Texty: VLACH, Jaroslav: Divadelní opony a sály v Žarošicích a okolí, celý text

JAROSLAV VLACH
DIVADELNÍ OPONY A SÁLY V ŽÁROŠICÍCH A OKOLÍ
Zvláštní otisk z Vlastivědného věstníku moravského roč. 41, 1989, čís. 1

VLASTIVĚDNÝ KROUŽEK PŘI KULTURNÍM KLUBU NV V ŽAROŠICÍCH
Divadelní sály bývaly zpravidla nevelké venkovské šenkovny, do nichž se jeviště před představením stavěla. Avšak obvykle již příští den ráno po divadle na přání majitele hostince musela být odklizeno, aby bylo více místa pro hosty. Nejeden majitel hostince tuto "komediantskou" činnost nerad trpěl. Stálým stavěním a rozebíráním jeviště divadelní dekorace velmi trpěly. Opony bývaly nejvzácnější, nejhodnotnější součástí jeviště, a proto se s nimi zacházelo velmi šetrně. Zpravidla se navinovaly na kotouč a zvedaly a spouštěly pomocí kladek a provazů. Na obecenstvo působily obrazové opony fascinujícím dojmem. Byly spojkou mezi obecenstvem a očekávanými divadelními výjevy. Měly svůj kolorit a výjevy na nich zobrazené bývaly předmětem častých námětů k hovorům publika před představením i v přestávkách.
Náměty obrazů na venkovských oponách bývaly nejrozmanitější; málokdy to však bývala díla umělecká. Zvláště koncem minulého století a začátkem tohoto století pořizovali si ochotníci jeviště a dekorace svépomocí. Tak tomu bylo i s oponami. Namaloval je buď místní diletant nebo malíř pokojů z okresního města podle nejrozmanitějších předloh. Koncem minulého a začátkem tohoto století, kdy na Ždánicku mnohé spolky rozhojňovaly divadelní činnost, objevily se v několika obcích okresu opony s obrazem Přemysl Oráč. Dodával je malíř pokojů Stříž z Bučovic. Byly malovány klihovými barvami. Námět těchto opon se lavinovitě šířil nejen v našem kraji, ale i po celé Moravě a v Cechách. Byly to zdařilé i nezdařilé kopie uměleckého obrazu významného českého malíře Františka Ženíška Libušino poselství u Přemysla, vzniklé v devadesátých letech minulého století. (Ženíšek byl hlavním tvůrcem opony Národního divadla.) Opony s Přemyslem Oráčem, jak se jejich obrazu všeobecně říkalo, byly rozšířeny i v Cechách, jak jsem se o tom přesvědčil v roce 1973 v horské vísce Ratiboři na Písecku. Tam tato opona visela jako dekorace na stěně v sále hostince a byla upomínkou na někdejší slávu ochotnického divadla této vísky. Maloval ji místní malíř-samouk Rudolf Stibor v roce 1925. Byla renovována a nyní je umístěna v kulturním domě.
Dalším druhem obrazů opon, který se objevoval v okolí Žarošic, zvláště u ochotníků Omladiny a Jednoty čsl. Orla, byla následující kompozice: Uprostřed obrazu byl zobrazen pluh jako symbol selství; nad ním podávající si stisknuté ruce jako symbol svornosti a výše ve svatozáři byl zpodoben kříž jako symbol křesťanství. Pod pluhem býval nápis "Zdař Bůh". Takové opony byly v Žarošicích, v Uhřicích a v Násedlovicích. Z Násedlovic byla tato opona s celým jevištěm roku 1924 přenesena na Silničnou do hostince "U zlatého hroznu", v němž mládež ze Silničné, často za výpomoci ochotníků uhřických, hrávala divadlo.
U opon ochotníků Tělocvičných jednot sokolských se často objevoval tento námět: Uprostřed obrazu byla zpodobena postava mladého Sokola ve slavnostním úboru, který v ruce třímal prapor; nad postavou bylo

