Texty: Liberec, Stvoření světa a ráj - 2004; Mlýnek - 2006; Lavičky na promenádě - 2007;

HORÁČEK, Lukáš: Krajská přehlídka Dětské scény - Liberec 17. 4. 2004. Deník dětské scény Trutnov 2004/0.

Liberec, Dramatický soubor LDO ZUŠ - Stvoření světa a ráj – ved. Libuše Hájková. Dramatizace jedné kapitoly Černošského pánaboha od Roarka Bradforda má šanci „dospět“ do příjemného představení, kde si zařádí 7 černošských pradlen (žačky cca 8. třídy ZŠ) a mimochodem přitom stvoří svět. Zatím tomu brání nedůsledná hra s loukami - předměty (látky - had, obloha, Adam a Eva…), ne zcela čitelné vymezení hlavní aktérky (dozorkyně v prádelně - Boha stvořitele) a trochu rozpačitá hudební složka (bubnování a zpěv). Dobře vystavěno, příjemná holčičí parta - jen se do toho víc opřít.

BLÁHA, Jiří: Krajská přehlídka Dětské scény 2006 v Liberci. Deník dětské scény Truntov 2006/0.

ZUŠ Liberec: „Mlýnek“ Známá předloha nápaditě převyprávěná postupy epického divadla. Výběr látky, přiměřený věku, odpovídá osobnostní a sociální úrovni skupiny i její vybavenosti „divadelními“ dovednostmi. Klíčem k tvarování předlohy je práce se znakem: znaky vytvářené především fyzicky, s výtvarnou podporou a v práci se zástupnou rekvizitou tvoří princip této autorské inscenace a rozvoj představivosti a fantazie dětí při realizace této složky se zdá být jejím důležitým cílem. Z představení je zřejmá tvořivá a vzájemně obohacující spolupráce dětí a vedoucího souboru na vzniku inscenace. Děti dobře rozumějí jak tématům předlohy, tak i použitým inscenačním prostředkům a prezentují je divákům s chutí a jako čitelné sdělení. Porota měla výhrady k některým zbytečným slovním pojmenováním fyzicky vytvořených znaků. Upozornila také na některé nepřesnosti v použití kostýmu - např. děti se v kostýmu vesničanů přemění v čerty. Úspěšné představení je podle našeho názoru podložené poučeností inscenátora o divadle i o výchovné dramatice, jeho dramaturgickými, dramatizátorskými a režijními schopnostmi a dovednostmi. Základem, na němž inscenace stojí, je stanovení přiměřeného pedagogického cíle a volba přiměřených inscenačních prostředků, tedy partnerská spolupráce
dětí a vedoucího. Vyrovnané vlastní divadelní a pedagogické ambice a respektování dětí jsou pro mladého a začínajícího pedagoga dramatické výchovy velkou devizou pro budoucnost.

Soubor Divadla Vydýcháno, ZUŠ Liberec – Lavičky na promenádě
Sympatická inscenace vedoucí souboru Libuše Hájkové přinesla energeticky nejsilnější vystoupení prvního dne přehlídky. Představení fungovalo nejpřesněji v momentě, kdy se scházeli radní města. Zkratka a gradace používaná ve výstavbě této opakované situace ale naopak chyběla v další refrénové části, kdy si obyvatelé města uvědomili, že si sedli na čerstvě natřenou lavičku. Tam se zůstalo pouze v rovině ilustrace, což situaci ani vztahy mezi postavami dále neposouvalo. Pevnějšímu semknutí inscenace by napomohla důslednější žánrová přesnost a upřesnění jednotlivých typů postav, které v příběhu vystupují. To by zároveň přirozeně nabídlo řešení vztahů a postojů v ostatních situacích inscenace. Rozprava v porotě i seminářích se také dotkla nahoty, respektive použití postupného svlékání postav na jevišti. Někdo ji vnímal jako silný jevištní znak, se kterým ale inscenátoři nepracovali důsledně, pro jiného byla satirou v něžném provedení pubescentů. Podstatné ale zůstává, že nesklouzla k podbízivosti, na druhou stranu „naplněnost“ aktu svlékaní by možná byla skvělou paralelou k tématu inscenace. Libereckému souboru se také podařilo dotknout se aktuálního obrazu dnešní politiky, potažmo chování politiků. Z dětí byla znát chuť a potřeba se k němu vyjádřit. Kdo viděl stejnou inscenaci na krajské přehlídce, vyzdvihl práci vedoucí a režisérky, která se nebála do tvaru znovu vstoupit a upravit jej směrem k posílení tématu a temporytmu inscenace. Obraz nehybné, a přesto tak výmluvné rady města s peripetií vstupu podlézavého radního zůstal z prvního dne DS nejsilnějším divadelním zážitkem.