Texty: BUMERLOVÁ, Jindřiška: Dětské divadlo v Bechyni - 15.-16.4.2005

15.-16. dubna se divadelní soubory setkaly již na třináctém ročníku Bechyňského jara. Hlavní organizátor, vedoucí kulturního domu Josef Brůček, všechny už dopředu ujišťoval, že třináctka je šťastné číslo a pracovnice kulturního domu, především paní Květa Dopitová, se snažily, aby měl pravdu. A skutečně se díky jim (a snad i porotě ve složení Radim Svoboda, Marie Poesová, Jiřina Lhotská a Jindřiška Bumerlová) všem souborům hrálo dobře v poklidné a přátelské atmosféře.
Co jsme tedy viděli? Přijelo 8 souborů a předvedlo 12 inscenací. O čem se tedy hrálo? O problémech současného světa, ve kterém děti žijí a s nímž se musejí vypořádat: o šikaně - Pojišťovna CTŽB s.r.o. (na motivy.Jacquese hrál soubor Lanovka z Českých Budějovic), o vztazích ve společnosti – o roli diktátora a věčném koloběhu dějin – Hlupáci z Chelmu (na motivy I.B Singera opět hrála Lannovka, tentokrát její druhá skupina). Hrálo se o problémech mladých lidí – o morálce - Moje lepší já (soubor Úsměv Bělčice), drogách - Jen jeden den (Dramaťák Vimperk), o vztazích v konzumní společnosti - Morlvera – (ZŠ Školní ulice, Bechyně), o vztazích mezi přáteli a o tajemství - Elizabeth (Velmi dramatický kroužek Praha), Jak se loutky vzbouřily (Dramík České Budějovice), o lidské hlouposti - Pohádky kavkazské myši (opět ZŠ Školní ulice, Bechyně). Nechyběly ani klasické náměty pohádkové – Popelka (DDS Radětice), Nejsem Popelka (Růžek České Budějovice), Poněkud ztracená princezna (Dramaťák Vimperk), Zlatý kolovrat (recitační pásmo Dramaťáku Vimperk).
Také letos se projevila pokračující tendence k jednoduchosti uspořádání scény a úspornosti rekvizit a kostýmů. Např. v inscenaci Pohádky kavkazské myši bylo pozadí scény tvořeno zavěšeným pruhem látky s otvory (které bylo možno otvírat a zakrývat). Takové uspořádání umožňovalo varibilnost scény a zvyšovalo dynamičnost představení.
Objevoval se i znak při ztvárňování postav a situací. Např. v inscenaci Nejsem Popelka se velmi nápaditě pracovalo s šátky – představovaly šaty, které si vybírají na ples, svatební závoj i povijan s miminkem. Šátky i svou barvou nesly důležitou informaci – bílá pro Popelku atd. Symbolické bylo i vytvoření (z vlastních těl) kolovratu v recitačním pásmu Zlatý kolovrat (dívky chodily v kruhu, k jehož středu byly natočeny bokem a jednu ruku měly do středu upaženu) .
Opět se ukázalo, že dětskému divadlu svědčí jednoduchost, nadsázka, že není dobře, když se děti staví do pozic dospělých herců. Potěšitelné bylo to, že vedoucí souborů při rozboru svého představení uváděli, že se děti podílely na volbě tématu, že hrály o tom, co je právě zajímá, což se projevilo v tom, že většina inscenací byla posunuta k současnosti. I do pohádek zasahovala současnost – někdy se však vyskytly problémy s vhodností tohoto přesahu (např. v Poněkud ztracené princezně nabízeli čarodějnici místo na ministerstvu). Někdy byl i problém nepodlehnout až příliš plánům dětí a udržet inscenaci v pevném rámci (Elizabeth).
A jak to nakonec dopadlo? Viděli jsme několik velmi zajímavých inscenací, např.souborů Lannovky, který vede Pavel Petrovský, nebo Zlatý kolovrat Dramaťáku Vimperk v čele s Ivou Karasovou. Jako inspirativní označila porota inscenace Pohádky kavkazské myši souboru ZŠ Školní ulice, Bechyně pod vedením Františka Oplatka a inscenaci Elizabeth souboru Velmi dramatický kroužek s vedoucí Kateřinou Škrétovou.
A kterou inscenaci uvidíme na celostátní přehlídce? Porota k postupu vybrala představení Nejsem Popelka, které hrálo Divadélko Růžek z Českých Budějovic, vedené Alenou Vitáskovou. Tradiční téma jednoho z nejstarších příběhů bylo ztvárněno bez patosu s použitím velmi čistých divadelních prostředků. O barevné i pohybové symbolice šátků jsem se již zmiňovala. K vyprávění volili variantu „divadla na divadle“, což jim umožnilo (mimo jiné) i přirozeně zvládnout postavy mužů (prince a tatínka). Inscenace byla dobře vystavěna i po stránce dramatického napětí, takže zaujala porotu i diváky.
Jaké tedy bylo třinácté Bechyňské jaro? Plné nápadů, dobré nálady, pracovní atmosféry a lásky k divadlu.
Zpracovala Jindřiška Bumerlová