Texty: Jistebník, PLESKOT, Jaroslav: České ochotnické divadelnictví v Jistebníku . POODŘÍ č. 1/2003

Jaroslav Pleskot

České ochotnické divadelnictví v Jistebníku

Publikováno v časopise POODŘÍ č. 1/2003

České ochotnické divadlo v Jistebníku těsně souvisí s existencí a životem místního odboru Matice opavské, jenž byl v Jistebníku založen 13. dubna 1924. V něm a kolem něho se soustřeďuje kulturní a společenský život české menšiny až do druhé světové války. Vznik a existence českých ochotnických představení jsou zde ovšem závislé na některých činitelích charakteristických pro tuto dobu. Především je třeba mít na zřeteli, že jde o českou menšinu, jež podle sčítání lidu v roce 1921 měla 52 příslušníků, zatímco občanů německé národnosti bylo v obci 1734. Už tato skutečnost nepříznivě působila na rozvinutí ochotnické činnosti. Dále to byla otázka kulturních činností vůbec, jež opět byla závislá na existenci české školy v Jistebníku a především na přítomnosti českého učitelstva. Teprve založením české obecné školy v listopadu 1923 a v září 1926 také měšťanské školy a s příchodem českých učitelů byl prohlouben a ještě více zintenzívněn kulturní a národně společenský život zdejší malé české menšiny. Nicméně divadlo ani nyní ještě nemohlo být pořádáno, neboť nebylo dosud vlastní jeviště. Po té stránce se činnost omezovala na pořádání loutkových představení pro děti místních českých škol péčí hlavně učitelského sboru. Tak v zimním období 1926/27 sehrál učitelský sbor osm loutkových představení, jež byla vždy četně navštívena. Také v zimních měsících 1927/28 bylo sehráno pět loutkových představení za řízení učitele Josefa Vavrečky. Mimo to byly v jarních měsících roku 1928 uspořádány čtyři žákovské besídky s dramatizacemi Erbenových básní Záhořovo lože a Vodník a každá besídka byla zakončena také loutkovým představením.
Když byla v letech 1929-1930 postavena pro české školy nová školní budova, bylo v ní při velké posluchárně zřízeno i stálé jeviště. Odbor Matice opavské pořídil ve vlastní režii jeho pěkné vybavení nákladem asi 5 000 Kč a dal je zdarma k dispozici i školním potřebám. Tím byly také dány hmotné a technické předpoklady ke vzniku vlastních ochotnických představení. Ta byla skutečně zahájena 9. června 1930, kdy v rámci oslav otevření nové školní budovy sehráli ochotníci odboru Matice opavské první české ochotnické představení na novém vlastním jevišti ve škole. Byla to Vojnarka od Aloise Jiráska. Režii ochotnických představení pak nadále vykonávali učitelé Josef Vavrečka a Emil Janeček. Téhož roku při oslavách 28. října sehráli ochotníci ještě jednoaktovku Krev není voda. Tím byly položeny základy k českým ochotnickým představením, jež byla pravidelně konána až do okupace.
Pěkné nové jeviště lákalo divadelníky ke zvýšené činnosti. O zdařilá představení mají zásluhu vedle jmenovaných režisérů ochotníci-herci Antonín Havlík, výpravčí vlaků, Karel Štefek, železniční zřízenec, manžele Fukalovi, paní Řezníčková, Felix Folta, krejčí, J. Kováč, krejčovský tovaryš, K. Uhl, hajný a od roku 1932 také nový poštmistr Knapp. Z učitelů se divadlu věnovali také A. Hrbata, M. Novotný, R. Dvořák, Anna Rejnková-Grygarová, M. Kašingerová, J. Kucielová.
Hry byly většinou hrány při příležitosti některých oslav, hlavně státních a národních svátků, jež menšina pravidelně slavila, například 28. říjen, narozeniny prezidentů apod. Tak i v roce 1931 sehrál odbor Matice opavské dvě divadelní představení – 7. března vlasteneckou hru Na polském zámku a k 28. říjnu veselohru R. Piskoře Radostná událost. Mimo to uskutečnili jistebničtí ochotníci několik jednoaktovek při mikulášském večírku.
