Texty: AS 2004, č. 2, s. 72, David Kroča.

Jihomoravské kolo Wolkrova Prostějova ovládla divadla poezie

Sborová recitace, prvky voicebandu, radost z kolektivního výkonu – to jsou hlavní rysy krajského kola Wolkrova Prostějova, které proběhlo v sobotu 20. března 2004 v Brně pod záštitou zdejšího Kulturního a informačního centra, finanční podporou Informačního a poradenského střediska pro místní kulturu v Praze a Ministerstva kultury ČR. Jak napovídá již titulek, v Brně tentokrát zvítězila na celé čáře divadla poezie nad sólovými recitátory, a to nejen v počtu účastníků, ale i v pověstné kvalitě, která na soutěžích této úrovně hraje nezanedbatelnou roli.
Shrňme fakta. Ve třech kategoriích sólového uměleckého přednesu vystoupilo celkem 26 recitátorů, v soutěži kolektivů se zúčastnilo 7 souborů. Zatímco ze soutěže sólistů doporučila porota k postupu pouze tři laureáty (ve III. kategorii byl oceněn jen jeden laureát a v I. kategorii dokonce tento titul nebyl udělen vůbec), mezi soubory porota vybrala rovněž trojici oceněných a navrhla je k účasti v národním kole. Končí snad po letech hegemonie brněnských sólistů na Wolkrově Prostějově? Lze z těchto soutěžních výsledků usuzovat na vyšší oblibu kolektivních forem přednesu? Při podrobnějším nahlédnutí do výkonů krajského kola v Brně se pokusíme také na tyto otázky odpovědět.
Ve všech kategoriích sólového přednesu došlo v posledních dvou letech v Brně k poklesu počtu účastníků, což do značné míry souviselo se změnami v pořadatelství krajských kol Wolkrova Prostějova. Letos se počet účastníků zvýšil, avšak zřejmě na úkor kvality. Situaci, kdy porota nemohla v některé z kategorií poslat do národního kola žádného sólového recitátora, za posledních deset let nepamatuji. Nízká úroveň výkonů se však neprojevila jen ve zmiňované I. kategorii (15-17 let), ale i mezi recitátory staršími: ačkoliv porota II. kategorie využila možnosti určit dva laureáty krajského kola, další tradiční ocenění za zajímavé výkony v podobě tzv. čestných uznání tentokrát nepoužila. Ve výkonech II. kategorie se kupodivu objevily tradiční nedostatky začínajících recitátorů, jako je ledabylá výslovnost, rezignace na význam a smysl textu či tendence k povrchní interpretaci bez vlastního, osobitého vkladu. Postupující Táňa Šamalíková z Vyškova zaujala hlavně věcným a civilním vypravěčstvím při přednesu prózy Alphonse Allaise Lex a Andrea Remiášová z Moravského Krumlova pak citem pro myšlenkově náročný text Otokara Březiny Hvězd hasnou tisíce.
V tradičně nejsilnější III. kategorii (20-35 let) zvítězil Radim Šíp, který předvedl vyzrálou, emocionálně působivou montáž z eskymácké poezie v překladu Ladislava Nováka. Dobré výkony však podali také tři jeho konkurenti (Iva Babincová, Pavel Rybička, Lukáš Tvrďoch), na ně však bohužel zbylo jen čestné uznání. Jakkoli to z výsledkové listiny nevyplývá, mezi nejstaršími recitátory má jihomoravská enkláva úroveň nadprůměrnou Výhody přímého postupu totiž letos využili loňští vítězové národního kola Dana Kachlíková a Aleš Kubík.
Pokud jde o divadla poezie, ta v Brně předvedla nejen různé přístupy k interpretaci literární předlohy, ale i širokou škálu výrazových prostředků a metod, které se na vytváření výsledného jevištního tvaru podílejí. Do soutěže se přihlásily takřka činoherní adaptace klasických literárních předloh (Márquezův Nejkrásnější utopenec na světě v podání břeclavského divadla Regina, Hrubínova Romance pro křídlovku, kterou nastudoval Divadelní spolek Haná), ale i hraniční divadelní tvary, které kladly vysoké nároky na jevištní techniku (tanečně-dramatické zpracování sbírky Sezóna v pekle v podání brněnského souboru Rimbaud). Vystoupení naznačila (a pohovor se soutěžícími potvrdil), že v souborech se uplatňuje řada někdejších sólových recitátorů a že kolektivní formy přednesu mají význam hlavně pro budování vztahů uvnitř skupiny.
„Své“ tvůrčí metody mají i kolektivy navržené na postup. Trojice brněnských gymnazistek vystupující pod názvem Trilek Chameleon dokázala v inscenaci Pach nul propojit cit pro literární předlohu Otty Klempíře s vlastním tvůrčím vkladem a schopností slovní i pohybové improvizace. Dramatický kroužek Naboso z Gymnázia v Boskovicích překvapil nejen dovedně sestaveným pásmem z tvorby moderních českých básníků, ale i funkčními výtvarnými prvky. Patří mezi ně zvláště symbolické černobílé kostýmování a vymezení hracího prostoru, jímž se stává čtverec v podobě šachovnice. Mezi nejzajímavější představení ovšem patřilo vystoupení divadelního spolku ÚstaF Brno. Zkušený soubor pod vedením Zdeňka Šturmy nastudoval inscenaci Píseň písní, v níž využil různých překladů biblického textu i několika přebásnění (Nováková, Hus, Komenský, Olbracht, Fischl aj.). Zároveň v padesátiminutovém představení zajímavě propojil sborovou deklamaci se zpívanými party sólistů.
Ačkoliv zvláště mezi nejmladšími sólovými recitátory se v moravské metropoli letos neurodilo, bohatá nadílka souborů nakonec divákům vše vynahradila. Když v podvečerním šeru mizeli v brněnských „šalinách“, znělo jim možná ještě v uších mohutné finále „voicebandové“ Písně písní…
David Kroča