Texty: Popelka + Tři pohádky + Strašidelný dům + Viktorka

PROVAZNÍK, Jaroslav:Dětské divadlo na Žebřiňáku v Uherském Hradišti 31.3.2005

Pod prvním představením čtvrtečního programu byla podepsána Jitka Patakiová, která s dětmi z LDO ZUŠ v Uherském Hradišti připravila vlastní verzi Popelky. Na první pohled je vidět, že jde o práci po mnoha stránkách ještě začátečnickou - dramatizace a režie je poznamenána řadou neobratností: děj je rozdrobený do epizodek, které na sebe vždy nenavazují, některé situace nebo motivy jsou zbytečně naddimenzované (např. princovy námluvy na bále), jiné příliš zkratkovité (důležitá podmínka, že Popelka musí do půlnoci opustit bál, tu dokonce zcela chybí), text je někdy zatížen slovní vatou a strhává děti k deklamování, někde se zbytečně čaruje se světlem, řešení postav není důsledné atd. atd. Na druhou stranu je však zřejmé, že vedoucí má cit pro práci s dětmi a v inscenaci najdeme místa, kde se děti cítí na jevišti dobře a působí přirozeně (král a královna, přípravy na bál, zapírání Popelky před princem…). Také stínohra tu má své opodstatnění a pomáhá dětem ve vytváření atmosféry. Myslím, že časem by mohla spolupráce Jitky Patakiové s uherskohradišťskou ZUŠ přinést zajímavé výsledky.
Loutkářský soubor ZUŠ v Uherském Hradišti vede obětavá Anna Kellerová. Je zvyklá na dlouholetou práci v tradičním dospělém ochotnickém loutkářském souboru a tento styl práce přenáší i na divadlo hrané dětmi. Její Tři pohádky - O lesním domečku, Tři malá prasátka a O Koblížkovi - trpí po pravdě řečeno typickými neduhy těchto produkcí: inscenační prostředky jsou zvoleny spíše mechanicky, aniž se uvažuje o tom, zda jsou s to divadelně zprostředkovávat jednoduchý příběh, místo akce tu dominuje deklamování, děti jsou herecky a loutkářsky málo vybavené, zvolené prostředky jim existenci na jevišti často spíše komplikují, než aby jim pomáhaly, scénografie je nahodilá a málo funkční a text je více než chatrný. Škoda, že vedoucí nezalistovala v kvalitní literatuře (nasnadě je např. Bartošova Kytice), protože právě tady by mohla najít dobrou oporu pro jevištní zpracování těchto známých pohádek a nemusela by se uchylovat k neobratnostem a lacinému aktualizování.

Skutečným zážitkem uherskohradišťské přehlídky byla dvě vystoupení domácí ZUŠ, pod nimiž je podepsána Hana Nemravová. S mladší skupinou připravila dramatizaci tajemného příběhu Marka Alexandera Hrob ve sklepě (ze souboru hororových a tajemných povídek Jablíčko pro slečnu učitelku), kterou pojmenovala Strašidelný dům, a se staršími se odvážně pustila do příběhu Viktorky podle Boženy Němcové. I když obě inscenace nebyly ještě - především z dramaturgického hlediska - dotažené, byly natolik kvalitní, že je porota doporučila k postupu na celostátní přehlídku. Viktorku k přímému postupu a Strašidelný dům do širšího výběru.











PROVAZNÍK, Jaroslav: Dětské divadlo na Žebřiňáku v Uherském Hradišti 31.3.2005. Internet (viz texty)



Bystřice pod Hostýnem, ZŠ (čtvrťáci), ved. Věra Dresnerová: Písnička trochu jinak.

Kroměříž, KUK ze ZŠ Zachar, Vladimír Čort : O líných strašidlech, ved. Iva Kopčilová.

Osvětimany, ZŠ, na motivy divadelní pohádky Libora Dobnera: Strašidlata, ved. Hana Budíková.

Uherský Brod, divadlo Brod ze ZUŠ, David Smečka: Sněhová královna, dramaturgická úprava a režie Roman Švehlík.

Uherské Hradiště, ZUŠ mladší skupina, dramatizace tajemného příběhu Marka Alexandera: Hrob ve sklepě, podle povídky Jablíčko pro slečnu učitelku: Strašidelný dům, ved. Hana Nemravová. Doporučení do širšího výběru na NP Dětská scéna.

Uherské Hradiště, ZUŠ starší skupina, Božena Němcová: Viktorka. ved. Hana Nemravová.
Nominace na NP Dětská scéna.


VARHANÍKOVÁ, Zuzana
DEJL, Jaroslav
PELÁN, Jiří
PROVAZNÍK, Jaroslav
RICHTER, Luděk

Pod prvním představením čtvrtečního programu byla podepsána Jitka Patakiová, která s dětmi z LDO ZUŠ v Uherském Hradišti připravila vlastní verzi Popelky. Na první pohled je vidět, že jde o práci po mnoha stránkách ještě začátečnickou - dramatizace a režie je poznamenána řadou neobratností: děj je rozdrobený do epizodek, které na sebe vždy nenavazují, některé situace nebo motivy jsou zbytečně naddimenzované (např. princovy námluvy na bále), jiné příliš zkratkovité (důležitá podmínka, že Popelka musí do půlnoci opustit bál, tu dokonce zcela chybí), text je někdy zatížen slovní vatou a strhává děti k deklamování, někde se zbytečně čaruje se světlem, řešení postav není důsledné atd. atd. Na druhou stranu je však zřejmé, že vedoucí má cit pro práci s dětmi a v inscenaci najdeme místa, kde se děti cítí na jevišti dobře a působí přirozeně (král a královna, přípravy na bál, zapírání Popelky před princem…). Také stínohra tu má své opodstatnění a pomáhá dětem ve vytváření atmosféry. Myslím, že časem by mohla spolupráce Jitky Patakiové s uherskohradišťskou ZUŠ přinést zajímavé výsledky.
Loutkářský soubor ZUŠ v Uherském Hradišti vede obětavá Anna Kellerová. Je zvyklá na dlouholetou práci v tradičním dospělém ochotnickém loutkářském souboru a tento styl práce přenáší i na divadlo hrané dětmi. Její Tři pohádky - O lesním domečku, Tři malá prasátka a O Koblížkovi - trpí po pravdě řečeno typickými neduhy těchto produkcí: inscenační prostředky jsou zvoleny spíše mechanicky, aniž se uvažuje o tom, zda jsou s to divadelně zprostředkovávat jednoduchý příběh, místo akce tu dominuje deklamování, děti jsou herecky a loutkářsky málo vybavené, zvolené prostředky jim existenci na jevišti často spíše komplikují, než aby jim pomáhaly, scénografie je nahodilá a málo funkční a text je více než chatrný. Škoda, že vedoucí nezalistovala v kvalitní literatuře (nasnadě je např. Bartošova Kytice), protože právě tady by mohla najít dobrou oporu pro jevištní zpracování těchto známých pohádek a nemusela by se uchylovat k neobratnostem a lacinému aktualizování.