Texty: Ostrav-Poruba, Dospělí dětem 2003. MACEK, Stanislav: Tentokrát v Ostravě. AS 2003, č. 3, s. 42 - 43

Vliv nového územního uspořádání ve východní části Moravy se letos určitým způsobem promítl i do činnosti Divadelního centra v Podbeskydí jak co do okruhu počtu divadelních souborů, tak i do nutnosti hledání nových míst oblastních přehlídek. To se dotklo zejména divadelní přehlídky Dospělí dětem, která se tradičně konala v obci Hovězí (bývalý okr. Vsetín), která je dnes součástí Zlínského kraje. Na základě vyhlášeného konkursu na místa konání oblastních přehlídek byla vybrána dvě nová místa: Ostrava-Poruba pro přehlídku Dospělí dětem a Štítina pro přehlídku venkovských divadelních souborů.
Prvně uvedená se konala ve dnech 25. a 26. dubna 2003 v Domě kultury Poklad v Ostravě-Porubě. Organizace přehlídky se ujal Odbor školství a kultury městského obvodu Poruba ve spolupráci s občanským sdružením Divadelní společnost Jitřenka Ostrava-Poruba. Přehlídky se zúčastnilo 5 divadelních souborů, jejichž představení byla dětskými diváky velmi vřele přijata. Škoda, že představení, která se konala v sobotu, měla poměrně malou diváckou účast. K otázce návštěvnosti, zvláště ve dnech pracovního volna, by měli organizátoři více přihlížet, především pokud jde o volbu účinné propagace. Kulturní význam celé akce potvrdil svou přítomností starosta městského obvodu pan Miroslav Novák. Po organizační stránce lze konstatovat, že přehlídka splnila svůj společenský význam i při malém počtu vystupujících souborů. A za to patří poděkování všem, kteří se na její přípravě a vlastním průběhu podíleli.
Nyní několik poznámek k vlastním vystoupením. Inscenaci s názvem O solném králi uvedl soubor divadla Čtyřlístek z Frýdku-Místku. Úprava dramatické předlohy Jana Jílka se svou zestručněnou inscenační formou soustředila na zvýraznění jednotlivých dramatických situací při snaze uplatnit všechny herecké výrazové prostředky. Významnou roli při tom sehrála hudebně zvuková složka, která byla důležitým motivačním prvkem jednání osob a vytvářela příslušnou atmosféru jednotlivých dramatických situací. Nemalý podíl na celkovém vyznění inscenace mělo scénografické řešení jednotlivých obrazů, jak po stránce prostorového uspořádání, tak i po stránce estetické (solné království). Pohádkovosti bylo dosaženo i působivými kostýmy. Na celkové úspěšnosti představení má hlavní podíl režijní práce Zity Maršálkové, zejména při vedení herců. Téměř u všech byl zřejmý dramatický vývoj plně podporující režijní záměr – připravit pohádkovou podívanou, ale poukázat i na existenci jistého hodnotového žebříčku. To se projevilo zvlášť výrazně v pojetí postavy královny v podání Jitky Kukuczkové (cena).
Pipi Dlouhá Punčocha byl název další hry uvedené divadlem Modrý slon z Ostravy-Michálkovic. Dva interpreti předvedli zajímavý jevištní tvar, v kterém se funkčně a organicky propojovaly prvky loutkového divadla s divadlem živého herce v příbězích známé literární postavy spisovatelky Astrid Lindgrenové. Inscenačním záměrem byla od prvopočátku snaha účinkujících o maximální zapojení dětského diváka do jednotlivých situací vytvářených na jevišti. Dokonce se děti mohly stát i přímým účastníkem jevištního dění při simulované návštěvě cirkusu. Organickou součástí inscenace byla hudební a zvuková složka, která nejen spojovala jednotlivé dramatické situace, ale určovala rytmus jednotlivých akcí i celého představení. Vladimír Galusek, autor hudební složky inscenace, se tak stal svou produkcí rovnocenným partnerem herečky Ireny Schubertové, jejíž tvořivá práce při zvládání jednotlivých postav hry si zasluhuje plného uznání. Herecky náročné zvládnutí inscenačního záměru umožnilo i jednoduché a funkční scénografické řešení jevištního prostoru paravánovou dekorací. Určitým nebezpečím bylo přímé zapojení dětského diváka do jevištního dění při improvizačních vstupech. Tento způsob inscenování sebou nese určité riziko retardace rytmu představení v případě časově neúměrného přetažení dětských vstupů. Týká se to především návštěvy v cirkuse. Zde by měla platit zásada „všeho s mírou“. Úskalí bylo zdoláno díky suverénnímu jednání hlavní aktérky (cena).
