Texty: Triarius, Alexandr Vvedinskij: Vánoce u Ivanovových, ŠP 2004.

HULEC, Vladimír: Té lidské řeky proud. 43. Šrámkův Písek (28.5. – 30.5.2004)(viz texty u přehlídky)

Vánoce u Ivanovových jsou naopak formálně vytříbené a dotažené. Vveděnského „šílenou“ předlohu umně přetvářejí do herecky i výtvarně náročného divadelního jazyka a dokazují, že i sex, perverze a násilí se dají podat divadelním obrazem, aniž by bylo třeba naturalismu a expresionismu. Celý děj rámují tvůrci jakýmsi televizním pseudobavičem, který je vně dění a který přímo komunikuje s diváky. Pro dění na jevišti je to nadbytečná postava, lze ji však vnímat jako komentář a postoj souboru nejen k předloze, ale hlavně k současnosti. Svět je blázinec a my vězni v něm, vězni, chycení do pastí komerčních televizí a supermarketů. A vraždy jsou jen výplodem naší choré mysli. Inscenace je režijně, herecky i výtvarně na vysoké úrovni, je kompaktní a v mnoha ohledech poučená. To je však i její limit. Možná trochu více dramaturgické odvahy, nesloužit hlavně autorovi, ale skrze něj mluvit o sobě a svých frustracích, perverzích a „vraždách“, by ji katapultovalo ještě výš.