Texty: SLAVÍK, Mirek: Pohádková Třeboň 2001, AS 2001, č. 3, s. 32.

VESELÝ HROBAŘ v provedení bechyňského souboru Lužnice přehlídku v Třeboni zakončil. Příběh o spíše chytrém, než veselém hrobaři, kterému se třikrát podaří vyzrát na smrtku a tím oddálit svou vlastní smrt, byl zajímavým, byť poněkud nihilistickým příspěvkem do dramaturgické skladby přehlídky. Jednání hrobaře, který smrtce neváhá podstrčit místo sebe zlého souseda, i celková poněkud morbidní atmosféra inscenace (včetně pěkně naturalisticky vyvedeného hřbitova) je jistě diskutabilní. Je i otázkou zda je tato inscenace pro děti a pro jakou věkovou kategorii. Za zmínku ale jistě stojí herecký výkon hlavního představitele, který patří spíše do kategorie přírodních jevů, než ochotnického herectví, a osobitá poetika, se kterou soubor inscenaci uchopil. Škoda jen nepřesností v práci s divadelním časem a dramaturgicky poněkud nedomyšleného konce (když už se zdá, že smrtka nad hrobařem zvítězí, ukáže se jako deus ex machina, že smrtka je kmotrem chlapce, o kterého se hrobař stará jako o nalezence).