Texty: Rudolf Deyl v projevu na vzpomínkovém večeru k uctění památky Františka Frýborta, únor 1966

V dubnu roku 1948 jsme Kupce benátského opravdu hráli. Nepřeháním – byl to večer, jaký Prostějov dosud nezažil. Všichni účinkující mluvili nesnadný básníkův blankvers tak, že jsem jásal. Hra měla jiskru, správnou dynamiku i tragiku – zkrátka, byla to slavnost. A Frýbortovi nestačilo potěšit tou parádou jen Prostějov, rozjel se s ní na venkov, aby i ten poznal, co lze dokázat pokorným ochotníkům při snaze a zanícení. To dovedl Frýbort vyvodit ve svém souboru svým příkladem. … Frýbortovi
spolupracovníci Marie Novotná, Vlasta Kubíčková, Leitner, Zlámal, Kubíček, Pastorek – abych jmenoval aspoň ty, co uvízli v mé paměti, byli vášnivými, přímo asketickými jeho pomahači, a proto měl Prostějov divadlo, stojící v pořadí tehdejších ochotnických scén na prvém místě.