Texty: Jaroměř, Dvakrát o třech prasátkách - 2006; Bleděmodrý Petr - 2007;

Jaroměř, ZUŠ, Moje pětka, ved. Jarka Holasová, Dvakrát o třech prasátkách.

Inscenace Dvakrát o třech prasátkách (Moje pětka, ZUŠ Jaroměř) začne lidovou verzí, v níž hloupý vlk dostane co proto od prasátek, hraných třemi děvčaty; aby jim tedy ukázal, že vlci - a kluci - nejsou tak hloupí, pustí se do Mikulkovy parafráze s vlkodlakem - ale nedopadne o nic lépe. Děti (starší školní věk) hrají pěkně a svižně s maňásky, výprava je vkusná a funkční. Problémy jsou dva. U lidové pohádky zůstala zcela opominuta její podstata: čím si zasloužilo záchranu až třetí prasátko se zděným domečkem - náhodou? O lenosti či neochotě dojít do světa (o níž mluví jejich pochodová píseň) nemůže být řeč. Všechna tři se zastaví jen proto, že se jim „tady líbí“ - a to, že na prvém místě je ke stavbě domečku jen sláma, na druhém proutí a na třetím cihly (prkenné!) je jen náhoda, která o vlastnostech prasátek neříká nic a těžko tedy může být důvodem toho, že dvě jsou trestána a třetí odměněno. Druhý problém je v rámování. Rámec, jak naznačeno, vytváří další, odlišnou zápletku a téma, pro něž jsou obě pohádky jakoby použitým prostředkem: „boj“ mezi kluky a holkami. Tato zápletka však není na začátku dostatečně sdělena a vyslovena je až v mezihře po prvé pohádce. Na škodu je i to, že skutečně zapojen je jen jeden kluk - další dva pouze asistují coby doprovod a jejich vztah k dění je vcelku neutrální. Navíc toto téma zůstává jen vnějškové i proto, že v žádné z pohádek děvčata nevítězí nějakou extra holčičí chytrostí: v prvé, jak řečeno, jde tak trochu o náhodu (závěrečné nalákání vlka do komína je uděláno tak nemotorně, že je stěží srozumitelné, natož pak účinné), v druhé pak vyhrávají ryze technickou (nechť dámy prominou, tedy spíše mužskému myšlení vlastní) chytrostí zapojením elektrického proudu do dveří a ne specifickou chytrostí ženskou (o níž nepochybuji, že existuje). A hlavně si nejsem jist, zda právě tyto dvě pohádky jsou tím pravým materiálem sporu holek a kluků, neboť jsou obě o tomtéž: o chytrých prasátkách a hloupém vlkovi/vlkodlakovi, a při tomto obsazení pak z obou vyplývá totéž: že holky jsou chytřejší - kterýžto názor ovšem Jarušce nelze brát.

DĚTSKÁ SCÉNA 2007, KP Dětská scéna, Divadlo Jesličky, Hradec Králové – 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 45-50.

Moje pětka, ZUŠ Jaroměř, G.Urbán - Bleděmodrý Petr
Na inscenaci je vidět, že téma hry děti zaujalo a že za tím bylo hodně rozhovorů o tom, co děti zažijí a vidí kolem sebe i ve škole.
Školní lavice jako součást scény je tedy na místě a je možná škoda, že školní prostředí se jinak víc neprojeví. Ale tento druhý plán tu funguje také spíš skromněji, zato je dost ústrojně a divadelně únosně do příběhu včleněn.
Výprava je prostá a nápaditá, hlavně posunující se pruh látky s cestou do světa a vysoký paraván, který má svůj úkol až na konci.
Předloha je všeobecně známa. J.Holasová ji myslím úspěšně zjednodušila, dala dětem jen situace, které jsou pro příběh důležité. Ovšem i při jejich jednoduchosti poskytují dost prostoru pro smysluplné rozehrání a vyjádření se a umožňují zážitek divákům. Polemizovat bychom mohli snad s předposlední scénou - s objevením nepojmenovaného kapitána (postavou tak důležitou!), kdy se ptáme, kdo to přesně je a proč se nepodařilo vyjádřit mezi ním a Petrem větší důvěru či vztah. A tak poskytnout divákům katarzi, dětem úlevu a víru. Protože od inscenačně krásné, lyrické závěrečné scény opravdovou katarzi nemohu očekávat.
Protože jde o loutkové divadlo, mají děti víc práce s technickými prostředky. Když se vše daří, hrají děti výrazně a soustředěně. Dva hlavní loutkoherci zacházejí s loutkami citlivě, i když větší vynalézavost v tom, co by loutka mohla ještě zahrát, tu schází. Ale! dá se říct, že děti tady v Hradci zvládly své úkoly a role přesvědčivě a na jedničku.
-bš-