Texty: REGNEROVÁ, Hana: Recitátoři v Brně – 20.4.2005

Na jedné straně:
barvy, živost, veselí, odlehčení, organizace, atmosféra, tvořivost, invence, kreativita, rozjásanost, hloubka, lehkost, uvolnění, přirozenost, komunikativnost, nápaditost, větrníky, motýlci.
Na straně druhé:
povrchnost, zdlouhavost, omezenost, napětí, stereotypy, zkostnatělost, vady, chyby, strojenost, nesoudnost, nudnost, přemrštěnost, nervozita,
tréma, nuda.
To všechno a ještě mnohem víc se 20. dubna 2005 vznášelo a prostupovalo krajským kolem Dětské scény 2005.
Centrum volného času Labyrint, kde se krajské kolo recitační přehlídky pořádá již čtvrtým rokem, přivítalo účastníky mile a nápaditě. Každý účastník dostal při prezenci velký papírový větrník v barvě, která byla přidělena jeho kategorii. Nejmladším dětem (0. a I. kategorie) náležela barva žlutá, dětem 4. – 5. tříd (II. kategorie) červená. Sál, ve kterém tyto kategorie vystupovaly, byl vyzdoben žlutými a červenými lehkými látkami, a vše tak působilo svěže, lehce a radostně. Veškeré informace (básně, hodnocení, poznámky) nosili porotci v barevně shodných složkách a jejich jmenovky již na dálku (příslušnou barvou) prozrazovaly, jakou kategorii mají na starosti.
Větrníky, složky a jmenovky v modré barvě příslušely III. kategorii. Kategorie IV. se poznala podle zeleného ladění.
V 9.00 - v černém divadelním sále, dekorovaným modrými a bílými pruhy látek - vše vypuklo. Jaruška Doležalová, šéfka celého projektu, všechny srdečně přivítala, za mnoho věcí se omluvila (Jaruško, nebylo snad ani za co!), mnohé vysvětlila a objasnila. Po krátkém a vtipném divadelním představení studentů I. ročníku DIFA JAMU, kteří se hojně podíleli na chodu celé soutěže (ve funkcích tajemníků, porotců, „rozcvičkářů“, „holek pro všechno“), účastníci absolvovali krátké hlasové rozcvičky, a pak se již šlo na samotnou recitaci.
Ve všech kategoriích vystoupili recitátoři velice dobří, průměrní, i ti, u kterých porotci dlouho dumali, jak se stalo, že byli vybráni do krajského kola.
Objevilo se mnoho mluvních a hlasových problémů (nedoslovování, vady výslovnosti, špatné dýchání atd.), z nichž většina by byla odstranitelná soustavnější logopedickou prací. Proč se tak neděje? Jak je možné, že téměř polovině zúčastněných na krajské přehlídce lze vytknout závažné vady výslovnosti? Není při přípravě na recitační soutěž „trochu“ opomíjena hlasová výchova?
Co se vybraných textů týče, některé se divákům i porotcům zdály pro daný věk až příliš primitivní, některé byly vybrány s rozumem a hlavně s citem, a naopak jiné byly velmi neadekvátní. (Pro přiblížení předkládám markantní příklad nepřiměřenosti: Drobná dívka ze IV. kategorie, podle délky textu pravděpodobně s fenomenální pamětí, recitovala báseň Signál času od Vítězslava Nezvala: „Naše životy jsou tvrdé krajíce – každodenně trochu umírajíce – modelujem svoje embryální hlavy … vdechoval jsi celé noci narkózu - šťasten, že mám také tuberkulózu – maskujete city pod plynovou maskou – nevěstky tě učí zacházeti s láskou...“.)
Každá kategorie byla ukončena udělením pamětních listů, čestných uznání, výběrem dvou postupujících a cenou diváka. O přestávkách měl totiž každý divák k dispozici dva barevné, papírové motýlky, které mohl přilepit k básním, jejichž recitátoři se mu nejvíce líbili.
Posledním bodem programu byla ve všech kategoriích diskuse s porotou nad jejími připomínkami k jednotlivým recitátorům. A po 14. hodině recitační přehlídka v CVČ Labyrint pro tento rok skončila.
Dětské scény 2005, regionálního kola soutěžní přehlídky v recitaci jednotlivců se zúčastnilo několik desítek recitátorů, jejich doprovodů a dalších osob. Každý z přítomných si z této akce něco odnesl - informace, poznatky, negativa, pozitiva, náladu, větrník, pamětní list.
Já osobně bych tento den shrnula do jediného slova PESTROST (se všemi jejími klady i zápory).
Hana Regnerová