Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Krajské kolo přehlídky dětských recitátorů ...

ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Krajské kolo přehlídky dětských recitátorů Královéhradecký kraj 10., 11., 20. a 21. dubna 2006. Deník Dětské scény Trutnov 2006, 16. června 2006/0.

Divadlo Jesličky Hradec Králové
Pořadatel: Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové
Krajskému kolu předcházela kola okresní s „rekordním“ počtem účastníků - 461! (okres Trutnov - 88, okres Rychnov nad Kněžnou - 40, okres Hradec Králové - 171,
okres Jičín - 81, okres Náchod - 81)

1. KATEGORIE Sedmnáct interpretů v nepostupové kategorii se dalo poměrně snadno odlišit na dvě skupiny - skupinu nepopsaných a nepoučených a skupinu, s níž je
již jistým elementárním způsobem někým, povětšině pedagogem, pracováno. Ti poučení již nemalují hlasem, jsou schopni vědomé pauzy a zvládají zdánlivě banální posloupnost autor – nadpis - text. U tří nejlepších se poučenost šťastně zasnoubila se spontaneitou a nelze neocenit vklad pedagoga, který nejen že nezničil dětskou spontaneitu vstupem racia do procesu, ale pro tyto zásnuby vybral též adekvátní nosný text (Doskočilová: Tygr a blecha, Jiří Kahoun: Pískací kornoutek, Daisy Mrázková: Haló, Jácíčku!).

3. KATEGORIE Rádi konstatujeme úhrnem nadprůměrnou úroveň a patrný vzestup interpretačních dovedností oproti letům minulým. Lze vysledovat dvě zřetelné
linie: prvně příklon ke klasickému přednesu povýtce narativnímu bez formálních výbojů a výrazných ozvláštnění - ale na velmi slušné úrovni. Druhý, vývojově příznivější, směřuje k minimalismu, jasnému vyhraněnému postoji a ostré úderné pointě. Bohužel málokdy dosahovaly kýžené úrovně oba soutěžní texty, často vybrané monotematicky. Na národní přehlídku Dětská scéna v Trutnově
postupuje
Jan Krofta (V. Ráček - U potůčku, J. R. Pick - Aforismus) a
Daniel Krejčík (H. Ch. Andersen - Je to naprosto jisté, F. Nepil - Jak strýček Roman operoval v Grónsku).

2. a 4. KATEGORIE Spolu s mladými kolegy Ondrou Majukem a Jaroslavem Pokorným (oba tito mladí sympatičtí muži jsou odchovanci Jesliček a mými bývalými žáky, proto s velkým potěšením konstatuji, že se projevili jako citliví porotci) jsem měla možnost shlédnout 19 recitací soutěžících ze 2. kategorie. V celku působila tato skupinka vyrovnaně a pokud mohu srovnávat s jinými podobnými soutěžemi, spíše kvalitněji. Mezi přednášejícími dětmi nebyl nikdo, o kom by porota a diváci mohli prohlásit: „Kdo to sem poslal?“. Naopak, vítězný přednes vyzněl vysoko nad věk recitátorky a i ostatní výkony byly přinejmenším příjemné. Výborně se představily děti, hůře však jejich dospělý doprovod. I když velmi dobře organizačně zabezpečená a připravená přehlídka (i s ranním rozmluvením) probíhala bez zbytečných zdržení a nijak se neprotáhla, před rozborovým seminářem se zdvihla ze strany „dospěláků“ bouře naléhání na bleskové zhodnocení soutěžících, přičemž každý se dožadoval přednostního „vyřízení“, aniž bral ohled na ostatní. Velmi mne tato reakce zamrzela, neboť děti věnovaly svému vystoupení maximální pozornost a takovýto přístup si jejich práce nezasloužila. Přitom pokud tato kategorie měla vážné problémy, tak spočívaly hlavně ve výběru textů a ten v tomto věku téměř vždy ovlivňuje pedagog, který s přednašečem pracuje. Posluchači vyslechli texty, které se v soutěžích objevují velmi často, nebo texty, s kterými i ten nejvybavenější a nejtalentovanější dětský recitátor pro jejich plytkost a bezobsažnost nic nenadělá. Někdy dokonce vybraná literatura „splňovala“ obě tyto výtky. Zamyslet se nad problematikou výběru a výstavby celku dětského recitačního vystoupení by nejméně polovině přítomných, dle mého názoru, velmi prospělo. Ale i přes tuto nepříjemnou vzpomínku bylo setkání s dětmi ze druhé kategorie milé. O několik dnů později jsem opět měla možnost se setkat s výše uvedenými sympatickými mladými porotci a s recitátory kategorie čtvrté. Tentokrát jsme však byli nuceni zhodnotit celkovou úroveň jako horší, neboť mezi sedmnácti dětmi se neobjevil ani jeden zcela vyrovnaný výkon. Oproti 2. kategorii měli soutěžící nastudované texty dva, což je výhodné pro recitátora - může se předvést z více „stran“, ale i pro porotu - může recitátora vidět z více pohledů a jeho zhodnocení může být proto přesnější. V hradeckém regionálním kole se však tyto výhody staly kamenem úrazu. Druhé texty byly buď nešťastně vybrané (vzhledem k věku, k recitátorským dovednostem a zkušenostem dítěte, pro povrchnost a prázdnost apod.) nebo nepochopené a nevystavěné (snad nedůsledný rozbor?), některé působily jako „nedopřipravené“, nepromyšlené. Přesto jsme se rozhodli dva nejlepší do Trutnova vyslat, v přesvědčení, že nejde jen o soutěžní zákony, ale hlavně o zkušenosti, které může účast v přehlídce recitátorům přinést.
Na národní přehlídku Dětská scéna v Trutnově ze II. kategorie postoupila
Adéla Černíková (L. Aškenazy - Vrabčák na desce aneb Medicína) a Jan Pohl (K. Poláček - Bylo nás pět),
ze IV. kategorie
Michaela Šebestová (R. Jeffers - Pastýřka putující k dubnu, Ch. Morgenstern - Bima, Bam, Bum) a
Miroslav Vrbický (R. Bradbury - Prázdniny, J. Orten - Až přijde čas).
Ema Zámečníková