Texty: AS 2006, č. 5: Hronov očima nováčka - rozhovor

HRONOV OČIMA NOVÁČKA

Rozhovor s jednou ze seminaristek vznikl během posledního dne letošního Jiráskova Hronova, přímo na náměstí.
Kdo jsi? Jak se jmenuješ, děláš amatérské divadlo?
Jsem Daniela Votavová z Prahy a s divadlem, profesionálním ani amatérským, nemám prakticky vůbec nic společného, resp. nic víc než diváctví. Přijela jsem do Hronova ze zájmu, proto, abych poznala něco úplně nového, abych se podívala pod pokličku divadelnictví.
Jak jsi na tu možnost vůbec přišla?
Úplnou náhodou. Asi před rokem a půl jsem za zvláštních okolností potkala jednu zajímavou slečnu, ta mi doporučila právě Jiráskův Hronov, že by mi mohl napomoci dozvědět se něco víc o herectví, o divadle a jak to všechno vzniká. A protože loni jsem už měla léto naplánované, snažila jsem se po roce vzpomenout si, jak se to místo jmenovalo, kde to bylo. Pomohl mi internet a po trošku větším hledání jsem tady.
Jaké divadlo máš ráda jako divák?
V Praze chodím nejčastěji na opery. Ale divadlu jsem velmi otevřená, líbí se mi klasická činohra, líbí se mi i když se zkusí něco nového, alternativního, když se zapojí pohybové a hudební prvky…
Proč sis vybrala právě seminář I (jako Iniciace mluvy) – Učme se mluvit?
Přišel mi nejpoužitelnější pro můj další život, práci a vůbec pro všechno. Jak jsem řekla, jsem z Prahy a všichni pořád říkají, jak my Pražáci mluvíme strašně, tak jsem si řekla, že by bylo dobré se dozvědět něco o tom, jak mluvit správně.
Lektor ti potvrdil, že mluvíš špatně?
Bylo to bezvadné, protože jsme si mohli vyzkoušet opravdu všechno o čem jsme se bavili a lektor Jarda Kodeš mi potvrdil, že je částečně slyšet, že z Prahy pocházím. Teď nemluvím samozřejmě o volbě slov, ale o výslovnosti.
Jak jsem pochopila, v semináři jsi tedy byla spokojená. Vždycky je ale zajímavé nahlédnout na JH očima nováčka. Tj. v tomto případě očima Tvýma. Co se v tomhle pohledu odráží? Třeba bys chtěla upozornit na něco, co mi „staří“ už nevnímáme, co by se dalo zlepšit, změnit…
Když bych to vzala od Adama první, co mě zarazilo bylo, že všechny naše přihlášky se posílají přímo panu Strotzerovi a že tedy tím pádem musí být velice přetížený. To vyvolalo můj údiv a poté, co jsem sem přijela a viděla, jakým způsobem organizace tady šlape, můj údiv upřímně vzrostl. Myslím, že pro další rozvoj tohohle festivalu by bylo na místě začít uvažovat o částečné profesionalizaci organizace festivalu, aby se jeho vedení mohlo soustředit na jeho strategické směřování a rozvoj v kulturním slova smyslu a nemuselo ztrácet čas a energii s jeho praktickým chodem.
Kterou část organizace máš na mysli? Organizace, která připravuje JH je profesionální.
Mám na mysli právě zpracování přihlášek a to nasazení, se kterým se tady o nás všichni starají. Já to obdivuji, ale na druhou stranu si myslím, že by existovaly snažší, ale možná dražší způsoby, jak to zařídit.
Pořád si nejsem jista, že ti správně rozumím. Hlavní organizátoři JH, NIPOS-ARTAMA Praha a Město Hronov jsou přece profesionální organizace? Čili programovou stránku a pak vlastní organizaci mají v rukou profesionálové. Máš snad na mysli řadu dobrovolníků, kteří se do práce zapojují přímo tady v Hronově?
Za prvé bych nechtěla zacházet moc do detailů, protože všechno funguje bezvadně. Jde spíš o pohled do budoucna, jak zvládat neustále se rozšiřující festival. A za druhé mám na mysli tu praktickou přípravu festivalu především před tím, než přijedeme. To, že je tu spousta nesmírně ochotných dobrovolníků, je skvělé a bude to potřeba i nadále. Ale myslím, že organizace před začátkem festivalu, zorganizování všech frekventantů i souborů, je tak neuvěřitelně vyčerpávající, že bude třeba vše pojmout trochu více systémově.
Chtěla bys ještě něco dodat k semináři?
Jarda nás naučil aspoň trošku začít poslouchat nejen samé sebe, ale i ostatní, a dodal nám novou schopnost vnímat představení jednotlivých souborů. Takové vzdělání by mělo být součástí veškerého divadelního snažení, dokonce si myslím, že by mělo být součástí základního vzdělání každého z nás.
A co říkáš na ubytování a stravování seminaristů. Volila jsi soukromí, nebo ubytování „hromadné“?
To hromadné. Rozumím tomu, že je nejlepší, jak to jde. Jsem za to vděčná. Je fajn, že v informacích, které jsme dostali předem bylo jasně řečeno, že to není žádný luxus, takže jsem dostala to, s čím jsem počítala. Bydlela jsem na intru v jedné třídě. Teplá voda a všechno tam fungovalo jak má. Pokud jde o stravu – já jsem vděčná, že mi někdo uvaří a ještě za tuhle cenu!
Co se týče programové skladby JH, co tě nejvíc zaujalo? Nebo rozčílilo?
Zaujala mě kombinace téměř profesionálních výkonů s těmi naprosto nedostatečnými (v mých očích). Jediné představení, které mě rozčílilo byla Marmeláda. Bylo až příliš věrné mému každodennímu životu. Takže to není vůbec chyba zpracování nebo souboru. Jen jsem tady na dovolené a chtěla jsem se věnovat něčemu jinému než své práci a nebyla jsem připravená na tak výstižné absurdní zrcadlo. Jinak mě žádné představení nenaštvalo, ale myslím si, že určité „výkony“ mohly urazit některé ostatní účinkující, kteří se připravovali dlouho a poctivě. Připadalo mi, že některé soubory se sem vypravily s ambicemi, které nebyly podloženy poctivou prací.
Můžeš být konkrétní?
Nelíbilo se mi například představení feministek. Potom, jako ukázka lidového ochotnictví mi také připadalo představení Vějíř, ale to jsem nedokoukala do konce…
Co si naopak povezeš domů jako Zážitek?
Můj kulturní zážitek z Hronova bude představení Holanďanek. Lolita se mi taky moc líbila. Líbilo se mi Život je jen náhoda, Obraz. To jsou asi největší perly, ale bylo toho víc. Také koncert skupiny Njorek.
Jak sis užívala mimodivadelní program? Hospůdky, cukrárny….
Ten život okolo je príma, patří k tomu mladému prostředí a pomohl mi užít si to tady.
Přijedeš za rok znovu?
Byla bych moc ráda, kdyby mi to vyšlo, ale protože pracuju, musím se svou dovolenou šetřit, tak uvidíme.
Co je tvé zaměstnání?
Pracuju jako auditorka.
A co bys dodala na závěr našeho bleskového rozhovoru?
Bylo mi ctí tady být.
Rozhovor připravila Pavlína Schejbalová