Při stejných příležitostech sehráli ochotníci odboru Matice opavské 7. března veselohru M. Vrány Ferda šéfem a 20. března 1932 zahráli zde hostinně ochotníci z Košatky veselohru Láska ze sletu. Také při silvestrovském večírku 31. prosince 1932 vystupují v Jistebníku ochotníci divadelního odboru Sboru dobrovolných hasičů z Košatky s veselohrou, jejíž název se zatím nepodařilo zjistit.
Rok 1933 přináší jistebnické české menšině rovněž dvě představení jejích ochotníků, a to veselohru Návrat k přírodě, jež byla sehrána 5. března a druhou veselohru k 28. říjnu, jejíž název také zatím není znám. Bohatým rokem na divadelní činnost je rok 1934. Nejubilejním rokem místního odboru Matice opavské, který slavil deset let svého trvání. Dne 11. února 1934 byl na valné hromadě odboru zvolen předsedou divadelního odboru učitel Bohumil Šeděnka. S elánem sehráli pak ochotníci 4. března veselohru Láska si nedá poroučet. K oslavě desetiletého trvání odboru Matice opavské nacvičili a 29. dubna uvedli veselohru Kukačka a k 28. říjnu další veselohru Sojčí péro.
V roce 1934 se osamostatnila tělocvičná jednota Sokol v Jistebníku, dosud pobočka mateřské jednoty v Košatce. Vedle vlastní tělocvičné činnosti a akademií a besídek pro žactvo a dorost přechází nyní do její péče i loutkové divadlo. V zimě 1934/35 sehráli sokolští loutkáři s učitelem Nesibou čtyři představení.
Také v roce 1935 pokračují čilí ochotníci v práci. Už 10. března uvádějí veselohru Člověče nezlob se. Podzim pak přináší novinku ve zdejším divadelním životě – ve dnech 16. a 17. listopadu sehrálo žactvo měšťanské školy ve prospěch vánoční nadílky divadelní hru Dvě Maryčky ze režie učitele Emila Janečky. Také v zimní sezóně 1934/35 byla sehrána péčí učitele Nesiby a sokolských loutkářů tři loutková představení a pořízeno nové sokolské loutkové divadlo s loutkami 40 cm velkými.
Ale v dalších letech, kdy se v Jistebníku projevují napjaté a zostřující se vztahy, divadelní činnost upadá. K 28. říjnu 1936 nacvičil režisér Emil Janečka jedinou hru tohoto roku, opět veselohru Charleyova teta. V roce 1937, kdy odbor Matice opavské zastává i funkci místní osvětové komise, je 7. března provedena divadelní akademie, 27. května představení ochotníků z Košatky a opět není známo s jakou hrou a teprve k 28. říjnu, to je po roce, přicházejí opět ke slovu ochotníci jistebničtí s představením hry Legionář Lanz. Drží se ještě dobře sokolské loutkové divadlo, jež provedlo v tomto roce šest představení. A stejně úspěšně a dobře vstupuje i do nadcházejícího osudového roku 1938. Hned na jeho počátku hraje ještě tři loutková představení v Jistebníku a pouští se nyní i na zájezdy. Sokolští loutkáři hráli třikrát v Trnávce a dvakrát v Proskovicích. Ochotníci pak sehráli 28. května jediné a poslední představení veselohry Její veličenstvo láska. Tím se příslušníci české menšiny v Jistebníku dočasně rozloučili s českým divadlem a ukončili česká představení až do konce druhé světové války. Teprve po ní bylo české ochotnické divadlo přivedeno znovu k životu.
