Texty: Pyšely, Sokol, Malované na skle, 2006, hodnocení na XXXVII. NP venk. div. souborů KDP 2006, Větrník č. 8, Hraše Jiří

KDP 2006 - ceny:
Janu Linhartovi za pěvecký výkon,
Jaroslavu Pařízkovi za hudebně pěvecké nastudování inscenace hry Ernesta Bryla a Kateřiny Gärtnerové Malované na skle

KDP 2006 - čestná uznání:
Tomáši Bartáčkovi za roli Ďábla,
Tomáši Chmátalovi za roli Janíka,
Martině Linhartové za roli Smrti v inscenaci hry Ernesta Bryla a Kateřiny Gärtnerové Malované na skle

Ochotnický spolek TJ Sokol Pyšely našel silný citový vztah k hudebnímu zpracování jánošíkovské legendy polských autorů Ernesta Bryla a Kateřiny Gärtnerové. Šťastně použili i přebásnění textů Jaromírem Nohavicou. Autoři sami odmítali tvrzení, že napsali muzikál (zpívané party jsou řazeny jinak, všechny texty podloženy hudbou, neexistuje dělení na čísla, v improvizaci zazní melodie, ostatní se přidají, vše se rodí před divákem). Soubor šel cestou jinou. Předlohu výrazně zkrátil a inscenaci stavěl na jednotlivých hudebních číslech směřujících k dílčím potleskům. Zkušený režisér vědomě volil jiný úhel pohledu na situace, protože věkové složení souboru by neumožnilo hrát plnokrevnou zbojnickou baladu. Inscenace se tak stává velmi citlivým a zaujatým převyprávěním příběhu, působí spíše jako jevištní koncert hudebně dramatického díla, kde se soubor přeskupuje do určitých aranžmá podle potřeby scénického řešení bez výraznějšího hledání situace a jevištní metafory. Z jednotlivých postav pak nejvíce upoutaly Smrt Martiny Linhartové, Janík Tomáše Chmátala a Ďábel Tomáše Bartáčka, ale i oba vypravěči. Podstatná je ovšem výborná muzikálnost souboru, úprava partitury a hudebně pěvecké nastudování Jaroslavem Pařízkem. A to nakonec přineslo i vřelou odezvu publika.

Recenze soutěžních představení uveřejněné ve zpravodaji 37. KDP ve Vysokém nad Jizerou
Ochotnický spolek T. J. Sokol, Pyšely: Malované na skle

Pyšelský soubor přivezl inscenaci podle Brylla - Gärtnerové - Nohavici Malované na skle. Kompozice večera vzdáleně připomíná inscenace E.F.Buriana: je tu náčrt vyprávěného příběhu (příběh zbojníka od kolébky do smrti) v řadě kapitol sdělovaný převážně lyrickým materiálem. Text inscenace je zkrácený z původně dramatické předlohy a to tak, že jsou vybrány téměř výhradně hudební partie. To je také zřetelně silná stránka ansámblu jak v pěvecké, tak v jeho instrumentální části. Soubor projevil výrazný smysl pro hudební rytmus a rytmický projev.
V hereckém projevu, kde ostatně upravená předloha dává minimálně příležitosti, se chování interpretů omezilo na obecně pohybovou škálu připomínající akce operního sboru. Těch něco málo rekvizit na jevišti neumožnilo hereckou akci výrazněji rozvinout. Skutečný dialog byl vlastně jen v závěrečném sporu mezi andělem a čertem.
Přesto se v tomto hudebně-lyrickém obrazu objevily některé výrazné postavy. Především smrt (M. Linhartová), která svojí podobou a některými výraznými akcemi vytvořila pendant lidových postav smrti. Citlivou akci předvedl Janík (T.Chmátal) a výrazně si vedl Ďábel (T. Bartáček). Z kolektivní akce na jevišti je třeba vyzvednout ještě oba vypravěče (J.Linhart a P.Pilát).
Hraje se na jevišti, jehož scénický půdorys umožňuje proměňovat pohybem scénický obraz. Jistou obtíž dělá divákovi fakt, že plynulá linie zbojnického života, jakkoli jen v náznacích, ztrácí v inscenaci průběžnost a rozpadá se na uzavřené kapitoly. Navíc jsou tyto kapitoly zřetelně stavěny na vyvrcholení do potlesku. To přibližuje představení poněkud estrádnímu projevu.
Je tu nepochybně jisté přihlášení k folklóru, ale jeho stylizace nebo formulace je velmi nezřetelná. Elán souboru a temperamentní projev celého představení na jedné straně a na druhé vítaný hudební žánr přesto zajistily inscenaci na vysockém jevišti úspěch u spokojeného publika.
Jiří Hraše
Vyšlo ve Větrníku č. 4
17. 10. 2006