Texty: Richter, Luděk: 50 loutkářských Chrudimí, Praha 2001, str.36,37

Karel Pippich
* 21. 6. 1849 ve Zlonicích, + 29. 3. 1921 v Chrudimi. Když mu byly 4 roky, přestěhoval se jeho otec JUDr. Emanuel Pippich i s rodinou do Chrudimi, původně do domu na rohu náměstí a Široké ulice a r. 1857 do Poděbradovy ulice 81/IV. Na studia odešel do Prahy - na piaristické gymnázium a 1867-71 na práva. Po nutné praxi se vrací do Chrudimi, kde vedle prosperující právnické živnosti vyniká i jako obětavý všestranný organizátor a významná osobnost veřejného a zejména kulturního života.
JUDr. Karel Pippich se politicky hlásí ke konzervativní straně staročeské, ale později přilne k mladočechům a po jejich transformaci ke Kramářově straně národně socialistické. V letech 1889 a 1895-1913 je dokonce zemským poslancem. Ještě významnější je však jeho činnost v obecním zastupitelstvu. V jazykových sporech bojuje za zrovnoprávnění češtiny, prozíravě podporuje stavby nových školních budov, nového novorenesančního muzea a řady dalších staveb. Výrazně se tím zasloužil i o dnešní vzhled města.
Jeho schopnosti, zkušenosti a talent ho však předurčují i k širšímu působení. S Myslbekem a Hynaisem je v českém odboru Kuratoria usilujícího o zřízení Moderní galerie v Praze, r. 1913 se tamtéž podílí na zřízení Vysoké školy obchodní a na rozhodnutí o umělecké koncepci a umístění Husova pomníku. Je to právě on, kdo díky svým řečnickým schopnostem je pověřen, aby přivítal 28. října 1918 na chrudimském náměstí pád Rakousko-Uherska a vznik Československa.
Tyto schopnosti souvisí s dalším z jeho nadání a lásek. Už od studentských let miluje Pippich divadlo a zůstává mu věren po celý život. Roku 1882 přebírá funkci ředitele Spolku divadelních ochotníků od ředitele chrudimského městského úřadu Aloise Gallata, známého loutkářského nadšence, autora Šnofonia a Morduliny a jiných humoristických děl. Převzal od něj do jisté míry i lásku k loutkám: roku 1915 se pokusil vzkřísit vlivem války pohaslé chrudimské loutkové divadlo svou režií Škroupovy opery Dráteník na jevišti městského divadla. Především však byl dobrým hercem, režisérem (napsal dokonce čtrnáctistránkovou studii O umění režisérském), jakož i intendantem divadla. Jeho zásluhou se do Chrudimi dostávaly kvalitní inscenace s předními českými herci, a to často záhy po uvedení. Několikrát šlo dokonce o premiéry. Chrudimské divadlo, jež sídlilo v bývalém kostele u řeky na místě dnešní Komerční banky, nechal Pippich přestavět, zavést sem vodu a plyn. Přesto se divadlo o 540 místech jevilo čím dál víc jako nedostačující z hlediska bezpečnosti i z jevištního provozu. Proto Pippich založil r. 1911 Spolek pro zbudování nového městského divadla. Válečné události záměr pozdržely, ale už v dubnu 1918 žádá Spolek město o regulaci pozemku u řeky. Po jejím ukončení tu byl víc než 10 let po Pippichově smrti, 28. října 1931 položen základní kámen a roku 1934 otevřeno moderní divadlo, v němž bylo pamatováno i na sál pro divadlo loutkové. Divadlo pojmenované po svém zakladateli, komunistickým režimem přejmenované na Divadlo Zdeňka Nejedlého a po návratu demokracie znovu na Divadlo Karla Pippicha, bylo v provozu až do rekonstrukce roku 1998. 28. října téhož roku bylo slavnostně znovuotevřeno s řadou vylepšení včetně léta postrádaného malého sálu.
