Texty: VYHODNOCENÍ XXXVII. NP venk. div. souborů KDP 2006, Větrník č. 8.

KDP 2006 - cena
Aleně Hošťálkové za roli Jeleny Ivanovny Popovové v inscenaci hry Antona Pavloviče Čechova Medvěd

Za porotu František Laurin:
Z přebohatého díla A. P. Čechova si soubor Divadla nad kinem z Horní Moštěnice vybral dvě půvabné miniatury - Výročí a Medvěda. Přes rozdílnost základních situací mají tyto aktovky něco společného. Každá končí úplně jinak, než začíná. V grotesknějším Výročí se očekává slavnostní ocenění šéfa banky, v Medvědovi se začíná sporem o to, zda vrátit, či nevrátit peníze. Výročí končí naprostým chaosem a rozvratem. Medvěd pak končí začátkem šťastného vztahu. A u obou mezi začátkem a koncem je veliký oblouk hereckého jednání, čitelné mikrosituace a zlomy. Výročí nemělo dostatečně režijně ujasněnou situaci, probíhá ve volném temporytmu a souboru se (přes snahu o jistou charakteristiku postav) nedaří situace gradovat, postavy nejednají se silnou motivací. V Medvědovi stojí herecké jednání představitelů dvou hlavních hrdinů na přesné zpětné vazbě, dialogy mají spád i humor. Je znát i přesné sledování a vzájemné odhalování vlastních cílů. Představitel Smirnova Slávek Odložil působí svým kostýmem, jako by právě přišel ze salonu a ne, že by objížděl v zoufalém chvatu své věřitele. Někdy se zdá, že místo vnitřního procesu reaguje gestem a výraznou mimikou, jakoby postavu spíše představoval, než ji žil. Nicméně se jedná o výkon suverénní, jevištně nosný. Představitelka Popovové Alena Hošťálková má všechny předpoklady zahrát bohatou škálu proměn této osamocené a nevyžité vdovičky, má šarm, humor, ženskou přitažlivost a přesně chápe oblouk postavy. A ona to byla, která dávala svým mimořádným výkonem zapomenout na jinak ne příliš podařený večer.

Recenze soutěžních představení uveřejněné ve zpravodaji 37. KDP ve Vysokém nad Jizerou
Divadlo nad kinem, Horní Moštěnice: Výročí, Medvěd

O díle A. P. Čechova by se dalo hovořit hodiny, právě tak by se daly napsat stohy stran o různých názorech na to, jakým způsobem ho inscenovat. U jeho miniatur většinou psaných v mladším období tak široká paleta názorů nebývá. Několik set povídek, často dramatizovaných (např. Neil Simon - Hodný pan Čechov), i jeho půvabné aktovky mají humor, přesnou charakteristiku postav, situaci a často překvapivý zvrat a lidskost. Často charakterizovanou jako „Slzy, které svět nevidí".
Výročí začíná těsně před zahájením oslavy. Šipučin bude přijímat hold, který si částečně objednal. Chirin cítí velkou příležitost servilně napsat zprávu pro svého nadřízeného a vylepšit svou situaci. Vpád žen ničí všechno. Čas se krátí a oslava ještě než začala končí marasmem. A právě to podstatné - vývoj situace jakoby inscenace postrádala. Vše probíhá ve volném tempu, bez proměny, situace se nevrší, postavy spolu nejednají, spíše se informují. Jsou sice herecky charakterizovány, ale přesto nevytvářejí vzájemný konflikt, nenarušují přípravu situace, a tak se vrchol nedostaví. A ve chvíli, kdy i herci hrají spíše vedle sebe, ne spolu se může inscenace minout účinkem.
Medvěd stojí na velké proměně situace a vývoje vztahu dvou lidí. Herecké jednání stojí na přesné zpětné vazbě, vzájemném kontaktu, postupném sledování realizace svého cíle a šokujícím zjištění, že se situace vyvíjí způsobem, který nikdo nepředpokládal. Oba představitelé jsou jevištně výrazní s nezbytnou dávkou proměny. Představitel Smirnova nemá zcela přesnou charakteristiku člověka, který objíždí schvácen své dlužníky, oblečen je spíše do salonu, ale nicméně svou určitostí tvoří dobrý protipól své partnerce. Někdy působí tak, že hraje vnější kresbu postavy a přesných reakcí, ale s menším vnitřním propojením a vývojem. Představitelka Popovové má pro tuto postavu mimořádné předpoklady - šarm, vnitřní těkavost a proměnu, hravost, schopnost sledovat partnera a realizovat své postupné kroky.I vývoj postavy je hrán v přesném oblouku vývoje situace.
Inscenaci trochu chybí pevnější vrstvení jednotlivých mikrosituací a přesnější určení bodů, kdy se situace lomí a přechází v kvalitativně jinou. Hraje se na trochu sterilní scéně, která hercům nepomáhá. Inscenaci obou aktovek chybí pevnější režijní vedení a výklad, takže působí, že jsou herci někdy ponecháni sami sobě. Medvěd zachraňoval večer ne snad tolik svým celkem , ale především představitelkou Popovové.
Jednotlivá inscenace a její repríza nemůže být svědectvím o skutečných kvalitách souboru, který na jiných přehlídkách prokázal své kvality. Slyšel jsem o velmi úspěšných večerech moštěnického souboru. Obávám se však, že večer ve Vysokém se k nim nepřiřadí.
František Laurin
Vyšlo ve Větrníku č. 6
19. 10. 2006

Čechovových miniatur ze dne 19. října. Neil Simon nenapsal hru „Hodný pan Čechov", ale „Hodný pan doktor", přestože Čechov doktorem byl. Z recenze též vypadlo ocenění pana Slávka Odložila za výjimečnou obětavost, se kterou hrál v indispozici a umožnil tak realizaci představení. Případné čtenáře recenze prosím, aby si laskavě zde připomenuté doplnili.
František Laurin
Vyšlo ve Větrníku č. 7
20. 10. 2006