Texty: Praha, Divadla 3 + 1, Tlustá.

HULEC, Vladimír: Té lidské řeky proud. 43. Šrámkův Písek (28.5. – 30.5.2004)(viz texty u přehlídky)

Tak hned první představení – Tlustá pražského Divadla 3 + 1. Hra o anorektičce Anežce Nejedlé by se dala doporučit všem, kdo chtějí spáchat sebevraždu. Hlavní hrdinka je v permanentní depresi. Postavy kolem ní ji psychicky i fyzicky mučí a znásilňují. Pronásleduje ji i její minulost. Divák neví, co je realita, co sen, co byla láska a co jen fikce, co je skutečná postava a co smrt. „Tenhle svět je tak zasranej, že nestojí za to žít,“ říká Anežka a my jí to věříme. Ten pocit je zoufalý, silný a herečky jej prožívají plnou vahou svého mládí, ať již jde o Karusolinku Liškovou v roli Anežky, Marse Magdovou v roli Smrti, tudíž staniční sestry, či Catherine Mikanovou coby Sestry Amáty, holky, co má ráda holky. Divadelně to však skřípe. Scenárista a režisér Karel V. Dlabač dal dívkám přece jen příliš velký úkol, který byl nad rámec jejich hereckých i jeho režijních možností. Ani tanec ani pohybové divadlo, ani činohra ani divadlo symbolu a slova. Všechny bolesti světa nelze tak najednou „vykřičet“, všechny dosud skrývaná tabu tak přímočaře sdělit a svět kolem obžalovat. Inscenaci chybí magie, tajemství, srozumění, autenticita prožitku. Je tezovité, herecky nenápadité, režijně i scenáristicky jen jakoby nahozené, nedotažené, nepropracované. Škoda. Věcí hlubinných se jen opatrně dotýká.