve "velkém světě" přeci jen na nutnost poněkud kultivovat herecké výkony a nehledat zdroj komiky například v tom, že se hrající odbourávají vlastními gagy.
A teď na závěr ke dvěma představením, která patřila na přehlídce k nejzajímavějším:
Divadelně neobvyklým a příjemným představením byly Japonské pohádky, které vznikly ve spolupráci českého souboru TY-JÁ-TR, vedeného českou vedoucí a hostujícího japonského režiséra (Noriuki Sawa). Kromě zdařilé výtvarné stránky a zajímavého členění hereckých partů mezi dvě skupiny dětí, které se v rolích střídají, je nepřehlédnutelná schopnost dětí sdělit divákovi poněkud exotické a místy i kruté pohádky z japonského prostředí. Inscenace dosahovala nejpůsobivějšího dojmu především v okamžicích stylizovaného a rytmizovaného pohybu dětských herců.
Za sociálně neobvyklé představení jsem označil inscenaci Odporná FBI dramatického kroužku Frajeris ze ZŠ Grafická, které nám nabízí nezvyklý pohled do usměrňované improvizační tvořivosti skupiny romských dětí, které hrají (improvizují) vlastní detektivní příběh. Na představení je fascinující nejen taneční a pohybová dovednost dětí, ale také absolutní soustředěnost všech hrajících na probíhající akci. Spád představení většinou dává zapomenout na to, jaký souboj s jazykovým i sociálním handicapem musely děti zvládnout, než vzniklo toto představení, které je spíše úkazem, než divadlem v klasickém slova smyslu.
Porota, která pracovala ve složení Eva Machková, Jaroslav Provazník a Radim Svoboda, (kávu a čaj vařil Jakub Hulák) vybrala k přímému postupu na Dětskou scénu 2002 Japonské pohádky souboru TY-JÁ-TR (CO?!). Do širšího výběru nominovala Epizody školní souboru Gymnázia Jana Keplera.
Radim Svoboda