Texty: AS 2006, č. 4: Petra Rychecká: Divadelní živly...

DIVADELNÍ ŽIVLY NA ŽIVELNÉM BRNKÁNÍ V BRNĚ

Živelně vznikla před třinácti lety přehlídka Brnkání, která se časem stala nesoutěžní přehlídkou a dílnou dětských divadelních souborů z celé republiky, často i s hosty ze zahraničí. Vznikla živelně z potřeby setkat se s přáteli z dalších divadelních souborů, vidět u nás v Brně, ve Středisku volného času Lužánky, představení těch nejlepších, a zároveň dát příležitost i těm, kdo teprve – stejně jako tenkrát my, Brnkadl – začínají. Umožnit jim setkat se bez soutěžení, poznat se nejen díky představením, ale i ve společných dílnách, při happeninzích, večerních programech a v neposlední řadě i diskuzích o představeních.
I její třináctý ročník byl organizován především vedoucími a dětmi z DDS Brnkadla, kteří se starali o chod přehlídky, psali a vydávali přehlídkový časopis BRK, organizovali happeningy a společné večery a samozřejmě také vystupovali se svými představeními. Jim pomáhali také pracovníci Střediska dramatické výchovy, studenti Pedagogické fakulty MU a další lektoři, kteří v dílnách učili děti divadelním dovednostem. Dopolední dílny tak umožnily ochutnávku loutkářství, bubnování, výtvarných činností, práce s příběhem, tvůrčího psaní, pohybového divadla apod.
Brnkání se letos zúčastnilo 11 souborů se 14 představeními, což bylo okolo 180 dětí a dospělých, kteří ve dnech 1. - 4. června obývali SVČ Lužánky s přilehlým parkem a Divadlo Barka. Přehlídka byla už tradičně organizována i díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna.
Svět je stvořen ze čtyř živlů – vody, vzduchu, země a ohně – a stejně tak i divadlo potřebuje ke své existenci něco základního, bez čeho by nemohlo fungovat. Možná, jak se na tom shodly děti na letošním Brnkání, jsou to pohyb, slovo, příběh a herec – ingredience, které namíchány v různých poměrech dávají dohromady jedinečnost každé inscenace. I z tohoto úhlu pohledu se dá podívat na jednotlivá představení, která jsme měli možnost na Brnkání letos vidět.

SKUPINA DĚTÍ VE VĚKU 13 - 16 LET
Jednu velkou skupinu tvořila představení, hraná dětmi ve věku 13 – 16 let. Základním použitým živlem tu bylo slovo a v o něco menší míře příběh a herectví. Možná jen náhodou se letos na Brnkání sešlo více souborů s dětmi v tomto věku, jejichž představení se vyznačovala snahou hrát „příběh ze života“ o tom, co nám táhne hlavami, jak žijeme apod. Nejvýraznějším představitelem této skupiny byl soubor NE.DIV.SE. z Broumova s představením Holky, s.r.o. Pohled do života teenagerů, deníkových zápisků patnáctiletých holek a kluků, vztahů mezi nimi, pokusů o první cigaretu, pusu, rande apod. by mohl být zajímavou sondou, kdyby jen nesklouzával po povrchu, kdyby hledal a nalezl metaforu, která by vše posunula do roviny divadelního obrazu. Má-li být takto citlivé téma pravdou, musí být také velmi citlivě ztvárněno. Tady bohužel byly zobrazované děti svým jednáním, slovníkem i nepravdivostí směšné i pro své vrstevníky v hledišti. Něco podobného, snad jen s rozdílem jakéhosi pokusu o pohádkovou nadsázku, jsme mohli vidět v představení ZŠ Moravské Budějovice s názvem Třída. Tentokrát se jednalo o školní výlet kamsi do lesů pod vedením úchylného pedagoga, z něhož se postupně vyklubal skřet, toužící se pomocí nebohých dětí dostat zpět do pohádkové říše. I když pomineme, že hrajícím dětem bylo okolo 12 až 15 let, a už základní námět byl zjevně mimo ně, nelze neupozornit na šarži hlavního představitele, která byla na hranici únosnosti pro něj, jeho hlasivky i pro diváky. Práci se stejnou věkovou skupinou jsme mohli vidět ještě v dalších čtyřech představeních. V Seanci Divadla Verdikt, v představení Comic House Divadla Orwell, v ukázce z práce DDS Brnkadla – skupiny Kubíci – s názvem Guláš a konečně ve dvou hororových povídkách oddílu Přepravka téhož souboru s názvem Hrob ve sklepě a Děti na mostě. Seance byla ukázkou rozpracovaného představení o lidech z psychoterapeutické skupiny, jejich osudech, o tom, co se s nimi děje vevnitř a co z toho je vidět ven. Mohli jsme díky tomu vidět pokus o psychologické herectví, o vedení postavy a její budování z vnitřního pocitu. Podobně tomu bylo i v představení Comic House, jehož námětem je jakýsi archiv lidských osudů, zkoumaný dvěma mimozemšťany, kteří si pouštějí video ze života jednotlivých postav. Ty pak můžeme sledovat v různých okamžicích jejich životů, v různém věku a momentech jejich vývoje. Oba soubory jsou vedeny absolventkou Ateliéru dramatické výchovy DiFa JAMU Karolínou Palátovou, a snad i proto se u obou setkáváme s poměrně netypickým způsobem práce s dětským hercem.
Ukázka z Guláše DDS Brnkadla – Kubíci byla natolik krátká, že se na ní dá vysledovat snad jen typická potřeba dětí určitého věku zabývat se horory, vraždami a tajuplnými události. To se ostatně v daleko větší a propracovanější podobě objevilo i u oddílu Přepravka DDS Brnkadla, který na Brnkání uvedl své dvě hororové povídky Děti na mostě a Hrob ve sklepě. Horor je něco, co vyžaduje téměř lékárnické vyvažování jednotlivých ingrediencí – postupné narůstání napětí, propracované charaktery, záhadu pomalu odkrývanou a vše nakonec pohlcující, práci s temporytmem a gradací. Přepravce se to tentokrát podařilo a husí kůže v hledišti naskakovala všem, byť jisté rezervy obou povídek jsou především v propracovanosti charakterů a některých hereckých výkonech.
Do kategorie výpovědí patřilo i bonusové představení jednoho herce, už odrostlého z dětského souboru, Jakuba Labora z ostravského Dividla. Představení Vězeň bylo monologem z textů V. Vysockého o člověku, bilancujícím mezi životem a smrtí, mezi normalitou a šílenstvím, mezi dvěma osobnostmi svého já. Byla to zajímavá cesta a práce, přestože by celku pomohlo režijní vedení a nadhled nad tématem.
Přechodem mezi touto a následující skupinou je soubor HOP-HOP z Ostrova s představením Jinak je s tebou amen. Zvolil zcela nepohádkové téma šikany, strachu z autorit a toho, jak jedna chyba vede k druhé a ta ke třetí, až se vše sesype a zavalí celé okolí. A jak je těžké se přiznat k chybě – pro dítě i pro dospělého. V tomto případě se jak díky divadelním prostředkům, tak i díky dětem schopným téma předat, podařilo vytvořit divadelní obraz skutečnosti, aniž by jakkoliv působil uměle a neuvěřitelně.

