Texty: KACHLÍKOVÁ, Dana: Trdlinky, Vyškov - 2004

Sokolský dům se probudil ze zimního spánku už ve čtvrtek, 15. 1., kdy jsme jej s dětmi a paními učitelkami ze speciální školy, víceletého gymnázia, ZŠ Purkyňova, Tyršova a Morávkova oblékli do čarodějného pláště. Rázem se z něj stal dům strašidelný. To bylo totiž téma výtvarné přehlídky, která byla letošní trdlinkovskou novinkou. Chtěli jsme propojit výtvarné a divadelní umění, nalákat do divadla děti z vyškovských škol a vytvořit v Sokolském domě kouzelnou pohádkovou atmosféru, která by bez zapojení dětských představ určitě nebyla tak působivá. Ochrannou uměleckou ruku nad tím vším držel Lojza Kummer podepsaný pod letošními plakáty a diplomy.

A 16. 1. to všechno doopravdy propuklo. Už ráno se k nám začaly sjíždět soubory, (bohužel dva přihlášené kvůli řádící chřipce nepřijely, a proto jsme museli zrušit představení pro školy a vymyslet náhradní program, z čehož mně, Daně Kachlíkové a Lukáši Tvrďochovi kteří jsme vzali letos na bedra hlavní organizační práci, šla hlava kolem). Nakonec se vše vyřešilo a v 16 hodin byla přehlídka slavnostně zahájena. Místo nemocných Brnkadel jsme předvedly pásmo básní o zvířatech - Kapři a sněhuláci v tropech, které jsme sestavili na Rýmované večery. Potom se návštěvníci a děti se souborů pobavili u Comédye od Breptů ze Sněžného. Posledním představením pátečního dne byla Lakomá Barka, kterou zahrálo studio Racek z Brna.

O přestávkách si mohli diváci přečíst časopis Tralalák, který měla na starosti Iveta Mindeková, která se postarala taky o propagaci festivalu a nutno uznat, že s ní kvůli neochotě místních novin měla značné problémy. S počítačem a tiskem jí pomáhal bojovat Laďa Schreiner. Hry a soutěže vyplňující přestávky připravily Táňa Šamalíková, Míla Skácelová, Eliška Kudláčková, Ája Chládková, Alča Berčíková, Peťa Kačálková a Iva Hutařová. Hanka Vymazalová s pomocnicemi unavené občerstvila návštěvníky ve své čajovně voňavými nápoji.

Po večeři na obchodní akademii čekaly na děti rozborové semináře na gymnáziu, kde se taky spalo. Snažili jsme se s Lukášem přivést děti k tomu, aby se podívaly na zhlédnutá představení z jiného úhlu pohledu, inspirovaly se zajímavými prvky nebo zkusily něco společně vylepšit. A pak, pokud nepočítáme spory o lepší místo na spaní a noční reje našich hostů, skončil první festivalový den.

V sobotu dopoledne se nevyspalých dětí ujaly StřeL.I. - tedy hráči středoškolské improvizační ligy z Prahy, kteří v rámci dílen trénovali ostatní mladé herce v některých disciplínách improvizačních zápasů. Dílna mnoho účastníků nadchla a možná že díky ní pronikne tento divadelní sport i do jiných měst, než je Praha, Plzeň, Brno a Ostrava, kde už funguje- kdo ví.

A po obědě začal zase pořádný festivalový mumraj v Sokolském domě. Davy návštěvníků se do něj sice nehrnuly, ale utěšili jsme se aspoň tím, že vznikla o něco komornější atmosféra. Tu však bohužel narušovalo podivné chování některých diváků, s politováním nutno dodat, že byli členy nejmenovaného zúčastněného souboru. Ale i tak to herci zvládli na jedničku. Mladší děti z Blučiny nás stejně jako loni překvapily milým a propracovaným loutkovým představením O pokažené válce, druhá polovina Breptů nás poutavě provedla ranými dějinami naší země. Místo inscenace Říkali mi Leni ze ZUŠ Uherské Hradiště, sklidila úspěch hip-hopová taneční skupina I. N. D. a breakeři Ich bin OK. Celou přehlídku uzavřel zápas v improvizační lize, která je na české divadelní scéně docela čerstvou novinkou. Zařadila se do kategorie divadelních sportů a funguje na principu hokejového zápasu. Celé utkání řídí přísná trenérka nebo trenér, kteří stopují čas, pískají fauly, losují témata scének vymyšlená diváky a dohlíží na hlasování o vítězi. Hráči soutěží v jednotlivých kategoriích jako třeba němý film, dabing, prskavka a podobně.

Je to docela složité na vysvětlování, a tak radši pokročím k tomu, jak to všechno skončilo. Tak tedy po lize jsme předali všem skupinám zapojeným do výtvarné i divadelní přehlídky diplomy i ceny. Někteří se divili, proč všem. My jsme si totiž kladli za cíl vytvořit přehlídku, při které nemusí účastníci ztrácet energii ke vzájemné inspiraci, konkurenčním bojem. Chtěli jsme dát příležitost setkat se, užít si společných zážitků?(dále si můžete doplnit vhodné idealistické myšlenky, které jste četli už někde jinde. My jsme v ně před festivalem opravdu věřili, ale v průběhu je kvůli problémům a vyčerpání proklínali? a teď už je zase, odpočatí, zase vynášíme do nebes).

Pak ještě mohli účastníci zhlédnout za odměnu film Prasátko a jeho velký příběh a potom a posléze taky po dobré večeři, proběhl opět rozborový seminář. Po něm následovala velká noční hra - tedy boj proti skřetovi, kterou pro děti připravily Ola Pitelová a Iva Šmelová. V rolích pohádkových postav, proti kterým děti bojovaly doslova na život a na smrt vystoupili Alča Berčíková, Lucka Komňacká, Ivča Mindeková, Lojza Kummer a Honza Hruška s Daliborem Dufkem a Ondrou Viktorinem (nesmím opomenout, že tito tři se spolu s Přemkem Ševčíkem starali o technické zabezpečení přehlídky). Děti nakonec bojovnou písní překonaly ukrutného skřeta a získali poklad v podobě tašek plných sladkostí. A pak se mělo jít spát.

No a ráno, po rozespalém loučení všichni odjeli a my, organizátoři, jsme šli odstrojit Sokolský dům z čarodějného hávu, aby se mohl ještě trochu prospat před nadcházející plesovou sezonou. A tak jsme se po jeho vzoru, šli dospat i my a zdálo se nám o poničených věcech, vyúčtování, nedorozuměních a shonu, ale i o tom, jak to přesto všechno nakonec vyšlo a jak se do toho příští rok pouštíme zase znovu.
Za pořadatele Dana Kachlíková