Texty: KODEŠ, Jaroslav: Historie Popelky. Přehled souborů. Rkp. leden 2007.

25. ročníků Národní přehlídky amatérských činoherních souborů hrajících pro děti

Čtvrt století – pětadvacet ročníků národní přehlídky amatérského divadla pro děti, které dnes říkáme Popelka, to je příležitost připomenout si jak se tato přehlídka profilovala v rámci celého amatérského divadelního hnutí.
Počátkem sedmdesátých let minulého století přišli pracovníci Ústavu pro kulturně výchovnou činnost s nápadem pomoci amatérským činoherním souborům , které se věnují divadelní produkci orientovanou na dětského diváka. Produkci, která byla sice bohatá z hlediska kvantity – počtu souborů hrajících pro děti, ale kvalita značně pokulhávala. Ten nápad spočíval v rozběhnutí projektu národní přehlídky, na které se měly prezentovat nejlepší výsledky amatérského činoherního divadla určeného dětem.
První ročník se uskutečnil v roce 1971 v Kralupech nad Vltavou jako nesoutěžní přehlídka, ale přítomna už byla odborná porota. Výběr proběhl formou konkurzu. Přihlásilo se 26 souborů. Hlavním kritériem postupu byla kvalitní dramatická předloha a tak se počet inscenací postupujících do druhého kola zúžil na 20 . Z nich pak výběrová porota do programu 1. národní přehlídky poslala pět.
Hned od začátku bylo jasné, že přehlídka musí mít také pracovní charakter. Proto byl divadelní program doplněn o přednášky spojené s besedou k některým otázkám tvorby divadla pro děti. Například Alena Urbanová (tehdejší dramaturg Divadla Na zábradlí) zde přednášela na téma: „Dramaturgická hlediska hodnocení her pro děti“.
Podruhé se přehlídka konala v roce 1973 a přemístila se z Kralup do Ostravy Poruby. Zde se organizovala až do roku 1983 a konala se celkem šestkrát. To proto, že se pořádala vždy jednou za dva roky. Měla se konat i v roce 1985, ale tehdy ji ostravští radní z města vypudily.
Od druhého ročníku se zásadně změnil i systém výběru. Už se nekonal konkurz, ale soubory procházely soutěží na okresních a pak krajských úrovních. Mimochodem jedna taková krajská výběrová přehlídka se konávala v té době i u nás v Rakovníku a celkem se tu zorganizovalo od roku 1974 osmnáct ročníků. V letech kdy se nekonala národní přehlídka bylo krajské kolo nesoutěžní .
Od druhého ročníku probíhalo hledání cesty co nejúčinnějšího ovlivnění vývoje divadla pro děti v celém jeho rozsahu tvorby. Změnil se charakter seminářů. Nebyly již přednáškou spojenou s besedou, ale jakousi diskusní tribunou, řízenou lektory z poroty. Část seminářů se zaměřila k přehlídkovým představením a část na obecnou problematiku. Druhou významnou změnou bylo umožnění konfrontace s názory dětského publika. Odbornou porotu tak doplnila i skupina dětí pod vedením psychologů, pedagogů i divadelníků. Výstupy z této dětské skupiny (jak děti vnímaly představení) se referovaly členům hrajících souborů. Dá se říci, že tento zavedený systém rozborových seminářů v různých modifikacích trvá dodnes.
Od třetího ročníku se opět změnil způsob výběru souborů na přehlídku. Ústřední výběrová porota vybírala představení z návrhů krajů. Krajská kulturní střediska navrhovala jeden nebo více souborů do širšího výběru a výběrová porota pak učinila konečný výběr. Změnu si vynutil závěr z II. přehlídky, zejména nutnost náročnějších kritérií při výběru a zpracování hry. Vyloučení automatického postupu z kraje znamenalo soustředění toho opravdu nejlepšího, co se v divadle pro děti objevilo a tím i zvýšení úrovně přehlídky. A jisté výsledky se dostavily. Potvrdilo to několik následujících ročníků. Čtvrtý a pátý (1977 a 1979) vzbudil jistou nesmělou naději ve vzestupné úrovni dramaturgické a inscenační praxe. Neobjevily se zde tak výrazné prohry. Ovšem nakolik to bylo dílem zaměřené pozornosti na kultivaci divadla pro děti se nedá jednoznačně odpovědět. Zvláště když se na přehlídce objevovaly většinou stále stejné soubory.
