Texty: AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová: Don Juan

EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.

Šumavský ochotnický spolek – ŠOS Prachatice se představil s inscenací Molièrovy hry Don Juan v úpravě a režii Jaromíra Hrušky. Hruška se pokusil o netradiční a svébytnou interpretaci hry, v níž se v inscenačních prostředcích v podstatě vrací ke středověké moralitě – neustále se opakujícím motivem smrti, redukcí témat a charakterů obsažených v původní předloze, hudebním akcentováním momentů, kdy se Don Juan dopouští morálních prohřešků. Ale Hruška jde ve svém výkladu ještě dál: vytváří inscenaci transsexuální, v níž se mužský a ženský princip spojuje a v níž nehraje pohlaví v podstatě žádnou roli. Projevuje se to v obsazení postav, v kostýmech, v líčení, v herectví… Vše se odvíjí od obsazení Sganarela ženou (výborná Jana Levá), kdy postava není interpretovaná tradičně jako pragmatik, kterému jde především o peníze, ale jako člověk (Sganarel? Sganarela?), konající všechno z lásky k Donu Juanovi. Postava Dona Carlose (bratra Elvíry) je transponována do postavy Doni Carly, v jejímž kostýmu i jednání stopujeme mužské prvky, ale která Donu Juanovi rovněž podléhá. Don Juan má v sobě naopak hodně ženskosti a ženy mu podléhají především proto, že dokáže naplňovat jejich tužby. Zatímco ten, kdo se chová jako chlap (Petřík), nemá u žen šanci. Hruškova inscenace je pokusem o jedno veliké gesto a u Juana je jím život na okraji společnosti. Tudy nacházíme i spojení k dnešku, k adrenalinovému způsobu života. Výraznou úlohu v inscenaci hraje složka hudební i výtvarná. I když je celek promyšleně budován, není zcela bez problémů. Ne všechno dokážeme přečíst a ne všechno nám organicky zapadá do celku (například výběr a použití některé hudby či sám o sobě hezký souboj Perličky a Mušličky). Ale je nesporné, že je prachatický Don Juan inscenací netuctovou, inscenací mimořádných kvalit.