Texty: FÁK, Jiří a kol.: Historie ochotnického divadla na severním Plzeňsku (Věra Ondrušková)

FÁK, Jiří a kol.: Historie ochotnického divadla na severním Plzeňsku (Věra Ondrušková), Mariánská Týnice, Nadační fond spolu s Muzeem a galetrií severního Plzeňska 2006, s. 15-16.

Počátky ochotnického divadla v Blatnici jsou spojeny s dramatickým odborem NJP, která byla založena v roce 1921 a její působnost se vztahovala rovněž na obce Rochlov a Přehýšov. Předsedou odboru byl Max Kočí, úředník na Zieglerově dole, jednatelem Václav Tyr, správce školy. Divadelní odbor pořádal představení a další kulturní podniky, z jejichž výtěžku byla podporována česká škola a také zřízena knihovna. V zimním období let 1924-1925 sehrál pět divadelních her, a to Viková-Kunětická „Cop“, „J. Štolba“, „Staré hříchy“, V. Tyr „Láska a Věda“, Šamberk – „Blázinec v prvním poschodí“ a F. X. Svoboda Poslední muž“. Během roku 1925 pak dále hrál hry „Vojnarka“, „Pod bičem“ a V Dolních Sekyřanech „Staré hříchy“. V roce 1926 sehrál hry A. Ziegloserová „Cácorka“, F. X. Svoboda „Rozveselená rodina“, Ladislav Stroupežnický „Václav Hrobčický z Hrobčic“, Skružný „Románek na horách“, V Štech „Třetí zvonění“.
V roce 1928 bylo pořízeno lotkové divadlo, o které se staral Max Kočí.
Národní jednota Pošumavská se snažila od roku 1930 o postavení Národního domu. Tyto snahy nakonec vyvrcholily odkoupením hsotince čp. 53, kde po při jeho následné adaptaci byl postaven nový sál s jevištěm, kde se potom odehrávaly kulturní i divadelní vystoupení. Divadelní činnost byla ukončena se zrušením NJP v roce 1938, kdy Blatice přešla do území Nmecka.
Ochotnické divadlo bylo oboveno až 15. září 1945, kdy byl založen z podnětu odchovance NJP Roko Janáka, ředitele školy Janouška a učitele Hory dramatický spolek „J. K. Tyl“. V prvním roce činnosti byla provedena oprava starých kulis, ze strarých pláten vyroben, potažen a vymalován kompletní interiér se 4 variantami. Prvním divadelním představením tohoto spolku pak byla 28. října 1945 hra L: Stroupežnického „Naši furianti“. O vánocích téhože roku se hrála „Lucerna“ A. Jiráska. V roce 1946 byly spolkem sehrány: 17. února „Václav Hrobčický z hrobčic“ od L. Stroupežnického, 6. dubna „Otec svého syna“ od Poláčka, 5. května „Praha je naše“ a dále „Zvíkovský rarášek“ a „Paní mincmistrová“.
Z výtěžku divadelních představení a darů příznivců bylo zakoupeno jevištní zařízení za 10 000 Kč. V roce 1947, mimo divadelních her, spolek uspořádal první staročeské máje, kdy byly předvedeny zvyky, kroje a zpěvy z doby před 100 lety. Byly zakoupeny další dekorace, zdokonalovalo se jeviště, šatny i skladiště. V roce 1948 spolek sehrál dvě představení, uspořádal karneval, taneční zábay ale vše s malou účastí. V roce následujícím byl zakoupen další jevištní inventář skoro za 150 000, když soubor obdržel subvenci od ministerstva informací.
V roce 1951 byl dramatický spolek formálně změněn na dramatický kroužek J. K. Tyla v Blatnici při ZK ROH Škoda Nýřany a bylo pořizováno další vybavení – opona, závěsy, zesilovače. Kromě her se pořádal karneval. V roce 1953 se napříkld hrála „Fidlovačka“ za účasti 500 diváků, v roce 1954 soubor sehrál celkem 10 představení a kromě Blatnice hrál i v Nýřanech, Holýšově nebo Přehýšově. Ke 100 výročí narození??? Patrona spolku J. K. Tyla byl v roce 1956 nastuodván „Strakonický dudák“ a byl oceněn první cenou v okresní soutěži pokročilých souborů. Hra měla být také prezentována v malém divadle v Plzni, ale k představení z technických důvodů nedošlo.
V roce 1957 se započalo s výstavbou nového kulturního domu, zatímco se dále hrálo v Besedě. Ten byl potom otevřen v roce 1960 za účasti člnů opery, baletu i činohry divadla v Plzni a místní soubor zde poprvés sehrál 8. a 9. května hru „Fidlovačka“.
Následujícím období od roku 1962 ale po úspěšných letech přineslo stagnaci, kdy např. v roce 1964 nebyla hrána ani jedna hra a i v dalších letech se hrálo méně, činnost pokračovala spíše společnými zájezdy.
K obnovení činnosti spolku došlo v roce 1974, kdy byla nastudována hra K. Poláčka „Otec svého svého syna“, byly pořádány staročeské máje, ale i přes velký úspěch se soubor opět rozpadl.
Další akce je zaznamenána v roce 1975, kdy se zde uskutečnil okresní sraz ochotníků, opět se pořádal staročeský bál
K další etapě náleží navázání přátelství kontaktů s ochotníky z Blatnice na Moravě v roce 1980, která sestávala především ve vzájemném navštěvování při kterém se také hrálo divadlo. V té době pomohl s režií blatnickému souboru Jaroslav Choc z plzeňského divadla J. K. Tyla. V roce 1988 se soubor zúčastnil přehlídky divadelních souborů v Kralovích hrou „30 teřin lásky“. Spolek zároveň pořádal poměrné časté zájezdy na divadelní předsavení do Plzně a také besedy, např. s herečkou Dagmar Stříbrnou. Zlomovým byl nakonec rok 1992, kdy byl kulturní dům bez souhlasu obecního zastupitelstva prodán a ani v následné soudní při se do majetku obce nevrátil.Tím soubor ztratil své zázemí nejen pro vlastní představení, ale i pro setkávání se souborem z Moravy, a tak v mnoha letech ochotnická činnost v Blatnici skončila.

Věra Ondrušková

div.soubor od r. 1917 – bez názvu
Dramatický soubor J:K:Tyl zal.1945
(str.72)
zpracováno kronikářkou
fotografie
ve sbírkách foto 1917
1960 - k otevření kulturního domu sehrál soubor ZK Tesla Fidlovačku / Rozvoj 1960/15
1960 kroužek studuje Kohoutovu Třetí sestru
1962 nacvičují hru Milana Jariše Šerif se vrací / Rozvoj 1962, č. 10
O setkání k historii ochotníků v Blatnici, mj. se účastnil profesor Václav Tyr, který byl z Blatnice a byl jedním ze zakldatelů ochot. spolku / Rozvoj 1974, č. 21
Divadelní spolek Tyl (J.K. Tyla) obnovil činnost po 13 leté přestávce (1975) - hra K. Poláčka - Otec svého syna - některá jména lidí. / Rozvoj 1975, č. 2 - divadlo bylo hráno v roce 1974 - viz zápis v kronice.