Texty: ŠPALKOVÁ, Dominika: Dětské divadlo v Pardubicích - 6.4.2005

Letos na jaře se podruhé uskutečnila Krajská přehlídka dětského divadla pardubického kraje. Konala se 6 dubna 2005 na Malé scéně Divadla
K. Pippicha v Chrudimi. Nabídla šest představení, která se v letošním roce v dětském divadle v pardubickém kraji „urodila“.
První představení pod názvem Co náš táta dělá, dobře dělá souboru ZŠ Bojanov vycházelo z textu Jiřího Žáčka a bylo jakousi variací na pohádku Jak dědeček měnil až vyměnil... (V tomto případě měnil koně, krávu, sele, husu, až nakonec získal jehlu.) Patnáctiminutové představení by asi s úspěchem obstálo na školní akademii, bohužel v kontextu krajské přehlídky už méně. Děti hrály sice s chutí, ale po stránce divadelní velmi nepoučeně. Při dialozích se nedívaly na partnera, ke kterému mluvily, používaly gesta aniž by k nim byly vnitřně motivovány atd. Celkově se představení odehrávalo v řádu ilustrativnosti příběhu než v jeho tvořivém rozehrávání. U dětí se navíc ve velké míře objevovala tzv. vlnovková, kolovrátková intonace, která je nešvarem na základních školách.
Soubor DDM Chrudim na přehlídce vystoupil s představením Čaromíra. Autorem předlohy byl zároveň vedoucí souboru Jiří Trojan. A právě samotný text předlohy byl pro jinak šikovné a do jisté míry vybavené děti překážkou. Černobílé téma chudí versus bohatí jakoby přicházelo z let „naštěstí“ minulých…
Až na pár výjimek zůstalo jednání na jevišti pouze ve slovní rovině. Děti měly zvládnout dost dlouhé monology, ve kterých se neustále znovu a znovu opakovalo již řečené. Nevyvážený text zkrátka dětem nenabídl dostatek možností pro jevištní sdělení.
„Oto, no toto!“ byl název představení, které přivezl soubor ZUŠ Ústí nad Orlicí pod vedením Markéty Světlíkové. Na představení bylo znát vědomé vedení a zacházení s hereckými prostředky. Dvě hlavní představitelky zaujaly svým hereckým projevem, kamenem úrazu bylo ale zvolení předlohy. Text Vladimíra Čorta působí v současném kontextu vyčpěle a nenabízí nějakou větší, závažnější dramatickou situaci, ze které by mohlo dění na jevišti vycházet. Představení bylo dobrou příležitostí pro obě dívky směrem k hereckému projevu a partnerství na jevišti, ale díky zvolené předloze zůstalo pouze v této rovině.
Dramatický kroužek ZŠ Spořilov z Pardubic na přehlídce uvedl Literární pásmo z prózy Jiřího Žáčka. Rámec jedenácti bajek, které si soubor z Žáčkovy tvorby vybral, tvořila hra na televizní vysílání. Děti uváděly jednotlivé televizní pořady nadepsanými cedulemi a v každé bajce si hrály s formou nebo obsahem vysílání (dabing, skryté titulky, apod.). I když nápady a vtip v jednotlivých bajkách nebyly vyvážené, soubor je rozehrával s poměrnou lehkostí. Nevyváženost jednotlivých částí představení pak přeci jen upozornila na nedotaženost a občasnou „prvoplánovost“ ve výběru prostředků. (Někdy bylo prostě vidět, že soubor sáhl po prvním nápadu, aniž by vzal v úvahu celek představení.) Chtělo by to o nápadech zkrátka více přemýšlet, selektovat je.
Divadelní soubor Zámex ZŠ Litomyšl se pustil do kusu velmi náročného. Na krajské přehlídce vystoupil s představením Prodaná nevěsta aneb Proč bychom to nezkusili. Už samotný podtitul napovídá, že by se mělo jednat o hru na hru. Což je, dle mého názoru, vhodně zvolená možnost, jak v dětském divadle k povaze takovéto látky přistoupit. Jenže i při sebelepší vůli vybraný typ předlohy vyžaduje vybavenost hereckou, muzikantskou a režijní. A to, jinak sympatickému souboru, zatím ještě schází. Herecké jednání nemělo náboj ani jasnou motivaci. Dobře v několika scénách fungoval sbor (chór), který měl náznak přesahu a snažil se vyjádřit postoj souboru k stávajícím situacím na jevišti. Naznačil tak princip, který si umím představit jako hlavní klíč k režijnímu vedení. Bohužel se jednalo o pouhý náznak, který nebyl dotažen. Pokus souboru z Litomyšle byl svou odhodlaností sympatický, leč pro soubor, který loni na přehlídce uvedl Hrubínovy dětské říkanky (i když vtipně a po svém pojaté) je to přeci jenom zatím moc velké sousto.
Krajskou přehlídku uzavřelo představení Začarovaný les. Na scénu nastoupila celá třída druhá A. ZŠ Lanškroun. Půlka dětí představovala les tak, že na sobě měla kartony s namalovanými stromy (kvůli nim se děti téměř nevešly do dveří za jevištěm a odehrání představení bylo na pár sekund ohroženo… nakonec prolezly!), stříbrné paruky a jedno dítě dokonce na paruce přilepené dvě šišky. Paní učitelka děti na jevišti srovnala do vzorných zástupů a na pokyn 1,2,3, začala celá 2.A děsně nahlas odříkávat Hrubínovu pohádku. Tak nevím, podle slov paní učitelky se „nacvičením pohádky“ stmelil kolektiv dětí ve třídě. Pak ale mělo představení možná raději zůstat na školní půdě, protože principy tvořivé hry naprosto postrádalo…
Porota se rozhodla doporučit do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna dva soubory: ZUŠ Ústí nad Orlicí s představením Oto, no toto! a ZŠ Spořilov z Pardubic s Literárním pásmem z prózy Jiřího Žáčka.
Přehlídky se v převaze zúčastnily soubory působící při základních školách, které zde většinou uvedly představení určená původně na vánoční a jiné besídky. Jednu výjimku tvořil soubor při DDM a druhou (což mě nejvíce zarazilo) pouze jediná ZUŠ z celého pardubického kraje.
Krajská přehlídka v Pardubicích má dobré organizační zázemí, a proto bych jí do dalších ročníků přála ještě více inspirativních představení dětského divadla.
Dominika Špalková