Jak jsou lelci velcí nebyla otázka položená divákům k ověření jejich znalostí z přírodopisu, ale byl to název autorské divadelní hříčky pro děti i dospělé, kterou napsali místní porubští divadelníci Karel Prais a Alena Pončová. Inscenování se ujal soubor Divadelní společnosti Jitřenka z Ostravy-Poruby pod režijním vedením spoluautorky. Velmi jednoduchý příběh ze současnosti o školačce Aničce, odehrávající se během jednoho dne, měl poukázat na problém nudy v jejím životě.
Zajímavá inscenační forma, která svým sugestivní začátkem plně upoutala diváky, představila dva světy. Svět Aničky, její matky a doktora a svět představovaný postavami Lelků, kteří vyhledávají nudící se děti a snaží se je zabavit různými žertovnými kousky a průpovídkami, a tak jim aspoň na čas vyplnit jejich dlouhou chvíli. A zde je určitý problém celé inscenace. Vzájemné prolínání těchto dvou světů splývá v jeden celek, divák ztrácí orientaci a kontakt s myšlenkovým poselstvím hry. Svou pozornost spíše soustřeďuje na velmi dobře zpracované pohybové kreace Lelků při téměř artistických výkonech. Splývavost oněch dvou světů s nejednoznačným rozdělením neumožňuje vytvářet potřebné dramatické situace a zůstává jen u exhibičního představení Lelků. Je škoda, že nesporné herecké kvality souboru touto určitou inscenační nejasností nenašly své uplatnění.
Druhý divadelní soubor Divadelní společnosti Jitřenka Ostrava-Poruba uvedl stejnou hru již jmenovaného autora Jana Jílka tentokrát pod původním názvem Sůl nad zlato. Režisér Dušan Zakopal směřoval celkovou koncepci inscenace k současným myšlenkovým názorům při zachování pohádkového rámce. Funkční scénografie ve spojení s tvořivým hereckým projevem jednotlivých interpretů vytvořila potřebnou pohádkovou atmosféru podporovanou zvládnutými dramatickými situacemi. Výrazným pojetím postavy Solného krále zaujal Petr Spurný (cena). Lze jen litovat, že právě na tomto představení bylo velmi málo diváků. Tato skutečnost se nijak neprojevila na celkovém vyznění představení a všem účinkujícím bylo možno vyslovit poděkování za dobře odvedené dílo.
Divadelní a šermířská společnost Divadlo bez střechy Ostrava přišla na přehlídku s hrou Františka Janečky Komedie del´ Morte. Hříčka s jednoduchým příběhem situovaným do středověkého prostředí dala účinkujícím plnou možnost uplatnění herecké tvorby v široké škále výrazů až po perfektně zvládnutý šerm, který byl organicky zapojený do děje. Vtipné situace plné nadsázky navazující na sebe v nepřetržitém sledu, pomohly vytvořit , vedle působivé scénografie a kostýmů, silný divadelní zážitek. Rozhodující místa v dějovém vývoji byla doprovázena hudbou produkovanou přítomnou symbolickou postavou, představující život i smrt. Vedle autorského přínosu oprávněnou pozornost vzbudila režijní práce Františka Janečky (cena) a také herecký projev Radima Jacoška v roli studenta (cena). Na příkladu této inscenace lze vidět, jak se zájem o historický šerm může přetavit v působivé divadelní představení nejen efektní na pohled, ale obohacené o nadčasovou myšlenku o smyslu života.
Oblastní přehlídka Dospělí dětem dobře zapustila své kořeny V Ostravě-Porubě a je potěšitelné, že místní organizátoři projevili chuť přehlídku v místě udržet i v letech budoucích. Lze si jen přát, aby se rozšířil počet těch, kteří jsou ochotni předvést výsledky svého snažení v inscenacích pro děti na krajské přehlídce.
Stanislav Macek