A šestý ročník pesimistické pocity spíše posílil. Obnovil se systém automatického postupu vítězů krajských přehlídek a s ním i staré problémy nekvalitních textů a jejich pasivní reprodukce. Vyskytl se však i nový jev: hlavním tématem se stalo tzv. autorské divadlo. Projevil se zde vliv mladých studiových scén, které usilovaly o generační výpověď netradičními divadelními prostředky. Automaticky zajištěná účast vítězů krajských přehlídek poškodila i sedmý ročník (1983). Přesto bylo patrné, že „autorská tendence“, tj. tvořivé sebevědomí inscenátorů sílí.
Rok 1985, kdy ostravští radní z důvodů naprosto malicherně prestižních pozitivně se rozbíhající přehlídku z Ostravy vypudili ukázal, že Národní přehlídka se zažila a že poskytuje roztříštěné oblasti divadla pro děti, přeci jen jistý pevný bod. Vzájemné poznávání a konfrontace na národní úrovni se stalo i přes doposud malé výsledky v kultivaci divadla pro děti nenahraditelné.
Bezprizorné přehlídky se ujal Severočeský kraj. Osmý ročník uspořádal v roce 1987 Hornický dům ve Stráži pod Ralskem. Bohužel čtyřletá pauza tu byla znát. Přehlídka v pěti inscenacích z osmi přinesla reprezentativní vzorek konvenčních pohádkových veseloher , typický doklad neutěšeného stavu současné dětské dramatiky. Přesto aspoň čtyři z těchto inscenací sváděly s nehodnotným textem vědomý zápas o divadelní kvalitu .
„Poslední“ přehlídka – devátý ročník – se konala v říjnu 1989, těsně před listopadovým převratem a přinesla celkem vysokou úroveň. Přibylo souborů schopných odpoutat se od monopolního vydavatelství textů DILIA. Devátý ročník uzavíral celou osmnáctiletou éru národních přehlídek optimisticky. Všechny inscenace sice nebyly vzorové, ale s jejich tvůrci už se mohlo diskutovat o problémech divadelní tvorby pro děti a ne jen dokola opakovat divadelní abecedu.
Devátý ročník přinesl ulehčení, ale brzy nastaly i starosti. Najednou po listopadu 1989 bylo všechno jinak. Dosavadní instituce, krajská, okresní, městská kulturní střediska zanikla, nebo se všelijak přetvořila, lidé zběhlí v organizování amatérské divadelní činnosti se kamsi rozprchli, soubory se rozpadaly. Opravdu to vypadalo, že je ohrožena sama činnost amatérského divadla, natož existence národní přehlídky. Naštěstí se tak nestalo. Z iniciativy tehdejších pracovníků na Kulturním centru v Rakovníku (ředitele Mgr. Jaroslava Kodeše a dramaturga Aleny Mutinské), Města Rakovníka a za pomoci vyhlašovatele přehlídky Ministerstva kultury , domácího souboru Tyl a ústředního metodika pro amatérské divadlo na ARTAMĚ PhDr. Milana Strotzera se přehlídka uskutečnila v Rakovníku. K nastartování nové tradice pomohlo i to, že se vedle starého Tylova divadla otevřel nový kulturní dům, který umožnil produkci alternativních forem. Desátý ročník – teď už – Popelky se uskutečnil v roce 1991. Přehlídka byla opatřena vším, co k ní vždycky patřilo. „Velkou“ i „malou“ porotou, rozborovými semináři, Kukátkem – zpravodajem, který reflektoval každodenní dění, získala nové logo - jakousi vlasatici (Poletuchu), která rozhazuje vločky, ale hlavně se začala konat každoročně. (Pro úplnost historických faktů je třeba dodat, že krajská přehlídka inscenací her pro děti konaná do té doby v Rakovníku, rokem 1990 skončila po 18. ročnících. Částečnou náhradou v letech příštích se jí stal Wintrův Rakovník, později se přesunula do Mělníka, ale v současnosti střední Čechy nemají svoji krajskou postupovou přehlídku v tomto druhu divadla).
Na desátém ročníku Popelky se soutěžně představilo osm souborů. Úroveň představení kopírovala předchozí roky a. proto ocenění získaly ty soubory, které šly cestou autorského divadla nebo zvolily osobité dramaturgicko – režijní postupy. Program přehlídky byl navíc rozšířen ještě o dvě inspirativní inscenace.