2
heslo "Pravda vítězí". Taková opona byla v Uhřicích; používal ji i divadelní kroužek místního odboru Národní jednoty.
Jakousi výjimku tvořily opony Sokola v Násedlovicích, který vznikl v roce 1921. Tam se vystřídaly opony dvě, avšak obě ze sukna; první byla z tmavě červeného sametu a navinovala se na kotouč, druhá ze šedozeleného sukna a byla rozhrnovací.
První oponu a jeviště v Archlebově vlastnil Čtenářsko-pěvecký spolek "Palacký", založený roku 1892. Na oponě byl výjev z českých dějin: Libuše, obklopená dvořany a služebnictvem, věstí slávu Prahy, jejíž obrysy se rýsují v dálce. Když tato opona dosloužila, byla pořízena pravděpodobně již odborem Národní jednoty opona Přemysl Oráč, dodaná bučovickým Střížem. Archlebovský divadelní kroužek Jednoty čsl. Orla měl na oponě tento motiv: Postava Orla, stojící v slavnostním úboru na schodech, umístěná poněkud stranou vlevo, držela v ruce vavřínový věnec. Proti němu stála dívka v bílé říze se skloněným praporem. Za stojícím Orlem byla řada sloupovi, nad ním dvě víly, držící věncové girlandy.
Malované opony v Žarošicích, jichž bylo během 100 let devět, byly
zčásti uměleckými díly. První oponu vlastnil Pěvecko-čtenářský spolek "Lumír", založený roku 1880 Theodorem Martinů (1844 v Poličce, 1907 v Žarošicích). Jeviště a dekorace byly pořízeny svépomocí. Kostru jeviště skloubili dovední řemeslníci kolář František Zábranský a stolař Ferdinand Auda. Potřebné dekorace za pomoci Anny Dziwonské namaloval Theodor Martinů. Anna Dziwonská se živila malováním příbytků místní honorace a Martinů ji snadno získal i k malování dekorací. Byla také mezi prvními adeptkami ochotnického divadelnictví v obci. Dekorace pro první divadelní hru roku 1881 od Václava Vlčka "Rebelie v Kocourkově"
3
byly zhotoveny, avšak co s oponou? Protože Martinů znal účinnost opony a vida nezbytnost, pustil se do malování opony sám. Byl rozený všeumělec a znal i základy dekorativní malby olejovými barvami. František Vacek (1884-1956), pozdější významný žarošický dramaturg, režisér a ochotník, vzpomíná na tuto první žarošickou oponu slovy: "Pamatuji si živě, jak jsem jako malý chlapec stával vždy u vytrženi před oponou, obdivuje se jí, ba přímo se jí kochaje. Bylť na ní zobrazen nádherný v mých očích palác, jehož základy omývaly vlny klidného moře. A na vlnách kolébaly se lodičky poháněné veslaři; v pozadí pak zelenalo se rozkošné stromoví. Po letech si uvědomuji, že opona byla dílo umělecké".
Opona během let zchátrala, proto "Lumír" pořídil oponu novou s obrazem Přemysl Oráč, namalovanou bučovickým Střížem. Nebyl to nápad příliš šťastný. Tutéž oponu si pak po svém založení roku 1911 pořídila žarošická Omladina, takže v obci byly dvě stejné opony. Když se Omladina roku 1920 změnila v Jednotu čsl. Orla, tato si pořídila oponu, jak vpředu uvedeno. Jednota ji používala až do roku 1931, kdy v nové budově Lidového domu bylo pořízeno nové jeviště s oponou rozhrnovací z modrého sametu. Tato opona vzala za své koncem druhé světové války. V roce 1946 zhotovil Karel Ton oponu novou z červeného sametu, který za Kčs 5 100,- dodala Divadelní služba z Újezda u Brna. Opona při požáru 12. 4. 1975 shořela. Bohužel jeviště nebylo znovu obnoveno.
V roce 1910, kdy byl "Lumír" přeměněn v místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu se rozhodl v roce 1911 člen divadelního kroužku Národní jednoty, technický úředník Václav Vacek (1895-1951) k namalování opony nové. Když mu otec nedovolil studovat umělecký směr, navštěvoval v Praze, kde byl zaměstnán, výtvarné kursy. Byl to talentovaný malíř a kreslíř, který své kreslířské umění uplatnil v mykologii, ale zanechal řadu olejů a akvarelů s motivy starých Žarošic. Podle předlohy o rozměrech 100 x 75 cm zhotovil olejomalbu s námětem Západ slunce na horách. Je to pravděpodobně motiv tatranský. Opona, která sloužila do roku 1937 se sice nezachovala, avšak její předloha je umístěna ve Vlastivědném památníku. Opona Přemysl Oráč byla věnována odbočce divadelního kroužku odboru Národní jednoty ve Zdravé Vodě. Zachovala se a je též umístěna ve Vlastivědném památníku.
