Texty: MARUŠÁK, Radek: Dětská scéna Stochov 17.-18.4.2004

Krajská přehlídka má ve Stochově již svou tradici a hned úvodem je třeba říci, že věřím v její pokračování v kvalitě, jakou ukázal letošní ročník, a to jak po stránce divadelní, tak i po stránce organizační.
Organizátoři připravili souborům důstojné prostředí a zázemí. Jistě - ne všechny prostory jsou ve stochovském kulturním domě pro divadlo zcela ideální (zejména malý „sál“ není zcela vyhovující), s tímto problémem se však potýká každá divadelní přehlídka a nelze pro každý soubor vytvořit „domácí“ prostředí. Je potom na porotě, aby posoudila, nakolik je výkon souboru ovlivněn těmito okolnostmi. Každopádně však stochovští organizátoři vytvořili pro jednotlivé soubory regulérní podmínky a ze strany souborů se neobjevily k tomuto zásadní připomínky. Přehlídka běžela téměř na minuty přesně, přitom však nenesla stopy hektičnosti. Organizátoři myslí na to, že je přehlídkou dětských souborů - děti se účastní dílen, pro děti je připraveno inspirativní večerní představení i večerní program, pracuje dětská porota, která uděluje cenu Modrého delfína, po dobu přehlídky vychází zpravodaj, i závěrečné vyhlášení výsledků je pojato jako „velká show“, ovšem s citem, nadsázkou, vtipem a vkusem.
Ještě jeden fakt na přehlídce upoutal - její otevřenost. Kulturní dům ve Stochově stojí na náměstí, které je místem potkávání se místní omladiny. A tak na některá představení zavítaly skupinky podivně vyhlížejících a jasně se odlišujících jedinců. Atmosféra v hledišti však byla velmi vstřícná. Myslím, že i takovéto přesahy do okolního světa jsou velmi důležité a zásadní. I proto se porota rozhodla udělit poněkud netradiční cenu pro hlediště.
Porota ve složení L. Richter (předseda poroty), I. Dřízhalová a R. Marušák zhlédla 16 představení. Kvalita letošní přehlídky byla velmi dobrá, a proto porota navrhla čtyři inscenace pro národní kolo Dětské scény - Kočičí palác souboru Koukej! ZUŠ Klecany pro přímý postup a Tamtamy z nejmoudřejšího stromu ZUŠ Mladá Boleslav, O hrnci, dětech a tulácké duši souboru Děti ZŠ Třebotov a Popelka trochu jinak souboru Zvoneček Čechtice do širšího výběru.
Kočičí palác (Koukej! ZUŠ Klecany) zaujal volbou námětu i zvolenými inscenačními prostředky. Porota ocenila výbornou stylizaci představení, jež se projevuje v prostředcích výtvarných (scéna a kostýmy výrazně odkazují do světa Dálného východu), hudebních (hudební složka inscenace je jedním z jejích největších kladů) i hereckých (pohybová stylizace). Nabídnuté prostředky členové souboru zvládají velmi dobře (v případě prostředků hudebních až bravurně), svým bytím na jevišti ukazují vyzrálost souboru jak v individuálních dovednostech, tak i ve vnímání vztahů a celku. Porota ocenila také fakt, že soubor vytvořil pevný jevištní tvar, který je však otevřený dalšímu hledání, tříbení. Proto také doporučila věnovat se dramaturgii, akcentovat dramaticky nosné situace a propracovat je ve smyslu jevištní akce (v některých případech je dramatično neseno více hudbou nežli tím, co se na jevišti děje). Ne zcela jasná byla i funkce některých postav v příběhu, inscenaci by prospěla i jevištní zkratka. Velké otazníky vyvstaly nad závěrem představení, kdy hlavní téma zůstalo neuzavřeno.
Představení Tamtamy z nejmoudřejšího stromu (ZUŠ Mladá Boleslav) zaujalo zejména pohybově a rytmicky. Aktéři představení jsou na jevišti velmi autentičtí, představením žijí, velmi dobře zvládají rytmus, který se spolu s pohybem stává dominantním jevištním prostředkem. Inscenátoři vycházejí z uměle vytvořeného mýtu (H. Doskočilová: Posledního kousne pes) a chtějí předat jasné poselství. To se jim však ne zcela zdařilo, diváci odcházeli z představení s odlišným vyzněním, přestože záměrem bylo dát černošskému přísloví Vzdálené bubny lépe zní jasný význam. Problémem představení byla nejednoznačnost ve vedení příběhu - divák očekává chronologicky příčinnou linii ( představení vychází z konkrétní situace, nastoluje osoby, počáteční konflikt), ovšem v určitém okamžiku inscenace tuto linii opouští, pro diváka je však tento okamžik nejasný. Porota doporučila také věnovat se více funkci bubnů v představení - soubor s nimi hraje od počátku, to se však ukazuje problematické vzhledem k jejich metaforickým a symbolickým významům, jež souvisí s tématem.
Představení O hrnci, dětech a tulácké duši (Děti ZŠ Třebotov) vychází z jevištního uchopení autentické dětské hry a dává takovéto hře jevištní smysl. Právě hravost a autenticita jsou největšími klady této inscenace a vedoucí souboru ukazují, jak je možné s touto kvalitou na jevišti velmi dobře pracovat. Představení je pásmem textů V. Koubka a M. Macourka, ovšem v některých chvílích se divák ztrácí - neví, zda byla určitá situace či „příběh“ již uzavřen, nebo mu unikají souvislosti. Nejasná byla i funkce dospělého aktéra na jevišti - divák chápe, že je oním tulákem, jenž se ohlíží za svým dětstvím, do představení však nikterak nezasahuje (pouze hrou na kytaru), nikterak (slovem, akcí, postojem…) dění nekomentuje, a tak je jeho centrální „umístění“ na jevišti zavádějící.
Popelka trochu jinak (Zvoneček Čechtice) nadchla obecenstvo humorem, který vychází z velmi přesného dodržení formy a stylu. Aktérky drží strojový rytmus, strojově zcizené jsou i výrazy, akce. Označují samy sebe za postavy pohádky, ovšem jejich hra je hrou s postavami a příběhem. Přesné dodržení formy a stylizace porota ocenila ve svém návrhu do širšího výběru. Otázkou však zůstává, nakolik je takováto hra vlastní dětem 10, 11-letým .
Z dalších představení zaujal soubor Vrtule 3. ZŠ Slaný s inscenací Tlachabus, a to zejména svou snahou experimentovat, provokovat v nejlepším slova smyslu. Inscenace však byla zatěžkána mnoha významy a symboly, jež byly pro diváka neuchopitelné nebo si protiřečily. Zajímavým způsobem práce s malými dětmi zaujal soubor ZUŠ Rakovník (Dětské etudy) a soubor ZŠ Bystřice (O neposlušných kůzlátkách a O stařečkovi, který dával rozkvést stromům). Humor ocenili diváci zejména v představení Paris a spol. souboru ZUŠ Žatec, které využilo jevištně převedené literární formy obrázkových dějin. Na druhé straně nejvíce výhrad směřovalo k představení Krakonoš Jitřenky DDM Mladá Boleslav - didaktizující příběh, iluzivní pojetí loutkového divadla, přebujelost slov…Stochovská přehlídka ukázala současný stav dětského divadla ve středočeském regionu. A je příjemné konstatovat, že je to obraz dobrý.
Radek Marušák