Texty: HULÁK, Jakub: Dětské divadlo na Otvírání 2005

(Převzato z Deníku dětské scény 2005, č. 0)
Program přehlídky pořádané tradičně v Karlínském Spektru tvořilo osm představení souborů, které letos postoupily ze čtyř meziobvodních kol (pořádaly je DDM Modřany Praha 4, Klub Klamovka Praha 5, DDM Praha 7 a DDM Praha 8, obvodní přehlídka v Karlínském Spektru se neuskutečnila pro nedostatek souborů). V lektorském sboru zasedli Nina Petrasová, Marie Poesová a Jakub Hulák.
Jako první se nám představil soubor nejmenších dětí TY-JÁ-TR – SKŘÍTCI z DDM Praha 7 (vedoucí Radka Tesárková a Monika Svobodová) s drobným recitačním pásmem Elce pelce. Přes převažující popisnost v rozehrávání básniček a jistou nepřehlednost způsobenou nedostatečným oddělením jednotlivých textů působilo představení sympaticky nasazením dětí a vzhledem k jejich věku i překvapivě dobrým zacházením s verši.
Starší soubor z DDM Praha 7 TY-JÁ-TR – NAČERNO ml. (vedoucí Radka Tesárková a M. Tyllerová) představil na přehlídce inscenaci Stopy k rozumu aneb Nadechni se, začínáme. Pásmo etud ze života dětí chronologicky řazených od narození až po dospívání bylo proloženo písničkami dvojice Uhlíř – Svěrák v čisté a příjemné intepretaci dětí. Rozehrávané situace zaujaly zejména svým citem pro detail, tato drobnokresba s sebou ale bohužel přinesla i značnou nepřehlednost, především v důsledku vnášení falešných motivů, které nakonec v příběhu nehrají žádnou roli. Značné rozdíly byly ve scénickém provedení jednotlivých písní – od vtipně rozehrané a vypointované situace přes víceméně popisné ilustrace až po banální taneček.
Medvědí pohádky souboru ZŠ Zličín (vedoucí Dana Svobodová) doznaly výrazného pokroku od obvodního kola, přesto se ani na krajské přehlídce nezbavily jistých nešikovností v použitých prostředcích a v řešení některých situací. Přesto toto zpracování dvou pohádek Hany Doskočilové potěšilo diváky


číslo 0. - pátek - 10.6.2005 strana - 3 http://www.drama.cz/ds
přirozeným a zaujatým jednáním dětí v dobře vystavěných situacích a patřilo k nejzdařilejším počinům letošní pražské přehlídky.
Soubor ZUŠ U dělnického cvičiště, Praha 6 předvedl své zpracování Werichovy Lakomé Barky. Inscenace byla zjevně inspirovaná animovanou filmovou verzí, vedoucí souboru Irena Hrubá - Hanáková dokonce dětem poskytla právě loutku Barky známou z filmu. Hráčům ale bohužel zjevně zatím jakákoli zkušenost v zacházení s loutkou chybí. Inscenace navíc trpí nedostatkem akce – jen některé situace se doopravdy hrají, jiné se jen naznačují, a mnohé z nich pak jen odvypráví vypravěč nepříliš zaujatým hlasem. Velké nedostatky jsou také v práci s hlasem – kromě nedbalé a příliš tiché mluvy je třeba připomenout také zbytečné a nepříliš estetické zkreslování hlasu hlavní hrdinky.
K téměř pravidelným účastníkům Otvírání patří soubor ZŠ Umělecká Praha 7 pod vedením Běly Ježkové. Ta tentokrát přijela do Karlína s dětmi 1. stupně ZŠ, pro něž letos vybrala dramatizaci pohádky Míček Flíček. Právě volba textu je ovšem kamenem úrazu inscenace. Svým výrazivem je jednak zjevně zastaralý, především je ale velmi mnohomluvný (už jen úvodní debata babičky a dědečka o tom, co dají Míčkovi Flíčkovi najíst, se zdá být nekonečná) a nedramatický. Děti jsou sice vzorně vedené k velmi pečlivé výslovnosti, bohužel ale nemají příležitost jednat a celek proto působí velmi staticky.
Pásmo jednoduše rozehraných Macourkových textů se zvířecími postavami nazvané Živočichopis předvedlo Divadlo pavilon ze ZUŠ Lounských z Prahy 4 (vedoucí Iveta Dřízhalová). V příbězích se sice objevují hezké momenty, většině z nich ale chybí výraznější nápad, který by přinesl přesvědčivý posun od prvoplánové ilustrace textu k jeho svébytné interpretaci. Některým textům schází také uspokojivá pointa. Zkrátka další potvrzení toho, jak ošidné je převádět na jeviště krátké Macourkovy prózy. Pravda ale je, že v důsledku absence jedné z hráček a jednoho záskoku na poslední chvíli nedopadlo v přehlídkovém představení zdaleka vše tak, jak mělo.
Soubor Přemyšlata z DDM Praha 8 připravil k letošnímu andersenovskému jubileu inscenaci pohádky Sviňáček (v jiném překladu známé jako Pasáček vepřů). Nápadité zpracování pohádky vychází z důkladné práce souboru na rozkrytí textu a odhalení jeho aktuálních témat. V načančaných a marnivých dvorních dámách vidíme dnešní pubertální dívky, jejich kostým navíc umožňuje okamžitou přeměnu v pasoucí se prasata. Vypravěčka s princem jsou civilní a představují alternativu k umělému zámeckému světu. V sluhovi, kterého dvorní dámy posílají ke sviňáčkovi se vzkazy, odhalíme „archeytyp“ mladšího bratra, kterého sestra bez rozpaků využívá jako poslíčka. Představení by prospěl přesnější temporytmus a větší fyzické zapojení všech hráčů. U improvizovaných scén by stálo za to uvažovat o fixaci některých záchytných bodů – např. v obraze ochutnávání z kouzelného kotlíku ztrácí představení invenci i spád. Jako nedomyšlené se zatím jeví i prostorové rozvržení scény – chybí pocit distance mezi „vysokým světem“ paláce a „nízkým světem“ sviňáčka a jeho vepřů. Jasně převažujícími kvalitami si ovšem Přemyšlata pod vedením Jany Machalíkové vysloužila přímý postup na Dětskou scénu 2005.
S dalším zpracováním Werichovy Lakomé Barky se představilo Soukromé reálné gymnázium Přírodní škola Praha 9 pod vedením Františka Tichého. Skupina není divadelně příliš vybavená, což je ovšem pochopitelné. Jde o celou třídu starších dětí, pro které je divadelní inscenace pouze jedním z každoročních školních projektů. Tato divadelní aktivita působí sympaticky, přece jen ale trpí řadou nedostatků, především zmatkem v použitých prostředcích pohybujích se od imaginární rekvizity až po naturalismus, vnějškovou charakterizací postav či nevyřešením některých základních momentů příběhu.
Podtrženo a sečteno, pražské Otvírání v posledních letech nabralo nový dech a i když letošní rok nepřinesl mnoho mimořádných inscenací, nepředstavuje ani propad proti minulým ročníkům. Z hlediska spolupořadatele si musím spíš postesknout nad tím, jak těžké je organizovat přehlídku na místě, kde se každý rok vystřídá pracovník, který má akci na starosti.
Jakub Hulák