V roce 1932 založili Jaroslav Vlach, Cyril Vodička a Karel Frydrych Žákovské divadelní a pěvecké sdružení, v němž soustředili děti rodičů různých politických směrů a snažili se vést dospívající mládež k politické toleranci. Během dvou prázdninových sezón uspořádalo toto Žákovské sdružení několik dívadelních her a koncertů v přírodě na "Trávníku". K pořízenému jevišti stolařem Josefem Bajerem namaloval pozdější akad. malíř Joža Konečný oponu o rozměrech 400 x 200 cm. Ač žil v neutěšených sociálních poměrech namaloval oponu zdarma. Malba byla provedena sice jen barvami klihovými (na olejové barvy nebylo prostředků), avšak bylo to první rozsáhlé dílo nadaného adepta před vstupem na pražskou Akademii výtvarných umění. Na oponě byl motiv Jaro, vyjádřený radostí dětí nad přišlým jarním obdobím. Malířovi byly modelem tyto tehdejší děti: Milada Bradová (provdaná Homolová), Marie Kolaříková (Sedláčková), Václav Adámek, Božena Adámková (Válková), Božena Kůdrová (Kramářová), Marie Farmačková (Nedbalová), Květoslava Hroudná (Poláčková), Jiřina Zelená (Ficová), Drahomíra Audová (Podroužková) a další děti ze "Šibrova". Když Žákovské sdružení ukončilo svou činnost byla tato opona věnována Divadelnímu kroužku v Karlíně, kde tehdy režíroval žarošický rodák učitel Josef Kokorský. V Karlíně sloužila opona svému účelu až do příchodu fronty v roce 1945. Bohužel stala se též její obětí. Procházející vojska si vzala oponu jako krycí plachtu na vůz. Vždy jsem litoval, že toto umělecké dílo, jedno z prvních rozměrných prací Joži Konečného nebylo zvěčněno fotograficky. A přece, téměř po padesáti letech podařilo se zjistit, že existuje malířova studie k této oponě. Na stopu mě uvedl dr. Vladimír Vacek, který sdělil, že tato studie byla v rodině Skopalově, že ji od malíře získala paní Julie Skopalová, která měla vždy zájem o výtvarné umění. DoPsal jsem jejímu synovi Bohumilu Skopa1ovi do Krnova, který napsal, že tuto studii k oponě Jaro vlastní a že má rozměry 100 x 70 cm. Brzy nato poslal fotografii studie opony, takže jeho zásluhou mohla být hodnotná dokumentární studie reprodukována.
V roce 1937 tehdejší majitel hostince "U zlatého jelena" Julius Hausknecht, v němž divadelní kroužek "Tyl" odboru Národní jednoty hrával divadla, adaptoval budovu. Bylo zapotřebí pořídit nejen nové jeviště, ale i novou oponu. Opět vzniklo přání, aby ji namaloval, tehdy už žák Akademie výtvarných umění Joža Konečný. Ujal se tohoto úkolu s ochotou a zdarma. Opona má rozměry 520 x 310 cm a je to doposud nejrozměrnější dílo umělcovo. Nyní zdobí průčelní stěnu v oddělení Kulturní vývoj obee ve Vlastivědném památníku. Námět k obrazu opony navrhl František Vacek: Pod mohutnou lípou, symbolem slovanství s praporem v pravé
ruce stojí MATKA VLAST, beroucí v ochranu děti; lid jí vzdává hold a přináší jí dary země. Lid je oblečen ponejvíce v kroji kyjovském, jen v pozadích v kroji slovácko-hanáckém severním, jak se nosí v Žarošicích. a na severním Zdánicku a Kloboucku. Nahoře a po stranách oponu zdobí emblémy, vlevo je portrét Aloise Jiráska a vpravo portrét Josefa Kajetána Tyla.
6
Umělcovi stála modelem pro ústřední postavu opony Matka Vlast Ludmila Prokopová (nar. 1921, provdaná Richterová). Dále jako model stáli: Drahomíra Zelinová (1921, Rokytová), Rudolf Zelina (1919), Karel Konečný (1907), Jan Konečný (1912), Jan Tesař' (1924), Rostislav Tesař (1928), Anna Hausknechtová (1927, Kůdrová), Milada Bradová, (1923, Homolová), Arnoštka Konečná (1914, Sedláčková), Marie Konečná (1917, Manová), Josef Jirka, zvaný Kmucháček (1848), z malých dětí Jarmila Konečná(Švehlová), Julie Martinásková (Kellnerová) a Miroslava Formánková (Elznerová).
Poprvé svému účelu sloužila opona Matka Vlast v novém sále "U zlatého jelena" při dvou pohádkách pro děti. Slavnostní předání opony publiku bylo dne 12. prosince 1937 při zahajovacím představení Tylovy činohry "Paní Marjánka, matka pluku".
Nelze nevzpomenout umělecké opony loutkového divadla v rodině Vackově. Oponu zpodobující zámek Chi1lon namaloval Václav Vacek. Opona má rozměry 40 x 35 cm.
Připomeňme si ještě rozměry sálů a jevišť, v nichž ochotníci měli svůj stánek bohyně Thalie. Uvádíme stav podle roku 1945.

