Texty: LONGINOVÁ, Martina, Mgr.: Ohlédnutí za KP - Dětská scéna Chrudim - 2006.

LONGINOVÁ, Martina, Mgr.: Ohlédnutí za krajskou přehlídkou dětského divadla Dětská scéna v Chrudimi. 1. dubna 2006.

Na krajskou přehlídku souborů v pardubickém regionu jsem jela poprvé, jakožto i po dlouhých letech do Chrudimi, byla jsem tudíž náležitě na celý den zvědavá... Bylo pravé aprílové počasí, ale to neodradilo všech šest ohlášených souborů od účasti. Do Chrudimi přijeli soutěžící ze Skutče, Lanškrouna, Svitav, Dolní Rovně a nechyběl ani domácí soubor.

Do poroty zasedla vedle mne také paní učitelka Renata Klečková ze ZUŠ v Chrudimi a paní Olga Vetešníková, zasloužilá členka ochotnického chrudimského divadla EXIL. Všichni jsme byli vřele přivítáni milými a bezvadně připravenými organizátorkami z krajské knihovny v Pardubicích, a také k mému překvapení Janou Trojanovou, která se již několikrát úspěšně účastnila národní přehlídky Wolkerův Prostějov jako sólová recitátorka a zde měla roli moderátorky.
Dopoledne začal svým vystoupením soubor z gymnázia ze Svitav, v jehož podání jsme zhlédli „ Svatební košili“ autorů K. J. Erbena a J. Suchého. Přestože se jednalo o velice častý dramaturgický výběr, představení zaujalo svou čistotou provedení i citlivou volbou výrazových prostředků, ale zase na druhou stranu nepřineslo nic nového. Zase tu byla bílá plachta, bíle nalíčení duchové i hlavní představitelé, svíčky, podtrhnuté hororové prvky, sugestivní hudba...zajímavý nápad zvolit pro hudební pasáže hráče na saxofon se bohužel úplně nezúročil, jelikož herec hrál po celou dobu v zákulisí. Škoda. Chci se ale vrátit ještě k pozitivům, ke kterým beze sporu patřil výkon hlavního představitele Václava Lišky v roli „milého“ , jenž zvolil přiměřenou míru stylizace a působil na jevišti velmi přirozeně, a to v jevištním pohybu i při práci s veršovanou formou. To už se tak nedalo říci o jeho partnerce Pavlíně Víškové, u níž se místy objevovaly falešné tóny, vnějším způsobem hrané pocity a práce s veršovanou formou jí dělala větší potíže. Dívky v rolích duchů přinášely na jeviště atmosféru, ale působily příliš staticky a jednotvárně.Ve druhé půlce inscenace se začaly opakovat nápady, chyběla gradace a vývoj postav. Největší úskalí inscenace však porotkyně spatřovaly ve výkladu textu a jeho přenesení na jeviště, což se projevilo zvláště v samotném závěru balady, který zůstal nedopracovaný, nesdělený a rozpačitě nevypointovaný...bohužel se pak tím vytratil celý přesah příběhu a jeho poselství. Škoda.
Soubor si proto vysloužil „jen“ návrh do širšího výběru do národního kola v Trutnově.
Velice sympatický dialog s vedoucí skupiny paní PaedDr. Jitkou Obloukovou a její usměvavé přikyvování na připomínky však dávalo tušit, že o rezervách vědí a jsou na cestě k dalšímu zdokonalování...

Dále vystoupily tyto soubory:
Gymnázium Skuteč s pohádkou Feldeka a Mašatové „Sněhurka a sedm trpaslíků“ pod
vedením J. Bouškové,
ZŠ Chrudim zahrála „Zimní příběh“ V. Čtvrtka pod vedením E. Jonášové,
ZŠ Lanškroun se nám pod vedením Z. Štorkové představila s Petiškovým příběhem „O ztraceném králíčkovi“,
DDM Lanškroun ztvárnil Hrubínovu pohádku „Princeznička na bále“ - vedla je I. Skalická
a soubor z Dolní Rovně nám v režii Mgr. I. Hošnové zahrál představení „Indiana Jones a
n-tá křížová výprava“.
Pochvalou pro všechny vedoucí byl výběr klasických textů od kvalitních autorů. Ovšem jejich přenesení na jeviště už bylo svízelné. U všech představeních se až neuvěřitelně opakovaly tytéž nedostatky, takže se pokusím je shrnout. Porotkyně se snažily spolu se všemi vedoucími souborů odkrývat zásadní rozdíly mezi posláním dětského divadla a této přehlídky a mezi školní besídkou. Stalo se totiž to, že ve všech inscenacích byly pracně vyrobené kostýmy, scéna, líčení, reprodukovaná hudba a jasně znatelná ruka režisérova. Děti se bohužel ve většině případů chovaly na jevišti velmi nepřirozeně, popisně, ilustrovaly své pocity, splňovaly nacvičená aranžmá, falešně intonovaly a používaly předepsaná gesta. Navíc se scénou a rekvizitami nepracovaly buď vůbec, nebo nefunkčně a mnohdy i nelogicky. V půlhodince rekapitulace jsme se pokoušeli všichni o jedno: znovu a znovu si uvědomovat a stále mít na paměti hlavní úkol dětského divadla, kde by měla zavládnout dětská přirozenost, opravdovost pocitů, myšlenek, problémů a náhledů na situace, čili osobní vklad do výkladu postav a daného tématu především. Jakož i tolik důležitý kontakt mezi sebou i směrem k publiku, snaha o logický jevištní pohyb a dobrou výslovnost, funkční práce se scénou a rekvizitami, volba ucelených úryvků, a když se dětem k tomu podaří celým příběhem sdělit něco ze sebe, bude se pak opravdu na co dívat, co zažívat, prožívat, co si nést v srdci domů... To je ten ideál, ke kterému se pracně s dětmi dereme a který jsme si tam jednohlasně všichni odsouhlasili. Bylo to velmi příjemné povídání, ze souborových vedoucích vyzařoval vesměs souhlas, přitakání a snaha jít dál a nevzdávat to. Za to jim patří dík, a i když byli nejprve mnozí poněkud zklamaní z výsledku, že byl jen jeden soubor vybrán do širšího výběru / bohužel neodměněn diplomem /, rozcházeli jsme se s úsměvy na tvářích a snad i s chutí dále pracovat. To nebyl APRÍL, ale nadějný začátek letošního jara !!!
Mgr. Martina Longinová