Texty: AS 2006, č. 5: Petr Macháček: Jiráskův Hronov - 8 : 6 pro sex

JIRÁSKŮV HRONOV - 8:6 PRO SEX

V srpnu jsem navštívil festival Jiráskův Hronov. Z 27 inscenací uvedených v programové brožuře letošního Hronova jsem jich viděl 14. I když je to jen lehce nadpoloviční většina, odhodlal jsem se udělat si hrubý přehled témat a výrazných motivů. Kromě nekompletního vzorku je slabinou této „statistiky“ nutně subjektivní hodnocení, nelze na ni tedy pohlížet jako na něco exaktního. Výsledek je ovšem tak výrazný, že, pohlédneme-li na něj s rezervou, může otevřít zajímavý problém.
Definoval jsem si 5 témat a u každé inscenace jsem hodnotil, zda dané téma bylo pro inscenaci hlavním tématem nebo jedním z hlavních motivů. Málokterá inscenace má přirozeně jen jeden výrazný motiv, některé motivy se tedy vyskytují ve více inscenacích. Zde jsou výsledky:

témači výraznýmotiv četnost ve 14 představeních procentavýskytu
sex 8 57 %
láska nebo podobný vztah 5 36 %
smrt 5 36 %
práce, dílo, poslání apod. 4 29 %
víra, přesvědčení, hluboké postoje 3 21 %

Opakuji, že přehled je značně nedokonalý. Výsledek přesto potvrzuje mé tušení: jasně nejčastěji se objevujícím motivem je sex. Je to jediný motiv přítomný ve více než polovině hodnocených inscenací.
A to i přesto, že sex je ze všech pěti uvedených motivů zdaleka nejužší pojem: je nejméně abstraktní, má nejméně variant, nejméně praktických, filozofických či existenciálních přesahů, nejméně sporných a neuralgických míst.
Často se říká, že divadlo, alespoň divadlo v u nás obvyklém pojetí, je založeno na dramatické situaci. Dramatickou situací je, zjednodušeně řečeno, myšlena situace postav na jevišti, která je pro ně nesnesitelná a kterou se snaží svým jednáním změnit.
Jsem přesvědčen, že z pěti v tabulce uvedených motivů má sex obecně nejnižší dramatický potenciál - že je tedy nejméně vhodný k vytváření dramatických situací. Ne, že by neměl žádný. Každý myslitelný motiv má nějaký nenulový dramatický potenciál: i jídlo, procházka se psem, opalování u vody, sledování televize, dokonce i spánek.
Dobré, i vynikající divadlo je možné dělat i na základě motivů a témat, v nichž příliš dramatického potenciálu není. Lze si představit vynikající hru o klidném spánku, o dobrém obědě, o bezkonfliktní cestě na dovolenou. Bylo by nesmyslné, aby dramatici a další tvůrci na takové motivy, díky kterým může divadlo reflektovat celou šíři života, třeba i toho méně dramatického, rezignovali. Přesto by se mi zdálo logické, kdyby existovala řemeslně odůvodněná tendence preferovat dramatičtější, a také situačně rozvětvenější motivy.
Myslím, že takové motivy, jako je práce, smrt, víra nebo láska (pochopitelně ji odlišuji od sexu) mají prostě mnohem hlubší a rozvětvenější dramatické možnosti, než sex. Sex dělají všichni lidé podobně, a když se někdo vymyká, málokdo s ním vede spory nebo dokonce vstupuje do konfliktu. V sexu, pokud vím, nikdo moc za nic nebojuje, a když ano, má ten boj spíše technickou než nějakou hlubší povahu. Ve výsledku je sex spíše uklidňující než vzrušující, spíše smírný než konfliktní. Narozdíl třeba od práce, kde hledání jejího smyslu má mnohem více rozměrů a s jejíž kvalitou vzrůstá napětí. V sexu sice existuje vztah, ale na poměrně povrchním základě. A tak dále.
Navíc je celkem problém sex inscenovat - má totiž i málo širokou paletu vnějších a režijně zajímavých projevů - stručně řečeno je jednotvárný. Projdu-li všech 8 inscenací, v nichž byl výrazným motivem, snad v jediném případě (Lolita) s ním byla spojena nějaká do hlediště přesahující vášeň. Ve všech ostatních případech byl zahrán buď parodicky nebo popisně. Myslím, že je to přirozené: sex se opravdu špatně inscenuje.
Přesto sex vyhrál 8:6. A to i na Jiráskově Hronově, který je festivalem amatérských, nezávislých divadel, jejichž tvůrci se teoreticky nemusí podbízet nenáročnému publiku, usnadňovat si práci zkratkami, osvědčenými klišé a podobně.
Uvedené „statistice“ příliš nerozumím ještě z jednoho pohledu. Často slyším, že dnes lidi zajímá především sex, dobré jídlo, dobré auto a drahá dovolená. Dovolím si tvrdit, že dobré jídlo, dobré auto a drahá dovolená skýtají ještě méně dramatického potenciálu, než sex. Jsou to také ještě užší témata, proto jsem je nezařadil do tabulky, kde by byla srovnávána s tématy hodně širokými a obecnými. Přesto je zajímavé, že o dobrém jídle se pojednávalo maximálně dvakrát, o dobrém autu a drahé dovolené dokonce ani jednou.
Vysvětlení drtivého vítězství sexu tedy asi nebude tak banální jako „že to lidi chtějí“, „nic jiného je nezajímá“ apod. V této krátké úvaze, která se týká divadla, se nebudu pouštět do psychologických nebo sociologických analýz.
Nicméně, letos si někteří lidé v Hronově stěžovali, že většina představení je docela dobrých, ale žádné perfektní, že tam chybí perly, které se jednou za čas z divadla vyloupnou. Říkám si: nemůže mít tento všeobecný pocit nějakou souvislost s převládajícím tématem a motivem, kterému chybí dramatický potenciál?
Petr Macháček
režisér Divadla Kámen Praha, 23.8.2006