Texty: O zeleném prasátku - 2006; O slepičce kropenaté - 2007;

NEMRAVOVÁ, Hana: Zpráva o Dětské scéně v Uherském Hradišti. Deník dětské scény 2006/0.

V pohádce O zeleném prasátku maďarského autora Bély Horgase v podání souboru BUBU Vsetín (vedoucí Barbora Dohnálková) se marionety neobjevily, ale diváci mohli spatřit papírové plošné loutky (prasátka, ježek), maňásky (loupežníci) a naddimenzované panáky (komentátoři děje). A především - humor, nadsázku, zajímavou práci s loutkami a nefalšované potěšení z hraní.

TOTHOVÁ, Martina: Dětská scéna Trutnov, 17.-22.6.2006. AS 2006, č. 4, s. 16-24.
BUBU, klub dětské kultury Vsetín Béla Horgas: O zeleném prasátku – vedoucí Barbora Dohnálková
Představení bylo barevnou přehlídkou různých druhů loutek i nápadů, co se s nimi dá dělat. Herci souboru prokázali vybavenost hlasovou i muzikální. Příjemně ironizovaný příběh zeleného prasátka je vsazen do rámce televizního zpravodajství TV Luna. Do děje nás uvádějí dvě televizní hlasatelky představené velkými kašírovanými hlavami, jejichž výraz doplňují živé ruce herců. Je jasné, že televize Luna tvoří rámec, není ale jasná funkce tohoto rámce, důvod proč je použitý a proč právě formou televizní reportáže. Stejně neplánovaně působí také použití tří různých typů loutek – ploché prasátko, maňáskoví loupežníci a kašírované hlavy redaktorek. Příběh o prasátku je sám o sobě jasný, jednoduchý, divák fandí prasátku, baví se. Jako by ale nějak scházelo téma představení, něco, co by zbylo po odeznění televizní znělky. Některé loutkářské nápady byly inspirativní (rvačka loupežníků, ježek), celkově by se ale dalo důsledněji využít toho, co loutky nabízejí.

BUBU, klub dětské kultury Vsetín – O slepičce kropenaté
Sympatické loutkářské představení vsetínského souboru, které vycházelo z dramatizace předlohy Františka Nepila, mělo jedno úskalí: obsahová složka příběhu chce v sobě nést – sice oslabené, ale přece jenom – ponaučení. Zároveň prostředky, kterými je příběh vyprávěn, využívají absurditu a nonsens, což na sebe někdy dost naráželo. Z výtvarného hlediska jsou dobře trefené loutky slepiček, loutky ostatních zvířátek už mají ale omezenější možnosti animace, což trochu komplikuje i vztah vodičů k postavám. Nejednotnost výtvarných prostředků se ovšem projevila ve chvíli, kdy se ocitáme v prostředí města. V představení se dobře pracuje se stylizační zkratkou a nadsázkou, jen některé postavy z „lidského světa“ trochu ulpívají na realistických detailech. Na představení do kterého byla zapojena se zjevnou samozřejmostí dívka na vozíčku, byla znát také dobrá kolektivní souhra souboru.