Texty: Česká Třebová, Hýbl, Exnarová, Alena: Rodina je základ státu, AS 2005, č. 3, s. 8-17.

EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.

Hra Raye Cooneyho Rodina je základ státu je řemeslně velmi dobře napsanou, a proto často inscenovanou crazy komedií. Není se tedy co divit, že si ji vybral také Divadelní soubor Hýbl při KC Česká Třebová. Ústřední postavou komedie je lékař Mortimore, který prožívá svůj velký den, neboť má mít důležitou přednášku a posléze, pokud se podaří, být povýšen. Do této úvodní nervózní situace pak postupně vpadají další postavy a vrší se problémy a zápletky. Aby inscenace vůči divákovi fungovala co nejlépe, musí být vrstvení lží jakoby vymýšleno přímo na jevišti. To se v inscenaci Hýbla neděje. V úvodu je nasazeno poměrně rychlé tempo, ale je to jen souvislý tok řeči, nejsou budovány situace, ba ani slovní gagy nejsou vystavěny, takže se inscenace stává poněkud monotónní a nudnou. Pokud se diváci baví, pak je to vtipy ukotvenými už v textu. Navíc ani prostorové řešení nepomáhá odehrání situací v rychlém sledu: prostor si zbytečně zastavěli, takže se řada důležitých věcí děje za nábytkem a rychlý pohyb prostorem je znesnadněn. Hlavním problémem českotřebovské inscenace je ale věkový posun v hereckém obsazení hlavní postavy, aniž by tomu byla přizpůsobena předloha, takže základní situace a všechno to, co se od ní odvíjí, nepůsobí zcela uvěřitelně. Soubor v programové brožuře napsal, že s touto inscenací zaznamenal v České Třebové úspěch. Je to jistě možné, protože doma fungují principy takzvaného sousedského divadla, kdy diváci v hledišti vnímají dění na jevišti především prostřednictvím lidí, které znají, a tedy vděčněji, protože ještě v jiných souvislostech. V kontextech čistě divadelních však tuto inscenaci nelze považovat za zcela zdařilou.