Texty: Plzeň, Divadlo Dialog, K. Kesey, M. Forman, Michal Hecht: Přelet

HULEC, Vladimír: Té lidské řeky proud. 43. Šrámkův Písek (28.5. – 30.5.2004)(viz texty u přehlídky)

Obdobnými problémy potýkalo se i závěrečné představení prvního pátečního dne, Přelet „mobilního režiséra“ Michala Hechta v podání DS Dialog z Plzně. Pohybová pantomima, či spíše němohra s prvky pantomimy a pohybového divadla, se nechala inspirovat slavným Keseyho románem a Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem. Inscenace vznikala několik let na dílnách a seminářích Michala Hechta v Hronově a Šumperku a možná je to trochu přenošené dítě. Tvůrci motivy jednání některých postav obsahově domýšlejí, snaží se sdělit příběh a současně se dostat pod povrch děje, téměř freudovským způsobem rozkrýt duši hlavních postav – hlavně Velké sestry (Štěpánka Elgrová) a Indiána (Ivan Brankov), méně již McMurphyho (Miroslav Elgr, mimo to též asistent režie). Opět se však ocitáme v zajetí tezí a jen formálně předávaných informací a zpráv, aniž bychom byli nějak intenzivněji citově či emotivně zasahováni. Oproti Divadlu 3 + 1 se tak sice děje mnohem zkušeněji, za daleko větších formálních dovedností a divadelní rafinovanosti. Hraje se v otevřeném prostoru, ve kterém jsou diváci vlastně součástí děje, herci ovládají svá těla na dobré pohybové úrovni, skupinové choreografie jsou propracované, inscenace má zřetelnou strukturu, výstavbu i gradaci. Co je to však platné, když opět klopotná snaha pojmenovat a vysvětlit, či dokonce pochopit (chování Velké sestry je dané jejím dětstvím, ve kterém ji necitlivá matka bila a ponižovala) všechny bolesti světa vítězí nad živým, komunikativním divadlem.