Texty: Hvozdná, AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová: Gazdina roba

EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.


Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná přivezl do Třebíče inscenaci hry Gabriely Preissové Gazdina roba. Tato hra je hluboce zakotvena v reáliích doby svého vzniku, tedy 80. - 90. let 19. století, kdy základem dramatické situace jsou rozdíly mezi chudými a bohatými, rozpory náboženské. Je proto nutné položit si otázku, čím pro nás může být tato hra zajímavá dnes. Snad rozhodováním člověka v mezní životní situaci. Režisér Dušan Sitek neklade tolik důraz na společenské okolnosti, jako na rozhodování a jednání postav, především Evy, Mánka a Samka. Eva je ve své touze žít šťastný život podle svých představ až umanutá a sebestředná a posléze se zdá, že více než o šťastný život jí jde o to, aby všem ukázala, že dosáhla svého. Alena Balajková ji hrála sice niterně a výrazně, ale poněkud jednostrunně v poloze trpitelství a ublíženosti, takže už od samého počátku byla v podstatě předurčena k tragickému konci. Poněkud tak byl oslaben proces vnitřního boje a rozhodování (jako by do ničeho nešla naplno) a některé její reakce pak působily neadekvátně. Nevyšel tedy ani onen osudový tlak závěrečného skoku do Dunaje. Snad právě proto v Třebíči výrazněji vystoupilo téma obou mužů, kteří se zamilují do jedné ženy a jak to řeší. Především Mánek Mešjaný Jana Balajky byl výrazný a věrohodný ve všech polohách. Řešení jevištního prostoru je účelné, ale výtvarně nejednotné. Diskutabilní je velké kolo vzadu, které není funkční a zbytečně ubírá prostoru hloubku. Nesporné ovšem je, že inscenace Kroužku divadelních ochotníků z Hvozdné je přehledná a má názor a řád. Výrazně k tomu přispívá i její hudební rámec.