Texty: Miki Jelínek o významu Pavla Fialy pro Divadlo na okraji, Praha

Jaké inspirativní osobnosti stály poblíž začínajícího Divadla na okraji?
Znali jsme se Zdenkem dobře Mirka Kováříka, který pro nás představoval prototyp, jak spojit poezii s životem, a oba jsme ho svým způsobem kopírovali. Dalším inspirativním člověkem byl architekt a hudebník Pavel Šváb, který mezi nás vnesl „svět“, tím myslím širší kulturní rozhled a vědomí souvislostí. Oproti nám byl starší, vzdělanější, výtvarně založený. A tím třetím byl Pavel Fiala, kterému zrušili původně ústecké Kladivadlo a on zůstal v Praze trochu bezprizorný, takže u nás v Dejvicích asi rok bydlel. Fiala zas přinášel jisté politické cítění, které my moc neměli. A tím nemyslím, že by jenom nadával na bolševiky, spíše jsme si pod jeho vlivem více uvědomovali, že divadlo může mít i takovýto přesah. Fiala nám také dopomohl k Rubínu, jemuž krátce šéfoval, a pak nás vlastně dostal do ciziny, když zařídil naše hostování s Blokem na Jiráskově Hronově. Bylo to odpolední představení v jakési špinavé stodole na slámě, mezi kdákajícími slepicemi, kam ale Fiala přivezl všechny zahraniční delegáty, pro které byl Blok takovým zážitkem, že nás pak začali zvát. Hned druhý rok jsme jeli do Anglie a pak ještě nejméně na tři další výjezdy, protože i doma zjistili, že představujeme dobrý vývozní artikl.

Úryvek z knížky Divadla svítící do tmy. Praha, NIPOS 2005. Kap. Richard Erml: Okraje A-studia.