Texty: AS 2004, č. 1, s. 3 - 4. Vladimír Justl.

PŘEDJUBILEJNÍ VALMEZ

Předjubilejní (39.) ročník Moravského festivalu poezie „O štít města Valašského Meziříčí“ se konal ve dnech 20. – 22. listopadu 2003. Klání se před sedmi porotci, vybavenými tradičními tabulkami s hodnotou 1 – 10, letos za předsednictví slovenského básníka Jána Buzássyho, účastnilo pouze 25 recitátorů (14 ze Slovenska, 11 z České republiky). Do druhého kola jich bylo pozváno 17, z toho 12 Slovenek a Slováků.
Pochopitelně se nabízí otázka, proč tak malá účast a proč čeští přednašeči nedosáhli ani na jedno z šesti bodových ocenění (1. – 3. místo v obou kategoriích). Do Čech putovaly jen Cena 17. listopadu (Julie Goetzová, pozoruhodná báseň U netopýří katedrály od málo známého Radka Malého) a Cena Jiřího Brola, zakladatele festivalu (Kateřina Krejčová za nekonvenční přednes básně Daniila Charmse Padání, v překladu Václava Daňka). Další důvod k přemítání by mohl být geografický: první dívka je z Hrdějovic u Českých Budějovic, druhá přímo z jihočeské metropole.
Nesmíme však skočit na lep, bylo by to „hádání z kávové sedliny“ – úvahy o úpadku, malém zájmu atd. jsme čítali dost často po různých festivalech, pomalu od jejich založení. Prostě to tak je. Jeden rok je lepší, druhý hubenější. Je to možná náhoda, možná opravdu nastává čas jistého odlivu, možná… Lze to pojmout „státnicky“, mluvit o malé kulturnosti našeho času atd. – jenže: k čemu to je? Možná lze něco udělat proto, aby jubilejní ročník Valmezu byl bohatší na účast i na umělecké zážitky. Kdo může a umí, ať činí.
Přestože výkony v obou kolech byly spíš průměrné (někdy s nutností přimhouřit jedno oko), závěrečné defilé, rozumně jen z šesti vybraných recitátorů (připravila Marta Hrachovinová), vyznělo sympaticky, výkony účinkujících byly přesvědčivější než v soutěži. Týká se to obou jihočeských účastnic, Terézie Benejové (Morgenstern v překladu Ľ. Feldeka), Tomáše Dianišky (Bukowski v překladu D. Heviera; 1. místo v první kategorii) a především Ingrid Szabové, vítězky 2. kategorie, která uzavřela přehlídku gestem lyrickoepického dramatického vypravěče: tak vyzněl Buzássyho Odysseov návrat.
První z doprovodných pořadů patřil rockovému poetovi „klasikovi“ žánru Petru Vášovi a kapele Ty syčáci. Vybavil se mi jiný zvukový žongléř, velký rakouský básník Ernst Jandl, který v listopadu 1986 hostoval ve Viole (Magická slova – magické tóny; čtení F. Mayröckerové a E. Jandla za doprovodu Das Grazer New Jazz Trio „Neighbours“). V Hiršalově překladu se Jandl nabízí i našim recitátorům, ke škodě se objevuje jen sporadicky. Petr Váša byl přijat i těmi o generaci mladšími jako jejich souputník.
Druhý pořad, nazvaný nadějně Obrazy smutků a naděje, je příjemný hudebně (Ensemble Martinů: kromě skladeb B.M. okouzlili jako obvykle Sylvia Bodorová a Zdeněk Lukáš), pro mne však problematický v dramaturgii: výběrem a seřazením textů (Skácel, Hora, Bureš, Halas), pozicí hudby v kompozici celku. Nic pak nepomůže ani to, že poezii sdělují Věra Galatíková a Rudolf Kvíz.
Stylově vydařenější byl závěrečný program Modroblues slovenského bluesmana, kytaristy a zpěváka Juraje „Dury“ Turteva, který se svými přáteli předvedl zhudebnělé básně Judity Kaššovicové.
Pěkná jsou tři čísla Zpravodaje: informativní a vzpomínkové články, rozhovory, ankety (cenná a krásná na téma Jiří Demel – osmdesátník), fotografie, verše Vlastimila Třešňáka atd. – ty tři sešitky stojí za uložení do knihovny. Tak jako ostatně z každého ročníku. Čtyři desetiletí Moravského festivalu poezie jsou historií sui generis. Kromě Zpravodajů ji zachycují také tři jubilejní sborníky. Při dosažení čtvrté desítky roku 2004 jistě něco přibude. Ať se vyvede a ať je ten 40. ročník skutečně jubilejní!


Vladimír Justl