Texty: O hrnci, dětech a tulácké duši - 2004; Veliký tůdle - 2005; Tu To máš! - 2006; Mamut a umělé dýchání - 2007;

MARUŠÁK, Radek: Dětská scéna Stochov, 17.–18.4.2004. Deník Dětské scény Trutnov, 11.–17.6.2004, s. 3–4.

Představení O hrnci, dětech a tulácké duši (Děti ZŠ Třebotov) vychází z jevištního uchopení autentické dětské hry a dává takovéto hře jevištní smysl. Právě hravost a autenticita jsou největšími klady této inscenace a vedoucí souboru ukazují, jak je možné s touto kvalitou na jevišti velmi dobře pracovat. Představení je pásmem textů V. Koubka a M. Macourka, ovšem v některých chvílích se divák ztrácí - neví, zda byla určitá situace či „příběh“ již uzavřen, nebo mu unikají souvislosti. Nejasná byla i funkce dospělého aktéra na jevišti - divák chápe, že je oním tulákem, jenž se ohlíží za svým dětstvím, do představení však nikterak nezasahuje (pouze hrou na kytaru), nikterak (slovem, akcí, postojem…) dění nekomentuje, a tak je jeho centrální „umístění“ na jevišti zavádějící.

FRANKOVÁ, Hana: Dětské divadlo ve Stochově - 16.-17. 4. 2005. Deník Dětské scény 2005, č. 0.

K dvěma největším zážitkům došlo shodou okolností v neděli ráno, kdy jsme viděli Válku s mloky ze ZUŠ Klecany a hned poté nejmenší děti souboru Tři boty Třebotov s představením Veliký tůdle, které vychází ze známých textů Pavla Šruta a hudby Petra Skoumala a slouží pro jednoduché etudy vzájemného pošťuchování a měření sil klučičí a holčičí skupiny, aby se posléze došlo ke hře společné. I přes vysokou rampu jeviště k nám doletěl tvar, ve kterém se děti pohybují naprosto přirozeně a užívají si společné hraní. Za tou jednoduchostí je ovšem obdivuhodná pedagogická práce. Jen neuklouznout do líbivosti, jen nepodlehnout roztomilosti té nejmladší věkové skupiny. Přes otazníkové používání těch „nejprofláknutějších dětských šlágrů“, přes nepříliš čitelný motiv, který způsobí ono spojení kluků a holek, přes drobná nedotažení obrázků -- moment, kdy vidíme z ležících těl jen podrážky bot a nabízí se cosi s tím podniknout - je Veliký tůdle radostným podíváním. Za zmínku ještě stojí výborný hudební doprovod stranou sedící harmonikářky. Pedagog tu funguje jako jistota pro děti, aniž by na sebe strhával jakkoli pozornost diváků.

TOTHOVÁ, Martina: Dětská scéna Trutnov, 17.-22.6.2006. AS 2006, č. 4, s. 16-24.
Tři boty ZŠ a MŠ Třebotov: Tu To máš! – vedoucí Václava Makovcová, Jana Barnová
Třebotovským školákům a předškolákům se už déle daří vnášet na jeviště radost, dětskou roztomilost, kolektivní souhru, zvládání prostoru i schopnost komunikovat jak mezi herci na jevišti, tak přes forbínu s divákem. Také představení, zpracovávající celkem tři z nabídky pohádek z Kočičího krále Pavla Šruta, je živé a zábavné. Vedoucí dětem připravily pevný tvar, který dokáže podržet i malé a nezkušené herce. Úspěchu napomáhá také živý hudební doprovod na violu, který reaguje na to, co se děje na jevišti. Trochu problematická byla sestupnost v gradaci řazení pohádek (nejživější myška Kyška a myška Hryžka na začátku a nejméně akční, na vypravěči postavený, Kočičí král na konci).Velkou debatu ve večerním semináři vyvolal výběr předlohy vzhledem k věku dětí. Jsou Šrutovy pohádky postavené na nonsensu a slovní hříčce skutečně pro děti pochopitelné? Co z nich chtějí a co dokáží malé děti předat? Otázky vyvstaly hlavně u poslední ze tří vybraných pohádek Kočičí král, která je celá založená na slovní hříčce, což by obtížně předával i dospělý herec. A je skutečně vhodné a únosné, aby žák 1. třídy základní školy utáhl vyprávění celého příběhu, tj. vyrovnal se s dosti dlouhým textem i se slovní hříčkou v textu obsaženou? A vychází viděné skutečně z dětí? Zkrátka, i pěkné představení může vyvolat mnohé otázky.

LHOTSKÁ, Jiřina: Divadelní přehlídka Stochov 2007. DENÍK dětské scény 2007, č. 0.
Houf hravých a tvořivých dětí zaplnil jeviště v představení Mamut a umělé dýchání podle předlohy M.Macourka. Třebotovské děti (soubor Tři boty Třebotov) si jako vždy své vystoupení užívají, je zřejmé jak svobodně a přitom suverénně se pohybují v mantinelech, které jim připravily vedoucí. Půdorys postavený na konfrontaci postojů dvou part dětí se ale v jevištních obrazech ne zcela jednoznačně podařilo zpřehlednit, a tak se diváci občas potýkají s problémem, kdo je kým a proč se děje to, co se děje.
Z představení se vytratil i Macourkův humor. Přes úskalí, která s sebou Macourkův text při převedení na jeviště přináší, jsme viděli tvořivé a nápadité představení.