Texty: AS 2006, č. 1: Lenka Smrčková: Kaškova Zbraslav 2005

KAŠKOVA ZBRASLAV 2005

ADA a SČDO ve spolupráci se Zbraslavskou kulturní společností a za podpory hlavního města Prahy a Ministerstva kultury uspořádaly ve dnech 25. a 26. listopadu 2005 v Divadle Jana Kašky na Zbraslavi Národní přehlídku jednoaktových her KAŠKOVA ZBRASLAV 2005. Po dvanácti letech, kdy se Kaškova Zbraslav konala jako nesoutěžní přehlídka jednoaktovek, byla tedy poprvé přehlídkou soutěžní, národní, s tím, že vítězné představení bude doporučeno k zařazení do programu Jiráskova Hronova.
Na Kaškově Zbraslavi v dlouhém sledu jejího konání vždy nejvíce zaujala atmosféra, příjemný divadelní prostor, přátelské ovzduší, které nenarušovala nervozita ze soutěžního klání. A kupodivu ani letos se tato atmosféra nenarušila.
Do soutěže bylo přihlášeno celkem 13 představení, nakonec bylo jedno představení pro překážky ze strany souboru zrušeno, takže lektorský sbor ve složení Jiří Hraše, Jaroslav Kodeš, Miroslav Pokorný spolu s diváky nakonec viděl 12 představení.
Píšu toto ohlédnutí za Kaškovou Zbraslaví více než měsíc po jejím konání, a tak mi dovolte, abych si připomněla dojmy, které ve mně některá představení zanechala. Nenabízím kritické rozbory, ale opravdu subjektivní dojmy diváka, který mnohé soubory zná, přátelí se s nimi a ví o podmínkách, za kterých představení vznikala.
Divadlo bez názvu Praha, Bronislav Nušić: Analfabet. Vzpomínám na skvělý herecký výkon Honzy Zdychynce v roli Náčelníka. Ostatní herci mu zdatně přihrávali.
DS Zbraslavské kulturní společnosti Praha-Zbraslav připravil tři aktovky: Bedřich Srbský: Počestný dům, Ruda Mařík: Otec bez dítěte, Jára Sedláček: Jaký pán, takový krám, které bychom mohli zařadit do kategorie půvabných naivních filmů pro pamětníky. Dýchala z nich atmosféra poklidu začátku minulého století, přestože se v nich řešila významná rodinná dramata. Soubor zná okruh svých diváků a na domácí scéně předvedl příjemné představení.
Mirko Stieber: Svatební noc. Na přehlídce se sešly dvě inscenace tohoto textu. Soubor Divadla Pod Úrovní na rozdíl od DS Sokol Lázně Toušeň měl šťastnější ruku při obsazování. Všichni tři herci působili jako by jim role byly psány přímo na tělo (promiň Ivanko), zatímco Toušeňští byli na ztvárnění rolí třicátníků a pochopení jejich problémů ještě poněkud mladí. Tuze mě překvapil a potěšil výkon Tomáše Křižánka (Divadlo Pod Úrovní), který inscenaci režíroval.
DS The Spis–Hovězí Králíci Košťany-Střelná, Kateřina Doulíková: Zvyk je zvyk. Hra, kterou napsala členka souboru, přináší trochu absurdní příběh rodinného vánočního večera ozvláštněný kvalitními parodiemi na televizní programy. Některé scénky byly velmi povedené a veselé.
DS Rachtámiblatník Praha, Zdeněk Podskalský: Žena obrozená. Tahle kapitolka z rozsáhlejší hry Žena v trysku století se souboru povedla. Zkušená tetička byla na zbraslavském jevišti opravdu životaznalá a naivní mladý pár Andělky a Toníčka půvabně zpíval a tančil. A koprovka – ta se taky povedla. Zmínit bych se měla i o scénografii, které tento soubor tradičně věnuje velkou pozornost.
FFUKAR Liteň, Jan Jícha: Přijme se farář. Nováčci na přehlídkách, zajímavé bylo obsazení, kdy herci hráli více rolí. Lehce napsané, multilingvistické, satirické dílko režiséra, který i hrál. Dobrý herecký výkon předvedla Klára Jíchová.
Divadlo a Život Praha, Gindin, Rjatkin, Ryžov: Na služební cestě. Protagonisté souboru Divadlo a Život jsou zkušení hráči. Předvedený desetiminutový žertík, který napsali tři autoři, poskytuje prostor pro herecké výkony a „vyhrávky“. Viděla jsem tuto inscenaci aspoň pětkrát a musím říct, že někdy to bylo i lepší.
DS Kocábka Chocerady, Jiří Cinkeis, Vladimír Šíma: Barevnej svět. Hra, kterou si Jirka Cinkeis a Vladimír Šíma napsali sami pro sebe (a jednu kolegyni), mi připomínala divadla malých forem z šedesátých let. Trochu mi chyběla motivace přerodu obou mužských postav ve vztahu k ženské figuře. Ale jinak - „klasický“ Cinkeis.
DS Refektář - Sokol Jinonice, Viktor Dyk: Ranní ropucha. Po letech inscenovaná jedna část Revoluční trilogie Viktora Dyka nabízí silné téma a rozhodně není anekdotou. Zaujaly mě dobré herecké výkony Milana Špaleho a Vladana Milčinského a velice povedené a historicky přesné kostýmy.
DS Máj Praha, Vendula Melíšková: Co se děje na hřbitově? Začínající autorka a členka souboru teprve hledá divadelní tvary své práce. Poněkud nelogicky vsunutá scéna starších návštěvníků hřbitova, kterou předvedli zkušení herci, připomněla „zlaté časy“ souboru Máj.
DS Svatopluk Benešov, Pavel Němec: Tak takhle to bylo aneb Život je jen náhoda. Autor a režisér se vrátil po letech na domovskou scénu. Soubor Svatopluk předvedl hru ze současného života, plnou zvratů a nutící k zamyšlení.
Inscenace Pavla Němce spolu s choceradským DS Kocábka budou doporučeny k výběru na Jiráskův Hronov 2006.
Lenka Smrčková