Žarošice
V letech 1880-1910 Pěvecko-čtenářský spolek "Lumir" používal k pořádání divadelních představení místnost v obecním hostinci "U zlatého jelena". Prostory byly velmi stísněné. Zde ve své činnosti pokračoval divadelní kroužek odboru Národní jednoty. Teprve ve dvacátých letech po připojení průjezdu k hostinské místnosti prodloužil se sál asi o 3 m. Po adaptaci budovy Juliem Hausknechtem v roce 1937 byly rozměry sálu a jeviště tyto: Hlediště 9 m dlouhé, 9 m široké, 4 m vysoké. 140 sedadel a 25 míst k stání. Opona 520 X 310 cm. Jeviště 7 X 3,5 m. Nové jeviště v roce 1937 dodala firma Fr. Fert z Brna-Husovic v ceně Kč 6000,-. Kromě jevištních dekorací vlastnil odbor Národní jednoty množství rozměrných dekorací k historickým hrám v přírodě, jako středověký hrad s rozsáhlými hradbami, renesanční
kapli a barokní zámek. Pozoruhodný byl dekorační obraz s výhledem na Prahu
s Hradčanami o rozměru 6 X 3 m, který sloužil jako výhled na toto panoráma z královské zahrady v historické hte od Josefa Jiřího Kolára "Smiřičtí". Tyto dekorace sloužily i k dalším velkým historickým hrám (účinkovalo v nich 80-100 osob), jako "Probuzenci" od Fr. A. Suberta, "Poslední Táborita" od Karla Herloše, Jana Turečka-Jizerského "Václav Myška z Hrádku" a dalším hrám. Jednotlivé díly těchto rozměrných dekorací zhotovovaly se na Vackově dvoře nebo pod jeho kůlnou a maloval je A. Kühn ze Slavkova, který byl do roku 1918 malířem dekorací ve vídeňském Dvorním divadle.
Omladina, založená roku 1911 hrávala divadelní představení v hostinci "U bílého kohouta". Prostory hostince jsou zachovány doposud. Do roku 1931 hrávali zde i ochotníci Jednoty čsl. Orla. Když v uvedeném roce vznikl Lidový dům, dostalo se těmto ochotníkům důstojného kulturního stánku, jakého tehdy nebylo v dalekém okolí. Rozměry hlediště: 14 m dlouhé, 8 m široké, 8 m vysoké. 256 sedadel, 40 míst k stání. Opona 6 X 4 m. Jeviště 8 m široké, 4 m hluboké, 6 m vysoké. Nové dekorace dodala firma Pepa Máca (nyní Divadelní služba) z Újezdu u Brna v hodnotě Kč 9 000,-, z kteréžto částky odpočítala za převzaté staré jevištní dekorace Kč 1 000,-. Později uvedená firma dodala další dekorace, takže celková jejich hodnota byla kolem Kč 12000,-. Škoda, že dekorace obou žarošických ochotnických spolků byly v průběhu let zničeny.
Arahlebov
Divadelní sál v čp. 72. Majitel Jakub Jandora, hostinský. Hrával zde divadelní kroužek Tělocvičné jednoty Sokol. Hlediště: 14,5 m dlouhé, 7,20 m široké, 4,80 m vysoké. 144 sedadel v přízemí, 12 sedadel na galerii, 50 míst k stáni. Opona 5 X 3 m. Jeviště.: 6 m široké, 5 m hluboké, 3,80 m vysoké.
Divadelní sál v čp. 77. Majitel Jaroslav Vaverka, hostinský. Hrávali zde ochotnici Jednoty čsl. Orla. Hlediště: 9 m dlouhé, 8,50 m široké, 3,20 m vysoké. 120 míst k sezení, 40 míst k stání. Opona 4,50 X 3 m. Jeviště 7 m široké, 4 m hloubka, 2,70 m vysoké.
1
Násedlovice
Divadelní sál v hostinci čp. 6. Majitel Vojtěch Kopeček. Hrával zde divadelní kroužek Jednoty čsl. Orla. Hlediště: 6 m dlouhé, 6 m široké, 4 m vysoké. 100 sedadel a 30 míst k stání. Opona 4 X 3 m. Jeviště 6 m široké, 4 m hloubka, 3 m vysoké.
Divadelní sál v hostinci čp. 120. Majitel Božetěch Tenora. Hrávali zde divadelní ochotníci Tělocvičné jednoty Sokol. Hlediště 12 m dlouhé, 5 m široké, 3,20 m vysoké. 100 sedadel a 30 míst k stání. Opona 4 X 2 m. Jeviště: 5 m široké, 3,50 m hloubka, 2,70 m vysoké.
Uhřice
Divadelní sál v čp. 18. Majitel Ludvík Filla, hostinský. Hrávali zde ochotníci odboru Národní jednoty a Tělocvičné jednoty Sokol. Hlediště: 9 m dlouhé, 7 m široké, 3,20 m vysoké. 70 sedadel a 20 míst k stání. Opona 4 X 2,50 m. Jeviště 4 m široké, 3 m hluboké, 2,50 m vysoké.
Divadelní sál v hostinci u Miholů. Hrávali zde ochotníci Jednoty čsl. Orla. Sál a jeviště byly přibližně týchž rozměrů jako ve shora uvedeném hostinci.