Rozpad řady kulturních zařízení, která v krajích zajišťovala strukturu přehlídek se na Popelce naplno projevil při jedenáctém ročníku (1992). Odborná rada musela připustit na přehlídku několik inscenací (hlavně z Moravy), které neprošly žádným regionálním kolem. Úroveň programu Popelky tak šla rapidně dolů. Opět se objevily dramaturgické škváry. Zdařilé inscenace byly pouze tři z osmi soutěžních. Ovšem poprvé se z přehlídky nominovalo na nově koncipovaný Jiráskův Hronov, který se od roku 1993 stal celostátní žatvou – přehlídkou různých druhů divadla. Ještě, že rozporuplné zážitky ze soutěžních inscenací zjemnily hostující soubory, především ten z hradeckého Draku.
Není smyslem tohoto článku věnovat se každému ročníku zvlášť. Podrobné zhodnocení z pera předsedy poroty lze najít téměř vždy v každém závěrečném čísle Kukátka. Nicméně některé faktory ve vývoji národní přehlídky stojí za připomenutí. Především se tu postupně přestaly objevovat nekvalitní texty. Dílem to bylo z rozhodnutí odborné rady pro amatérské divadlo, která statutárně odmítala inscenace vzniklé na špatných textech do programu Popelky zařadit, dílem tomu napomohlo nově koncipované opatření o sestavování regionálních porot (minimálně jeden člen poroty musí mít povědomost o úrovni národní přehlídky – k tomu účelu odborná rada pro amatérské divadlo sestavovala jmenný seznam porotců, kteří onu povědomost měli či mají) , ale i proto, že řada souborů (aspoň ty které jsme na Popelce i opakovaně viděli), začala dramaturgii pěstovat vědomě. Problémy se přesunuly do roviny dramaturgicko- režijní, a týkaly se nedotaženosti v samotné interpretaci, stylizaci, žánru. K nejúspěšnějším souborům devadesátých let patřily Mladá scéna z Ústí nad Labem, Divadélko Na Peróně z Prahy, Malá scéna ZUŠ Zlín a domácí Tyl Rakovník.
Rok 1998 přinesl organizátorům i souborům velkou komplikaci. Tylovo divadlo bylo uzavřeno a prováděla se v něm zásadní rekonstrukce. Provizorní útočiště si Popelka našla v blízké vesnici. A tak se přejíždělo mezi Kulturním centrem a sálem v Lužné. Při tomto ročníku jsme navíc vedle soutěžního programu viděli i tři absolventská představení Kurzu praktické režie a slavnostní vyřazení frekventantů tohoto kurzu. I v roce 1999 se musela část Popelky organizovat v Lužné. ARTAMA vyhlásila výsledky literární soutěže Oříšky pro Popelku.
V roce 2000 se národní přehlídka vrátila do nově zrekonstruovaného Tylova divadla a program se vydařil. Slovy M.Schejbala, předsedy poroty: „ v oblasti dramaturgie můžeme pozorovat rok od roku kvalitnější práci souborů a v plné třetině inscenací jsme byli svědky kvalitní režijní práce.“ Nabízí se tu srovnání s ročníky předlistopadovými. Přeci jen systematická práce PhDr. Milana Strotzera na ARTAMĚ, odborné rady, jednotlivých porotců, lektorů a samozřejmě samotné národní přehlídky, nese v kultivaci divadla pro děti jisté výsledky. Alespoň na tom pomyslném vrcholu ledovce. Pro rakovnické patrioty jedno doplnění. Domácí spolek Tyl zaznamenal hned dvojnásobný úspěch. Představení Kocoura Modroočka získalo nominaci a inscenace Tvrdohlavé ženy doporuční na Jiráskův Hronov 2001.
Popelka v novém tisíciletí (20001) což byl jubilejní 20. ročník nedosáhla kvality té předchozí, potvrdila, že dobrých dramatických textů stále není mnoho. Navíc se částečně proměnila i stavba programu. Femad v Libici nad Cidlinou skončil coby dílna divadla pro děti, a část jeho koncepce se projevila v programu na Popelce. Obohacením přehlídky se proto staly inspirativní představení profesionálních souborů. Od tohoto roku se na přehlídce vždy objevují zajímavá představení profesionálních souborů.
Poslední čtyři ročníky (02 – 05) národní přehlídky nepřekračují inscenační průměr. Už se neobjevují divadelní škváry, ale ani těch po všech stránkách skutečně výborných představení není mnoho. A tak na závěr opět cituji předsedu popelkovské poroty M.Schejbala, který už potřikrát končí svoji závěrečnou zprávu slovy: „ Kéž se blýská na lepší časy.“
Jaroslav Kodeš

