Texty: AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová: Racek.

EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.

Už řadu let dochází v našem divadle k pokusům o nové interpretace Čechovových her, především pak o hledání humoru v nich a o jejich výklad z tohoto hlediska. K takovým pokusům můžeme řadit i Racka v provedení Divadelního klubu Českokrumlovské scény. Režisér René Vápeník rozcupoval v první části hry téměř všechny motivy a na jejich bázi vymýšlí složité akce všeho druhu, jejichž prostřednictvím vytváří karikované obrazy zdeformovaných lidí, jejich afektovaný, až panoptikální svět. Bohužel, proti Čechovovi zjednodušený: Čechov je v základních východiscích i obrazech života daleko složitější. Ale co je důležité především – obsahuje i lidskou dimenzi, lidská témata a jejich vývoj. Ve Vápeníkově inscenaci se postavy v podstatě nevyvíjejí. V prvních dvou dějstvích je nastolen panoptikální svět, který se ve třetím dějství (zřejmě nezáměrně) poněkud rozpadá (je to dáno především motivem Máši, který se tomuto pojetí vzpírá). Ve čtvrtém dějství je najednou hrán Čechov, tedy i onen lidský rozměr. Zřejmě to má být záměrný kontrast. Jenže pokud je v počátku hry postava Niny nastolena jako povrchní holka, která všechno řeší prostřednictvím svých ňader, není uvěřitelná její proměna v niternou bytost v závěru hry. Dokonce si můžeme klást i otázku, o čem nám to vlastně chtěli hrát, co nám chtěli sdělit. Přitom je nesporné, že inscenace je ambiciózní, promyšleně budovaná a až pozoruhodně zorganizovaná. Sledovali jsme řadu zajímavých režijních řešení a nápadů, ale ne vždy zřetelně sloužily výkladu textu. Pěkné jsou kostýmy. Velmi schopný a disponovaný je i herecký kolektiv. Ale mnohovrstevnatost Čechovovy hry se českokrumlovskému souboru nepodařilo interpretovat v plném rozsahu.