Texty: KŘENKOVÁ, Jana: Recitátoři v Olomouci – 8.4.2005

Krajská přehlídka dětských recitátorů Dětská scéna 2005 v Olomouci 8. dubna byla dobře organizačně připravena pracovníky DDM a proběhla v příjemných prostorách ZUŠ Žerotín.
Ve třech skupinách, se třemi porotami, byly pro zúčastněné vytvořeny optimální podmínky, byl čas na poslech druhých textů, na závěrečné shrnutí v rámci kategorie a pro zájemce i na individuální pohovory.
Návaznost přehlídky divadelních souborů v týž den odpoledne je v Olomouci tradicí, nevím, zdali ideální, mj. i proto, že se mnohdy jedná o tytéž děti a vedoucí. Společné setkání všech recitátorů na závěr tak možné není, chybí nabídka vzájemné inspirace mezi věkovými kategoriemi. Vzhledem k výborné dramaturgii jedněch a tápání či špatné volbě textu u druhých - což byl asi nejvýraznější znak letošní olomoucké přehlídky - by závěrečná společná tečka nepochybně pomohla. Zejména těm dětem, které o přednes zájem mají a jsou ve výběru textu ponechány samy sobě. Pořadatelé by pak dostáli tomu, že právě teď už vykonali nezanedbatelný
krok pro dobrou úroveň přehlídky příští.
Doufejme, že několik našich postřehů z průběhu 3. a 4. kategorie se dostane k těm, kdo jsou mladým interpretům v jejich přípravě nápomocni.
III. kategorie:
Kultura řeči, technická vybavenost: byla na velmi dobré úrovni, nezaznamenali jsme poruchy hlasu, nesprávné dýchání, jen výjimečně u velmi dobrých výkonů nesprávné držení těla. Recitátoři odhadli sílu hlasu, bylo jim dobře rozumět, nářeční podoby hlásek jsme slyšeli jen v náznaku. (Konstatujme s uspokojením, že kondiční rozcvička v začátku prospěla i všeobecnému psychickému naladění.)
Výběr textů: ve 3. kategorii je vzhledem k věku dětí - 6., 7. ročník - patrně nejobtížnější. Odhadnout, zda dítě dokáže najít přirozený způsob, jak předat to, co se mu líbí, co chápe, co ho skutečně zajímá. Pokusila se o to Tereza Mikulenková z Jeseníku, ZŠ Nábřežní. (W. Saroyan: Tracyho tygr, M. Propperová: Haló, Katko) V obou dobře vybraných nedlouhých úryvcích předvedla aktivitu, chuť vyjádřit a sdělit svůj postoj bez okras, přiměřeně svému cítění.
Hoši v tomto věku holdují spíše jiným disciplínám než přednesu. U výkonu jejich dvou statečných – a čiperných - zástupců se jednoznačně nabízí srovnání. Nekvalitní „didaktické“ texty vedly ke kolovrátkovému přednesu, mechanickému odříkávání, pro vlastní názor není prostor. (A. Schmidtová: Já u toho nebyl, J. Jordánová: Dieta krále Žrouta - naštěstí nezazněla) Druhý zástupce Olomouckého kraje na celostátní přehlídce Jakub Pazdera ze ZUŠ Žerotín (R. Goscini: Kouřím, M. Lukešová: Nahej v trní) názorně předvedl, že vybraný text je mu blízký humorem, nadsázkou, že mu jako interpretu dává možnost realizace, což on potvrdil i vtipným oblečením, výsledkem je radost ze sdílení s posluchači. Jak vrstevníky, tak dospělými. Citlivé vedení koriguje nebezpečí exhibice.
Mnohá děvčata volila kvalitní texty od osvědčených autorů (K. Poláček, K. Čapek, J. Tuwim, L. Středa, P. Šrut, L. Aškenazy). Často, ke škodě, dost velkého rozsahu. V jejich podání však chyběl odstup, nadhled, ironie, a to nejpodstatnější, vědomí kontaktu s posluchačem. Oříškem jsou i Skácelovy Uspávanky. Lahodný text nezkušené svádí k prvoplánové líbeznosti, jež supluje hlubší porozumění. A pro zasvěcenější jen potvrdí známou Skácelovu nechuť k „recitování“ jeho básní. Platí stará pravda: ne vše, co se mi líbí, je vhodné pro přehlídky.
Nemělo by se stát na krajské přehlídce - ale stalo - že zazní texty sentimentální a přitom neadekvátní věku: ´Pamatuješ, jak jsem se vyzývavě bavila s jinými kluky, abys žárlil? A tys žárlil.´(autorka: jedna americká dívka: Věci, které jsi neudělal) nebo veselé básničky typu: ´Dceruško, dej se dohromady / vyšňoř se drobet, ukaž vnady.´ (J. Žáček: Popelka) Nedivme se, že chytří chlapci pak na přehlídky nechtějí.
Ocenění ve 3. kategorii (bez postupu na národní přehlídku) získala Barbora Šebestíková, ZŠ Stupkova, Olomouc (R. Goscini: Lojzička, D. Fischerová: Strom splněných přání) za živě přednesené, věku odpovídající texty, s pochopením jejich podtextu. Sporná byla volba chlapeckého monologického textu, pro nějž dívka nevolila interpretační klíč.
IV. kategorie:
Technická vyspělost recitátorů 4. kategorie tentokrát převyšovala úroveň zvolených textů.
Dramaturgie: V mnoha případech šlo o jednoznačně nekvalitní básně či prózy (dvakrát dokonce o vlastní tvorbu lidí blízkých recitátorovi). Ani tam, kde byl vybrán text kvalitní, nedalo se mnohdy mluvit o vhodné volbě vzhledem k naturelu a zkušenostem recitátora. To se týkalo částečně i oceněných recitátorek. Martina Žáková ze Zábřehu (problematický byl text L. Klukanové Růžový sen, ale i Kainarův text Naschvál) získala za svůj projev diplom bez postupu. Barbora Štěpánová z Hranic byla oceněna rovněž bez postupu (přesvědčila textem J. Rejžka Vrchlickej lépe než sentimentálním textem veřejně nepublikující řádové sestry).
Ve své kategorii jednoznačně všechny převýšila výrazově přesná a suverénní Eva Krejčí ze ZUŠ Žerotín, Olomouc, které patřil tentokrát jediný diplom spojený s postupem na celostátní přehlídku. I ta ale zaujala především svým druhým textem (I. Vyskočil: Vyznání jízdenkovitosti) spíše než s banální prózou (Hortense Ullrichová: Na každém prstu jeden).
Z celkového počtu 24 textů jich bylo 7 literárně nekvalitních (z dosud nejmenovaných jmenujme např.: H. Poltikovičová: Korálky v pupíku, A. Bartová: Labutí žal, či text, který recitátorovi napsala kamarádka, nepočítaje v to nevhodně vybrané úryvky a texty, jež neodpovídají typu recitátora…)
V porotě 2. kategorie zasedaly Iva Němečková, L. Kotyzová, A. Trunečková,
3. kategorii posuzovali Hana Nemravová, Jana Sedláčková, Lenka Valentová a Jana Křenková; 4. kategorii hodnotili Drahomíra Hrbková, Petra Němečková a Jakub Hulák.
Jana Křenková (s použitím poznámek Jakuba Huláka ke IV. kategorii