Texty: AS 2006, č. 4: Alena Nováková: Svátek recitace

SVÁTEK RECITACE

Letošní ročník Šrámkovy Sobotky, který proběhl mezi 1. a 8. červencem, byl v mnoha směrech výjimečný. Samozřejmě, že nejpodstatnější bylo ono slavné jubileum. Šrámkova Sobotka se totiž, věřte nevěřte, konala už po padesáté. Málokterý festival v českých zemích se může pochlubit takovou tradicí. A navíc takovou kontinuitou, jak se letos mohli přesvědčit všichni účastníci. Padesátá Sobotka totiž zavdala příležitost ke vzpomínání a k rekapitulacím. Nad starými dokumenty bylo zřejmé, že festival dokázal v průběhu celého svého trvání, i v letech nepříznivých, například v době normalizace, víceméně odolat vnějším manipulacím. Do dnešních dnů tak festival vstupuje nepodbízivě, možná mírně starosvětsky, ale zato hrdě hájící baštu krásy a dobrodružství českého jazyka, řeči a literatury.
Asi největší kus práce pro udržení této svěží stránky festivalu dnes dělá nesoutěžní přehlídka uměleckého přednesu spojená s tvůrčími dílnami pro studenty českého jazyka. V průběhu festivalového týdne se studenti ve zhruba osmičlenných skupinkách setkávají s odbornými lektory a analyzují s nimi svou interpretaci a přednes uměleckého textu. Letošní sobotecké dílny vedli Věra Slunéčková, Libor Vacek, Aleš Vrzák a Radovan Lipus. Výsledky jejich vedení má pak možnost zhlédnout celá festivalová veřejnost, a to na závěr týdne, v rámci takzvaného večera fakult. Jeho úroveň je vždy velmi vysoká, alespoň posledních pět let, o kterých mohu promlouvat z vlastní zkušenosti, tvoří večer fakult zlatý hřeb celého festivalu. (Často si dokonce říkám, že na festival bychom ani nemuseli vozit některé profesionální divadelní soubory z Prahy či jiných měst, protože frekventanti soboteckých dílen, byť amatéři, dokážou vždy spolehlivě zaujmout svým citem pro text, péčí o výslovnost, dramatizací a hravostí.) Mimochodem, právě důraz na hravost lze pozorovat v posledních letech jako narůstající fenomén. Studenti tíhnou k výběru textů humorných, ironizujících, provokujících. Mezi recitovanými autory se častěji objevuje Ivan Wernisch, Pavel Šrut, Karel Čapek, Christian Morgenstern, z lyriků pak vede Jan Skácel. Mluvené slovo je tradičně prostřídáváno zhudebněnými texty. Ty vznikají v dalším ateliéru, v hudební dílně Jiřího Šlupky Svěráka a nezapřou jeho bluesovou inspiraci.
V posledních letech se v Sobotce etablovalo několik nových, velmi příjemných tradic. Nejvýznamnější z nich jsou pravděpodobně časopis Splav! a Učitelská dílna. Časopis Splav! je festivalový deník, který podle mého mínění příznivě přispívá k atmosféře festivalu, byť je pro svůj kritický duch občasně zatracován. Ale zaplaťpánbu za to, že tato neortodoxní, vtipná a aktuální festivalová platforma existuje.
Stejné zaplaťpánbu se chce zvolat i v případě Učitelské dílny. Její tvář neodmyslitelně splývá s podobou režisérky Hany Kofránkové, která se rozhodla pro tuto novinku a je každoročně odměňována velkým uznáním. Hana Kofránková totiž jako první vycítila určitou potřebu části nestudentského festivalového publika nebýt jen pasivními hosty a přihlížiteli. Překvapivě hodně učitelů nejrůznějšího, i poměrně vysokého věku, tak v sobě odhalilo stejnou hravost a kreativitu, jakou v dílnách předvádějí už mnoho let studenti. Večer fakult tudíž bývá uzavřen vystoupením Učitelské dílny, která vždy přicházívá s vtipným, aktualizovaným pásmem.
Tak tomu bylo i letos. A proto lze na závěr říci, že padesátá Šrámkova Sobotka byla nepochybně pro recitující všeho věku i pro jejich posluchače opravdovým svátkem. Těšme se na další ročník!

Alena Nováková