Texty: Ostrava-Poruba, MACEK, St.: Tentokrát v Ostravě (Jak jsou lelci velcí , úryvek). AS 2003, č. 3.

MACEK, Stanislav: Tentokrát v Ostravě. AS 2003, č. 3, s. 42-43.
úryvek:
Jak jsou lelci velcí nebyla otázka položená divákům k ověření jejich znalostí z přírodopisu, ale byl to název autorské divadelní hříčky pro děti i dospělé, kterou napsali místní porubští divadelníci Karel Prais a Alena Pončová. Inscenování se ujal soubor Divadelní společnosti Jitřenka z Ostravy-Poruby pod režijním vedením spoluautorky. Velmi jednoduchý příběh ze současnosti o školačce Aničce, odehrávající se během jednoho dne, měl poukázat na problém nudy v jejím životě.
Zajímavá inscenační forma, která svým sugestivní začátkem plně upoutala diváky, představila dva světy. Svět Aničky, její matky a doktora a svět představovaný postavami Lelků, kteří vyhledávají nudící se děti a snaží se je zabavit různými žertovnými kousky a průpovídkami, a tak jim aspoň na čas vyplnit jejich dlouhou chvíli. A zde je určitý problém celé inscenace. Vzájemné prolínání těchto dvou světů splývá v jeden celek, divák ztrácí orientaci a kontakt s myšlenkovým poselstvím hry. Svou pozornost spíše soustřeďuje na velmi dobře zpracované pohybové kreace Lelků při téměř artistických výkonech. Splývavost oněch dvou světů s nejednoznačným rozdělením neumožňuje vytvářet potřebné dramatické situace a zůstává jen u exhibičního představení Lelků. Je škoda, že nesporné herecké kvality souboru touto určitou inscenační nejasností nenašly své uplatnění.