Ani v tomto oboru však Pippich nezůstával omezen jen na Chrudim. Po požáru Národního divadla r. 1881 inicioval sbírku na jeho rekonstrukci, organizoval divadelní vlak, jímž roku 1884 cestovalo více než 700 obyvatel Chrudimi a okolí na několik představení v Národní divadle a na dalších pražských scénách. Karel Pippich byl čelným představitelem Ústřední matice divadelních ochotníků v Praze a členem porot pro posuzování nových dramatických prací, přičemž prokazoval cit jak pro literární, tak pro divadelní kvality textů.
I on sám byl v letech 1879-90 autorem pěti dramatických textů, které byly vesměs uvedeny na scéně Národního divadla i jinde. Tři jednoaktovky měly premiéry v Chrudimi: Z české domácnosti v listopadu 1879, Ve veřejném životě v dubnu 1884 a Slečna nakladatelka v červenci 1890. Prvá je humornou sebereflexí městského radního s přemírou veřejných a spolkových funkcí, druhá, nejúspěšnější, je veselohra o emancipované ženě toužící po obdivu a uznání, třetí, odehrávající se jako jediná namísto na maloměstě v Praze, je nejslabší. Celovečerní hry napsal Pippich dvě. Zatímco veselohra Svět zásad (v ND 20. 1. 1888) je založena na paralele dvou milostných dvojic, drama Slavomam (v ND 9. 4. 1890), vyprávějící o tragédii nezřízené touhy po slávě, prozrazuje, že Pippich je spíš talent komediální než tragický. Dramatická báseň Vlasty skon, psaná jako základ pro operní libreto, byla zhudebněna mladým Otakarem Ostrčilem. K zhudebnění komediální Hraběnky Marie již nedošlo. Pippich razil cestu realismu, ale přestal psát právě v okamžiku, kdy realismus vítězil. Nebyl dramatikem špičkovým, ale rozhodně vynikal nad tehdejší průměr.
Přes poměrný úspěch dramatických prací vynikl Pippich hlavně jako propagátor literatury, žurnalista a organizátor literárního, divadelního i hudebního života. Hrál dobře na klavír, zpíval a obnovil činnost pěveckého a hudebního spolku Slavoj. Osobně se stýkal s Bedřichem Smetanou, Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem a dalšími skladateli. Podobně jako u divadelních inscenací usiloval i u hudebních novinek o jejich co nejčasnější uvedení v Chrudimi. Přivedl sem též řadu českých virtuosů a pěvců. Sám zhudebnil některé texty Jaroslava Vrchlického, Elišky Krásnohorské a Adolfa Heyduka.
Všestranný Karel Pippich vyznával Tyršovy a Fügnerovy myšlenky jednoty tělovýchovných a estetických hodnot. Tak, jako se stal po Aloisi Gallatovi ředitelem spolku ochotnického, stává se po něm roku 1885 i starostou chrudimského Sokola a zůstává jím až do své smrti. Navrhl postavit chybějící tělocvičnu (otevřena 1892), rozvíjel styky s dalšími sokolskými jednotami u nás i v zahraničí, pořádal turistické výlety, ale také maškarní plesy, šibřinky, a nejrůznější zábavy, spojené někdy i s kulturními vystoupeními. Byl zvolen místostarostou a později starostou východočeské župy, jež po něm byla posmrtně pojmenována, i místostarostou České obce sokolské.
Zemřel na zápal plic v noci na velikonoční pondělí 1921. "Město halilo se ve smuteční háv černých praporů a v den pohřbu rozžaty svítilny ulic. Veškeré obchody uzavřeny. Ulice a náměstí přeplněny i z daleka přišedšími ctiteli..." Uložen byl do rodinné hrobky na hřbitově U Kříže.
Shodně oceňují ti, kdo Karla Pippicha znali, jeho hlubokou inteligenci, železnou vůli, organizační talent, schopnost dávat podněty a přispívat k jejich uskutečnění, nezištnost, obětavost a horoucí smysl pro vše ideální. Karel Pippich se nepochybně zasloužil nejen o své město a jeho kulturu, ale i o divadelnictví v celé zemi - profesionální i (a hlavně) amatérské, ochotnické. A přinejmenším budovou, kterou už 50. rok vždy na začátku prázdnin používáme, i o loutkáře a Chrudim Loutkářskou.