Přehled souborů, které se zúčastnily soutěžní části Popelky a to pouze v Rakovníku od roku 1991 do 2006

Mladá scéna, Ústí nad Labem 8x (1991 – 96, 98, 2000)
Divadlo Na Peróně, Praha 5x (92, 93, 95, 97, 2001)
Divadelní soubor Máj, Praha 4x (91, 93, 94, 97)
Divadelní spolek ochotníků Bráník, Praha 4x (91, 95, 96, 98 )
Divadelní spolek Tyl, Rakovník 4x (96, 2x v 2000, 04)
Malá scéna ZUŠ, Zlín 4x (2x v 98, 04, 05)
-----------------------------------------------------------------------------------------
DS Na štaci, Němčice nad Hanou 3x (94, 97, 05)
-----------------------------------------------------------------------------------------
Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves 2x (03, 05)
Divadlo Dostavník, Přerov (03,04)
Divadelní studio D3, Karlovy Vary (93, 2000)
Divadlo Na Vyhlídce, Tábor (04, 05)
Divadlo Saně na kolech při DDM, Praha (99, 2000)
Divadelní společnost Jitřenka, Ostrava-Poruba (01,03)
Divadelní společnost Vavřinec, Praha 5 (01,02)
Divadlo Štěk a spol., Hranice na Moravě (94, 95)
DDS Ty-já-tr Bez názvu při DDM, Praha (99,02, 06)
DS DK Žďár nad Sázavou (98,03)
DS Divadlo Duha, Polná (94, 99)
DS Horda, Nové Město na Moravě (92, 97)
DS Hugo při ZUŠ Vl. Ambrose, Prostějov (99, 2000)
DS J.K.Tyla, České Budějovice (91,06)
DS M+M, Hranice u Aše (04,06)
DS Václav, KD Zábřeh-Václavov (03,06)
Malé divadlo, Kolín (91, 92)
Malé divadlo, Ústí nad Labem (97, 99)
Minidiv, Ostrov nad Ohří (91, 95)
1. neratovická divadelní, Neratovice (05, 06)
-----------------------------------------------------------------------------------
Adivadlo, Havlíčkův Brod 1x (92)
ADS Dráček Vojenské akademie, Brno (92)
De Facto Mimo, Jihlava (03)
dDDD, Děčín (05)
Divadélko Na věži, Jičín (92)
Divadelní klub DK, Třinec (93)
Divadelní shluk Dovejvrtky, Praha (93)
Divadelní spolek Karel Čapek, Děčín (01)
Divadlo (bez záruky) , Praha (2000)
Divadlo AHA!, Lysá nad Labem (2000)
Divadlo Buď Anebo, Karlovy Vary (96)
Divadlo Dialog, Plzeň (96)
Divadlo DUO, Frýdek Místek (97)
Divadlo Esence, Praha (01)
Divadlo Jen Tak OK, Karlovy Vary (94)
Divadlo Klub, Plzeň (91)
Divadlo Opona, Zlín (96)
Divadlo Pod Úrovní Kladno (02)
DODO, Praha (06)
Doveda Sloupnice (04)
DS Baf, Hostinné (99)
DS Hraničář, Rumburk (02)
DS Hrubín, Nový Bor (96)
DS Hrudkováček, Vyšší Brod (93)
DS Hyjta Domažlice (04)
DS J.K.Tyl, Josefův Důl (02)
DS J.K.Tyl při MKS Meziměstí (03)
DS J.K.Tyla, Brodek u Přerova (05)
DS Jana Honsy, Karolinka (99)
DS Jitřenka, , Ostrava (06)
DS Jizeran, Rakousy u Turnova (99)
DS Karel Čapek, Chomutov (91)
DS Krakonoš, Vysoké nad Jizerou (05)
DS Masarykova gymnázia, Vsetín (06)
DS Na Kopečku při PL, Jihlava (99)
DS Prameny OB, Jeseník (94)
DS Rachtámiblatník, Praha (01)
DS Scéna, Kralupy nad Vltavou (98)
DS Studio DK Šumperk (95)
DS Vojan, Libice nad Cidlinou (02)
DS Zmatkaři, Dobronín (03)
DS Žlutičan, Žlutice (92)
G-Dividlo, Dramacentrum DDM, Ostrava (95)
LDO-ZUŠ, Valašské Meziříčí (98)
Lidové divadlo, Krnov (01)
Loutkářský soubor OPAL, Opava (2000)
Netratrdlo Brno (04)
Nové divadlo Mělník (02)
ODS při MKS, Moravský Krumlov (04)
OS Tyl, Kutná Hora (96)
OS Divadlo Hanácké obce, Prostějov (98)
Podiviloažaž, Aš (03)
Rádobydivadlo, Klapý (97)
Sdružení ADIVADLO, Havlíčkův Brod (05)
Studio divadla Dagmar a ped.školy, K.Vary (06)
Turnovské divadelní studio (98)
ZUŠ Němčice nad Hanou (02)