Nynější mladá generace se může podivovat v jakých skrovných poměrech šířili její předkové kulturu. K tomu bylo zapotřebí nadšení a obětavosti. Měli bychom si vzít za úkol na celém našem území zachránit nejen divadelní opony a dekorace a prohledat nejen půdy hostinců, v nichž se divadla hrávala, ale i domy bývalých funkcionářů divadelních spolků a kroužků, v nichž je naděje na záchranu písemných materiálů i divadelních knížek, dokumentujících ochotnické divadelnictví

ZUSAMMENFASSUNG

Theatervorhange und Theatersale in Žarošice uod "mgebuog

Die Motive auf Hindlichen Theatervorhiingen pflegen mannigfaltig, jedoch nur selten in kOnstlerischer Hinsicht gelungen zu sein. Das war auch bei vielen Theatervorhiingen in 2arošice und Umgebung der Fall, wo bloB drei iisthetisch wertvoll waren. Es handelt sich um zwei Theatervorhiinge des akademischen Malers Josef Konečný "Matka Vlast" (Mutter Heimat) und "Jaro" (FrOhling), bei denen sogar die Namen der figuralen Modelle bekannt sind, und um den Vorhang des Puppentheaters von Václav Vacek "Zámek Chmon" (SchloB Chmon). Hiiufig diente den miihrischen Theatervorhiingen 2eníšeks BUd "Libušino poselství u Přemysla" (Libussas Abgesandte bei Přemysl) als Muster, das von DUettanten mehr oder weniger gelungen nachgeahmt wurde. In den dreiJ3iger Jahren schaften manche Theaterensembles Tuchvorhiinge ano Die AusmaBe der BOhnen und Theatersiile lassen erkennen, unter welchen bescheidenen Bedingungen die begeisterten Bekenner Thalias Unterhaltung und Belehrung vermittelten. Hier und da liegen noch heute Theatervorhiinge und Dekorationen auf den Dachboden der Gasthiiuser, wo gespielt wurde, und lassen sich r.etten. Es wiire wohl auch notig, das Schriftmaterial vergessener Theaterensembles aufzubewahren, das die reiche und wichtige Kulturtiitigkeit des Liebhabertheaters dokumentiert.

Abbildungen:
Abb. 1. Theatervorhang "Přemysl, der PfIOger".
Abb. 2. Theatervorhang "V aterland" des akad. Malers J oža Konečný (1937).
Abb. 3. Theatervorhang "FrOhling" des akad. Maler Joža Konečný (1933).
Abb. 4. Vorhang eines Puppentheaters mit dem Motiv des Schlosses Chillon am
Genfersee, Autor: Václav Vacek.