MLADŠÍ NEBO VĚKOVĚ SMÍŠENÉ SKUPINY DĚTÍ
Nejtypičtějším příkladem této kategorie bylo představení Dorotka a její kamaráti DDS Kamarát ze slovenského Martina. Příběh Čaroděje ze země Oz zde byl zjednodušen a přizpůsoben divadlu, zůstal však pokusem o velké divadlo se silným příběhem, tématem přátelství a pohádkovými postavami. Nejsilněji tak působil moment zlidštění čaroděje a jeho odhalení se jako obyčejného člověka, toužícího po dobru i za cenu podvodu. NE.DIV.SE. z Broumova přivezl s mladší skupinou dětí pohádku Cesta paní Kaňky, což je příběh o pohádkové zemi, kde potřebují inkoust a o jeho hledání. Základním problémem byl příběh sám, velmi složitý, nepochopitelný, kombinující v sobě hned několik rovin, které navíc hrající děti nebyly schopny nijak odlišit. Jejich nedostatečná vybavenost pak vede k popisnému a vnějškovému herectví a nejrůznějším nešikovnostem na jevišti. Popisnost se projevila i u pohádky O hadovce smrduté souboru DaLS Blučina, byť výsledný tvar byl ovlivněn absencí tří dětí. Mnohem lépe dopadla svěží loutková pohádka O třech sněhulácích téhož souboru, která přinesla vtip, nadsázku a ucelený tvar. DDS Brnkadla se na přehlídce ukázal ještě jednou, a to premiérou nejmladšího oddílu Golemové s názvem Sally, tvá kamarádka z Anglie. I tady byla základním kamenem úrazu předloha, která v sobě nemá dostatek dramatickým momentů a napětí a svádí k popisnosti, neboť to je její nejsilnější stránka. Přesto se vedoucím Golemů podařilo najít zajímavou a velmi divadelní formu ztvárnění. Jejich dalším úkolem je pročistit příběh a důsledněji pracovat na jeho dramatické stavbě.
Mimo tyto dvě velké skupiny stálo představení souboru Ty-Já-Tr z Prahy, který přivezl letos na Brnkání představení Český rok (jaro, léto). Koláž říkadel, pranostik, povídaček a lidových písní, které se vztahují k těmto dvěma ročním obdobím. Hezká a kultivovaná forma, střet světa mladších a starších, záslužná práce s lidovou slovesností… jen se vnucuje otázka, proč? Je tohle něco, co dětí baví hrát? Co chtějí dělat? Představení, v němž chybí příběh, vztahy, vývoj, ale které je prostě hezké, čisté, milé… Základním živlem byly slovo a pohyb.
Brnkání je přehlídkou výjimečnou tím, že se na ní bez nějakého velkého srovnávání setkávají soubory velmi zkušené s těmi začínajícími, že je na ní možné předvést pouze ukázku z představení, že toleruje vstupy vedoucích do chodu představení a dává slovo dětem k tomu, aby vysvětlily, proč a co hrají, jaké byly jejich záměry a co je baví a co ne. V dětských diskuzích se tak často projeví to, co z představení můžeme jen tušit – jaký je vztah dětských herců k jejich představení a jaký je na něm jejich podíl. A většinou se tím vysvětlí většina otázek. Stejně tak tomu bylo i letos a já pevně věřím, že Brnkání zůstane takto otevřenou scénou i v dalších letech. Ostatně – stačí se přijet přesvědčit: příští rok začátkem června v brněnských Lužánkách na shledanou!
Petra Rychecká