Soubory, které se Popelky zúčastnily nesoutěžně - jako hosté

Činoherní studio, Ústí nad Labem
F.Deméter – O Zlatém Sidorovi (05)
Dejvické divadlo, Praha
J.Illner – Kvas krále Vondry XXVI. (95)
M.Kowanská – Švec Dratvička (98)
Divadelní shluk Dovejvrtky, Praha
V.Nezval – Manon Lescot (94)
Divadlo Alfa, Plzeň
Z.Svěrák – Tatínku, ta se ti povedla (93)
F.G.Lorca – Tragikomedie o Donu Kryštofousovi a Panince Rositě (95)
T.Dorst – Málinka, bobr a král na střeše (02)
M. Kownacka – O strašlivém drakovi, princezně a ševcovi (02)
J.Š.Kubín – Když se čerti rojili (03)
Iva Peřinová – Jeminkote, Psohlavci (04)
Divadlo Drak, Hradec Králové
M.Klíma, J.Krofta, P.Matásek, V.Zajíc – Pinokio (92)
D.Mrázková – Nádherné úterý (96)
F.Hrubín – O Sněhurce (97)
Všechno lítá, co peří má (03)
W.Shakespeare – Hamlet (04)
Divadlo LAMPION, Kladno
L.Aškenázy, L.Smoljak – Ukradený měsíc (03)
Divadýlko Kuba, Plzeň
L.Aškenázy, P.Mlád – Osamělý létající talíř (92)
Divadlo Polárka, Brno
M.Oščatka, H.Mikolášková – Jánošík (05)
K.J.Erben, P.Jurda – Kytice (06)
L.M.Alcottová, M.Františák – Malé ženy (06)
Divadlo v Dlouhé, Praha
Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka (2001)
DS Tyl, Rakovník
M. Ramlose – Čtvrté přikázání (94)
Kejklířské divadlo České Budějovice
J.Brůček – O kouzelné kuličce aneb jak Vojta k šikovnosti přišel (04)
Loutkářský soubor DNO, Hradec Králové
Variace na slavné téma Cyrano
Báj – Báj (2001)
LD Střípek, Plzeň
Finist,Jasný sokol (2001)
LS Čmukaři, Modřišice
J.Ipser, D.Weissová – Lárk Íčičok (91)
Naivní divadlo, Liberec
I.Peřinová – Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (06)
Nejhodnější medvídci, Hradec Králové
M.Levínská, K.Doubková – Drak a flaška (03)
OS Divadla Oskara Nedbala v Táboře
D.Jandová – Čarodějný bál (95)
Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
J.Foglar – Rychlé Šípy (2001)
Středočeské divadlo, Kladno
J.Werich, G.Skála – Lakomá Barka (02)
Studio Dům, Brno
Svatbičky aneb Žonglování se smrtí (94)
D.Defoe – Robinson (99)
T.E.J.P. Jihlava
Edisóni (04)
Theatrekollektiv Lorrach
E. Ionesco – Židle (91)
Vlastní divadlo Neslyšících, I.sekce Divadla v 7 a půl, Brno
Z.Mikotová – Abeceda aneb co se zdálo Alence (2000)

Nesoutěžně se na Popelce představily posluchači Kurzu praktické režie, se svými absolventskými představeními.

