Texty: Janek a loupežníci - 2004; Jedna, dvě, tři… - 2005; O princezně na hrášku - 2006;

Chlumec nad Cidlinou, ZUŠ soubor Čtyřlístek, Pavel Šrut: (Jak se Janek vydal za štěstím) pod názvem Janek a loupežníci, ved. Romana Hlubučková.

Jejich o něco starším spolužákům ze souboru Čtyřlístek (3.- 4. roč. ZŠ) se dařilo nápaditě pomocí plošných loutek inscenovat jednu z pohádek Pavla Šruta Jak se Janek vydal za štěstím pod názvem Janek a loupežníci. Anglická verze známé pohádky o zvířátkách a loupežnících je inscenace o dva stupně výš než ilustrace M. Černíka svými nároky na dětské herce, po kterých se tu vyžaduje lecjaká dovednost. Ve svých záměrech je na správné cestě a už teď působí harmonicky. Zajímavá je scéna - roleta s průřezy, na níž se hraje plošnými loutkami. Roleta se také stává, a to v pravý čas, stínohrou pro loupežnické scény. Představení chybělo něco málo (nebo mnoho?) v jednání s loutkami, v dotažení vtipné nadsázky; leč i v této podobě to byla inscenace, která utkvěla v paměti.

EXNAROVÁ, Alena: Regionální loutkářská přehlídka. Divadelní HROMADA 2005 - jaro.
Souborů či jednotlivců vystupujících pod hlavičkou základních škol jsme viděli celkem jedenáct. Začnu těmi nejmladšími. Skupina Čtyřlístek ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, která sdružuje děti převážně z prvních a druhých tříd a poprvé vystoupila na veřejnosti, předvedla půvabné představeníčko s medvědy (hračkami) nazvané Jedna, dvě, tři…, pro něž vedoucí Romana Hlubučková našla inspiraci u J.Kahouna, M.Černíka a L.Štíplové a poskytla v něm dětem prostor pro vyjádření vztahů, pocitů a sdělení jednoduché pointy. Což bylo naplněno a bylo to milé.

Čtyřlístek z chlumecké ZUŠ vedený Romanou Hlubučkovou zinscenoval Andersenovu pohádku O princezně na hrášku. Jednoduchoučký text rozšířil o hledání té pravé nevěsty tak trochu na principu Čtyř pohádek o jednom drakovi: prvá by jen mlsala, druhá jen spala a třetí je přechytralá. Až na samém konci přijde v dešti ta, o níž se nedovíme vůbec nic - ale princ má jasno. Takže maminčin pokus s hráškem, ač na něm předloha stojí nejen svým názvem, je vlastně zbytečný (snad proto není ani nijak akcentován) a nejde ani o to, která princezna je pravá a podle čeho se to pozná, ani o to jaká princezna je - prostě to musí být „ta pravá“. Což tak v životě bývá - ale možná není nutné brát si k tomu Andersena. Maličké sedmileté děti jsou však roztomilé a přesto, že často namísto jednání slovem a vytváření vztahů jen deklamují, ba i přes všechno pokukování po paní učitelce působí uvolněně. Hezké plošné loutky voděné na špejli shora se k takto malým dětem náramně hodí, hraje se s nimi však pramaličko. Nejvíc je tvořivost dětí patrná v meziobrazech cesty - např. u oné hezké lodi plující po vlnách dětských těl.