Na podzim roku 1948 byly spolu s novým obyvatelstvem položeny základy k novému ochotnickému souboru. Soubor byl zakládán lidmi, z nichž mnozí nalezli v obci po druhé světové válce svůj domov. Charakterizuje to i název nového souboru, jenž jako spolek byl pojmenován „NOVÝ ŽIVOT“. Vždyť po celou dobu byl nejvýznamnějším kulturním činitelem v obci. Když byly v září 1948 úřady schváleny stanovy divadelního spolku tak, jak je sestavili jeho první členové a propagátoři Arnošt Lubojacki, František Matěj a Cyril Zachoval, byla vlastně divadelní práce už v plném proudu. To se už vybírala a připravovala první hra. A 28. října 1948 byla na jevišti ve škole sehrána dvakrát s dobrým počátečním úspěchem hra Domov. To byly první počátky divadelní činnosti v osvobozené obci a v novém domově.
Hned po tomto zdařilém představení byly činěny kroky k tomu, aby byly získány místnosti se sálem pro potřeby kulturního života v obci. S pomocí členů divadelního spolku byla provedena přestavba dřívějšího hostince (na místě dnešního obecního úřadu) na kulturní dům. Největší starost byla s jevištěm, neboť finanční stránka nového spolku nebyla taková, aby bylo možno pořídit jeviště v přepokládané hodnotě tehdejší asi 120 000 Kč. Ale i tu se opět našlo porozumění a pomohla osvětová beseda. Po její finanční pomoci mohlo být zařízení a vybavení jeviště zadáno firmě Drobný v Místku za obnos 125 000 Kč. A ještě o Vánocích téhož roku byla sehrána další hra „Česká srdéčka“, a to dvakrát ve škole a potřetí už na novém jevišti kulturního domu. Nebylo možné ubránit se vzrušení při tomto představení na novém jevišti, když několik desítek žárovek a reflektorů ozářilo světlem nové kulisy a dekorace. Práce našich divadelníků byla odměněna velkým potleskem diváků, spoluobčanů, kteří potřetí při této hře zaplnili do posledního místa sál. Živý zájem o divadlo se pak rozšiřoval i na ty, kteří chtěli také hrát. A tak následovaly další hry, větší a náročnější i pro herce, které vždycky přivábily naše obecenstvo. Nebyla tehdy ještě televize. Dlouhá byla řada těch, kdo postupně uplatňovali svůj divadelní herecký talent v souboru ve službách dobré věci.
Od počátku šedesátých let začala činnost souboru ochabovat, zejména v důsledku odchodu některých herců nebo jejich větším zaneprázdněním v zaměstnání, nepochybně svůj vliv měla i televize. V roce 1965 představením poslední hry Babička na motivy knihy Boženy Němcové byla činnost divadelního spolku NOVÝ ŽIVOT ukončena.
Po několika desetiletích, v roce 1999 však bylo obnoveno jistebnické loutkové divadlo. Myšlenky manželky starosty Josefa Vorala paní Mileny Voralové se ujala Jarmila Mariášová. Získala si i další spolupracovníky loutkoherce: své dcery Jarku a Věrku a paní Jarmilu Tylečkovou. V tomto obsazení secvičily pohádku O duhovém ptáčku a první premiéru uvedly 16. května 1999 v prostorách obecního úřadu. První představení se hrála s malým rodinným divadélkem, jež zapůjčila Danuše Němcová.
Protože ohlas na divadélko byl stále větší, začalo se uvažovat o pořízení nového, velkého loutkového divadla a za pomocí sponzorů se záměr podařilo realizovat. Premiérou nového velkého divadla byla pohádka O Popelce, hraná 12. března 2000. Po této loutkové hře odchází Jarmila Tylečková a v tomto oslabení se nacvičují loutkové pohádky téměř tři roky. V listopadu 2002 se přidali Lada Majerová a Bohuslav Majer. Za dobu svého působení se podařilo inscenovat 17 pohádek, jež byly uvedeny v 25 představeních v naší obci. Stojí jistě za zaznamenání, že většinu pohádek natočil na videokazety Petr Habernal. Z dobrovolného vstupného byly zakoupeny některé zvířecí loutky, osvětlení, opona a do budoucna je v plánu doplnit divadlo světelnými a zvukovými efekty.