ZUŠ Prostějov (98)
Z.Svěrák – Kolo se zlatými ráfky ( rež. H. Kotyzová)
Kolektiv z Benešova (98)
H.Sachs – Posel z ráje (rež.A.Balatová)
DS z Českého Těšína (98)
K.Čapek – Bajky (rež. M.Kovaříková)
Divadelní spolek Tyl Říčany (02)
R.Lošťák – Sůl nad zlato

Přehled nominací a doporučených souborů na Jiráskův Hronov v jednotlivých ročnících Popelky ( nominace N nebo doporučení D vždy platí až pro JH v následujícím roce)

1991
V tomto roce se nenominovalo ani nedoporučovalo na JH, cenu za inscenaci získal:
DS MINIDIV,Ostrov nad Ohří
M.Mašatová – Pohádka na modré niti (rež. I.Konývková)

1992
V tomto roce už soutěžní řád umožňoval nominovat na JH a byly dokonce dvě nominace:
Divadélko Na věži, Jičín
J.Lédl – Čertovské pohádky (rež. J.Lédl) N
Malé divadlo, Kolín
J.K.Tyl , J.Černíková – Švanda Dudák (rež. D.Serbusová) D
Mladá scéna, Ústí nad Labem
D.Martincová – Malá mořská víla (rež. P.Trdla) D

1993
Nominace nebyla, dvě doporučení v následujícím pořadí:
Mladá scéna, Ústí nad Labem
V.Čtvrtek – Divoké labutě (rež. P.Trdla) D
Divadelní klub DK Třinec
J.Čapoun – Strakatá komedie (rež. P.Sagitarius) D

1994
Mladá scéna, Ústí nad Labem
J.Jílek – Pták Ohnivák a Liška Ryška (rež. P.Trdla) N
DS DUHA, Polná
J.Čapek, P.Vaněk – Povídání o pejskovi a kočičce (rež. P.Vaněk) D

1995
Divadélko Na Peróně, Praha
F.Hrubín - Panna a Netvor (rež. T. Kraucher) N

1996
Mladá scéna, Ústí nad Labem
R.Kipling, K.Herzinová – Mauglí (rež. P.Trdla) N
DS Tyl, Rakovník
B.Jirušková – Tři rubíny (rež. J.Kodeš) D

1997
Divadélko Na Peróně, Praha
J.Zeyer – Radúz a Mahulena (rež. T. Kraucher) N


1998
Nominace ani doporučení nebylo.


1999
Nominace nebyla, dvě doporučení v následujícím pořadí:
DS Hugo při ZUŠ V.Ambrose, Prostějov
M.Čunderle, M.Přikryl – Už nikdy nebudu spát v rákosí (rež. H.Kotyzová) D
DDS Ty-já-tr Bez názvu při DDM, Praha
L.Horký, J.Chalupa, R.Tesárková – Pohádky z košíku (rež.L.Horký) D

2000
DS Tyl, Rakovník
J.Kolář – Z deníku kocoura Modroočka (rež. A.Mutinská) N
DS Tyl Rakovník
J.K.Tyl – Tvrdohlavá žena (rež. J.Kodeš) D
DS ZUŠ V.Ambrose, Prostějov
A.Berková, P.Kocmanová – Magorie (rež. P.Kocmanová) D

2001
Nominace ani doporučení nebylo.

2002
Nominace ani doporučení nebylo.

2003
DS De Facto Mimo, Jihlava
M.Ketnerová, M.Kolář – Modrej drahokamen anóbrž Zelená Gizela a mrkvajzníci N
Podivilo ažažAŠ
I.Peřinová – Tři zlaté vlasy děda Vševěda (rež.P.Vojkůvka, V.Mikan st.) D

2004
Nominace nebyla.
DS Tyl, Rakovník
M.Twain, J.Kroc – Princ a chuďas (rež. A. Mutinská) D

2005
Nominace nebyla, dvě doporučení v následujícím pořadí:
Divadlo Na Vyhlídce, Tábor
P.Šrut, F.Oplatek, L.Kovařík – Čertova dcera (rež. F.Oplatek) D
DS J.K.Tyla, Brodek u Přerova
S.Lichý – Kouzelná lampa Aladinova (rež. E.Procházková) D

2006
Studio Divadla Dagmar a Pedagogické školy, Karlovy Vary
H.Franková na motivy knihy F.Cartera. Škola Malého stromu
Čerokí N

DS Ty-já-tr, Praha
L.Horký, M.Písařík – Pověsti pro štěstí (rež.L.Horký) D