Texty: AS 2004, č. 1, s. 23, rozhovor s Ivanem Vyskočilem.

BYL VŠUDE A DOBŘE

PhDr. Otto Roubínek by se 20.3.2004 dožil sedmdesáti let. A je opravdu velká škoda, že se tak nestalo. Jako divadelní vědec, dramaturg, herec, pedagog a především jako přítel schází mnoha lidem. Osobně jsem PhDr. Roubínka neznala, ale zaujalo mě, kolik lidí na něj stále vzpomíná a vypráví o něm. Proto jsem se vydala na DAMU za profesorem Ivanem Vyskočilem, kterému jeho „Oťák“ obzvlášť chybí.
Jak jste se s PhDr. Roubínkem vlastně seznámili?
V roce 1957 jsem na DAMU působil jako nově příchozí pedagog a on byl ve čtvrtém ročníku. Tak jsme se seznámili, ovšem s tím, že ze školy už odcházel. Ostatně i já jen co jsem přišel, jsem byl na odchodu. Ale potom jsem se s ním setkal po jeho příchodu do Prahy, když pracoval v Lyře. A začali jsme spolu znovu kooperovat. Později Oťas přešel do Divadelního ústavu a potom se mi podařilo přelanařit ho do školy, kde jsem vedl dramaticko-literární oddělení. A byl jsem velice rád, že se mi to podařilo. Ostatně už předtím jsem ho trošinku získal jako partnera pro jeviště. To je to moje soubytí s Oťákem.
Jaký byl člověk?
Byl to člověk nesmírně citlivý, otevřený rozpravě, diskusi, to znamená otevřený názoru toho druhého. Ale zároveň měl velmi vyhraněný vlastní názor, čili „pravdu chraň, ale pravdu každému přej“. To byl velký moment Oťákova vzdělání a ducha zároveň. Byl velice přátelský, společenský, partnerský. Pro mě bylo vždycky velice rozradostňující uvědomit si, kolik toho ten chlapec dokázal přijmout, kolik toho dokázal stihnout. Byl všude a vždycky dobře.
PhDr. Roubínek působil mimo jiné i jako porotce na amatérských divadelních přehlídkách. Jaký byl?
Ano, působil jako porotce na těch řekněme finále. A dílem byl naprosto špičkový, právě pro tu schopnost pochopit a všimnout si, co je otázkou. Co je tím momentem, který, když bude zodpovězen, případně rozlousknut, pomůže těm dotyčným kvalitně pokračovat. A to je ta velikánská kvalita porotce, neposuzovat, jenom nehodnotit, ale dokázat pochopit a poznat v čem je kvalita a jak může pokračovat. Většinou je porotování formální, ale to, co je v tom tvořivé, je právě toto. A aby všechny ty soutěže, přehlídky měly smysl, musí tam být právě moment otevírání, nadechnutí a perspektivy, které musí přinést porotce jako partner. A to ten Oťák byl.
Jakým vám byl partnerem na jevišti?
Výborným. Musím říct, že výborným. Protože co ten vydržel… Ale hlavně také sám velmi tvořivě a osobitě dokázal velmi mnoho zpracovat. A jak jsem se radoval z převratu, tak jsem zároveň litoval, že ta naše soustředěná spolupráce tím pádem zcela přirozeně skončila. A také měl nesmírný zájem účastnit se na jiných dílech. Sám jsem s ním chtěl pokračovat ve spolupráci tady na škole a podařilo se mi to jen velmi částečně, protože on byl nadšený pro velké divadlo. Jak sám říkal: „Když cítím šmínky, přicházím o soudnost.“ Tak takový byl doktor Roubínek.
Jaký byl PhDr. Roubínek jako přítel?
Jeho přátelství, takové to základně lidské mělo velký vliv na druhé, ať už to byli takoví divadelníci jako režisér Rajmont nebo přítel prof. Srba. Jeho vliv a schopnost podněcovat diskuse byly naprosto jedinečné. Dneska takový kalibr intelektuálního zájmu není, bohužel. Přesně neznám ta nešťastná data, ale myslím, že je to už osm let, co tu není. A je to cítit, velmi schází… tady na té škole, na její přestavbě zejména. Byl to jeden z těch, na které by se dalo přímo spolehnout. Když vám to povídám, všechno se mi znovu vybavuje a dojímá mě a zaskakuje tato nepřítomná přítomnost.
Rozhovor připravila Simona Bezoušková